Nelineární učení

Anna Bělohoubková
EDTECH KISK
Published in
9 min readMay 28, 2022
Foto Kenny Eliason on Unsplash

V rámci tohoto článku se budeme blíže věnovat termínu „nelineární učení“. Nebudeme však zůstávat jen u vysvětlování pojmu samotného, nýbrž představíme i několik způsobů užití v praxi a uvedeme nejčastější kritické aspekty, které jsou s tímto typem učení spojeny. Cílem je tedy poskytnou komplexnější pohled na celou problematiku.

Co je nelineární učení

Už samotný pojem „nelineární učení“ nám napovídá, v čem je tento typ získávání znalostí specifický — neprobíhá postupně na základě předem dané a vytyčené „vzdělávací cesty“. Chibeza Agley a Alison Wood jej popisují jako „učení, ke kterému dochází prostřednictvím jakéhokoli média bez předem definovaného pořadí nebo sekvence“.[10] Objevuje se tu tím svoboda studentů v tom, jak se rozhodnout daná témata procházet, přeskakovat nebo se k nim vracet a opakovat si je. Mluvíme zde tedy o jisté míře personalizace vzdělávacího procesu jednotlivce. Jak také ale autoři podotýkají, neznamená to, že je učení úplně náhodné.

Tento přístup se liší od běžné výuky na školách, která má nejčastěji lineární, na sebe navazující, průběh. Tuto lineárnost lze vnímat již v samotných rámcových vzdělávacích programech, jako nám všem nejznámnější příklad však můžeme uvést i klasickou učebnici. Je to proto, že se jí pročítáme kapitolu za kapitolou. Ty na sebe navazují a postupně rozšiřují nebo upřesňují předávané znalosti. [1]

Výhody nelineárního učení

Connie Malamed uvádí několik výhod lineárního učení v kontrastu k tomu lineárnímu[8]:

  • Lineární přístup odpírá studentům možnost řídit své vzdělávání — oproti lineárnímu přístupu, kdy žákům a studentům jsou předávány znalosti v daném pořadí, u nelineárního kurzu si může student vybrat — začít a skončit tématy, kterými chce.
  • Lineární učení nemusí brát v potaz už dosaženou úroveň studujícího — jako příklad může být nástup žáků na střední školu. Setkávají se různé úrovně znalostí v rámci jednoho předmětu, vyučující ale musí učit všechny dohromady, takže musí nějakou výchozí úroveň zvolit. Toto by měly řešit rámcové vzdělávací plány, ne vždy to je ale skutečností.
  • Nemožnost vytvoření vlastní studijní cesty může způsobit nedostatek motivovanosti studenta
  • Lineární učení nemusí reagovat na nové a současné technologické nástroje a využívat je, aby byla výuka efektivnější

O jednotlivých bodech se více či méně budeme zmiňovat i na dalších řádcích.

A proč je může být dobré se o tom bavit?

Nelineární učení může být způsob, jak probíranou látku přizpůsobit studentům tak, aby si z ní odnesli co nejvíce, navíc efektivně. Důležitý aspekt je právě ona možnost ke studovaným materiálům přistupovat dle možností a schopností jednotlivých studujících. Eric Hudson ve svém článku např. odkazuje na výzkum, na základě něhož můžeme říci, že naše samotné učení je nejčastěji nelineární proces. Zmiňuje to hlavně ve spojitosti s tím, že každý student má jiné studijní zvyky a potřeby: „různí studenti potřebují různé množství času, podpory a způsobů, aby se mohli učit“. [2]

Právě možnost přizpůsobení průchodu kurzu nebo konkrétní látky podle svých schopností můžeme uvést jako kladný aspekt u nelineárního učení. Popsat to můžeme např. na celosvětové online vzdělávací aplikaci Duolingo, která se zaměřuje na jazykové kurzy, kde každý může začít studovat na příslušné úrovni nejen podle toho, jakou jim doporučí úvodní rozřazovací test, ale také podle svého výběru. Studující, kteří mají ve vybraném jazyku už nějaké zkušenosti, tak mohou začít na vyšších úrovních a nejspíše kurzem budou procházet rychleji než úplní začátečníci. V obou případech si však mohou vybrat i tematické „kolekce“, které chtějí absolvovat. Tato personalizace vzdělávání však může mít i záporný efekt, více v kapitole o kritických aspektech.

Příklady využití nelineárního učení v praxi

Gamebook

Mnoho z nás zná gamebook nejspíše hlavně v rámci volnočasové aktivity s různorodou tematikou. Jedná se o knihu, jejíž děj (a především závěr) ovlivňuje sám čtenář. Ten vždy přečte daný kus textu a podle nabízených možností zvolí, jak bude příběh pokračovat (je odkázán na jinou stranu nebo odstavec v knize, takže čtenář nečte stránky postupně za sebou). Ve světě se začínají objevovat v 30. letech, na našem území se však rozšiřují až od let 80. [3]

Troufáme si tvrdit, že tento princip posunování v ději a jeho přímé ovlivňování je velmi zajímavé, není proto divu, že se setkáváme i s využitím gamebooku (nebo jeho principu) i ve vyučování.

Jako příklad gamebooku pro žáky základních škol můžeme uvést sérii knih, které vyšly v nakladatelství Portál od Renaty Šindelářové. Převažuje téma historie, jeden z gamebooků se však věnuje i naší planetě. [4]

Zajímavé je velmi velké množství témat, které pomocí gamebooků můžeme obsáhnout v rámci vzdělávání. Mohou být využívány pro výuku cizího jazyka, kdy jednodušší forma umožní práci s textem i začátečníkům a zároveň zatraktivní proces učení. [5] Nemusí se však striktně držet předmětů dle RVP a kombinovat je do sebe. [6]

Studie „Beneficial Effects of Learning with Game-Book on Education for Disaster Prevention in Children“ však ukazuje, že nemusí jít jen školní látku, co má gamebook žákům nebo studentům předat. Jedná se o výzkum na 34 respondentech, kteří byli zkoumáni při výuce chování při katastrofách (zemětřesení, tsunami atd.), přičemž jako výukový materiál představoval právě gamebook s příběhem zaměřeným na odehrávající se katastrofu. [7] Může to tedy být zajímavý způsob, jak předat mladším dětem důležité informace pro jejich bezpečnost, především pokud žijí v oblasti, kde jsou tato témata velmi aktuální. Zároveň tím, že jsou hlavními představiteli příběhu, je můžeme více vtáhnout do děje a udržet jejich pozornost.

Foto Kelly Sikkema on Unsplash

Využití nelineárního učení v elearningu

Nelineární vzdělávání můžeme využít a praktikovat také online. Důkazem jsou toho různé e-learningové kurzy. Princip nelineárnosti se pak odráží ve strukturování obsahu a jeho otevřené přístupnosti studujícím. Zatímco v případě lineárního kurzu by studenti museli postupně procházet obsahem a plnit úkoly na základě předem stanovené vzdělávací cesty, v nelineárním e-learningovém kurzu si mohou tématy procházet na základě vlastní preference. Často to vypadá tak, že mají přístupné tematické celky, které si mohou prohlédnout a vybrat si, kterým začnou.

Pro příklad využití tohoto přístupu přitom nemusíme chodit vůbec daleko. Katedra informačních studií a knihovnictví na MU nabízí hned několik kurzů, které jsou stavěny na principu nelineárního učení. Patří sem kurzy Online kurz rozvoje digitálních kompetencí, Kreativní práce s informacemi nebo Kurz práce s informacemi. Otevřeny jsou pro veřejnost, zapsat se tedy může každý, kdo má zájem. I přes nelineární přístup navíc mají podporu tutora, který dává zpětnou vazbu na vypracovávané úkoly.

Online prostředí umožňuje mnoho způsobů, jak v rámci e-learningového kurzu nelineární učení podporovat. Hovoří o tom např. už zmíněná Connie Malamed ve svém článku „Ideas For Designing Nonlinear eLearning“, kde v několika bodech uvádí doporučení na drobnější či rozsáhlejší způsoby, jak připravovaný kurz vytvořit tak, aby mohlo jejich prostředí podporovat nelinearitu a umožňoval studentům jím procházet dle vlastních potřeb a zájmů. Popisuje např. vhodnost rychlého a snadného přístupu k definicím a vysvětlivkám používaných termínům (např. pomocí vyskakovacích oken nebo prokliků) a poskytnutí rozšiřujících materiálů, pokud by téma čtenáře zaujalo atd.[8]

Uvádí také zajímavou a podstatnou myšlenku: „Zahrnuji jakýkoli přístup, který studentům poskytuje individualizovanou cestu, jako jsou volitelné informace a cvičení pro kontrolu nad jejich vzděláváním. Nemusíte vytvářet scénáře velkého rozvětvení, abyste poskytli bohatší a rozmanitější zážitek.“[8]

K personalizovanému průchodu kurzem se přiklání také článek Ronalda Robberechta s názvem „Interactive Nonlinear Learning Environments“. Uvádí, že student by měl interagovat s instruktorem/tutorem (pokud v kurzu je) kvůli instrukcím, jinak je však zcela zodpovědný za svůj postup a zlepšování se. Ideální poté je, když si student může sám zvolit místo/téma, kterým kurz začne, a poté se sám rozhodnout, jak bude pokračovat.[9]

Wiki systém

V rámci využití nelineárního učení bychom určitě měli zmínit i tzv. wiki systém. V prvním momentě si většina lidí (a studenti především) vzpomenou na Wikipedii, odkud je čerpáno velké množství informací. Podstatné však je, že termín „wiki“ neoznačuje pouze tuto online „otevřenou encyklopedii“, nýbrž celkový systém, jak jsou tyto webové stránky vytvářeny.

Stránky, které jsou vytvářeny tímto způsobem, jsou tvořené spoluprací více autorů, přičemž každý může přidávat doplnění k informacím v rámci již existujících stránek, vytvářet stránky nové, doplňovat hesla a upravovat práci jiných autorů. Námi řešená nelinearita se však schovává ve zpracování stránek samotných.

Wiki stránky jsou totiž specifické také tím, že v rámci svého textu obsahují větší množství hypertextových odkazů.[3] Stránky se tím navzájem různě propojují a tvoří se nekonečné množství cest, kterými můžeme při získávání informací procházet. Student, který si text čte, si v podstatě může rozmyslet, jaký bude jeho průběh učení, tzn. jestli např. půjde po jednotlivých knihách konkrétního autora nebo z jednoho díla přejde na stránky o literárním stylu, který je s knihou nebo autorem spojen apod.

V současné době navíc ani nemusíte na Wikipedii nutně přecházet na novou stránku, pokud potřebujete objasnit nějaký pojem, pokud podržíte kurzor na zvýrazněném slovu (znak hypertextového odkazu), který obsahuje nějaký odkaz na jinou stránku na Wikipedii, ukáže se vám menší vyskakovací okno, kde najdete začátek definice/popisu dané věci. Umožňuje to získávat nové informace či si zasadit věci více do kontextu, ale zároveň není studium úplně rozbouráno přecházením jedné z jedné stránky na druhou.

Foto Photo by Christina @ wocintechchat.com on Unsplash

Kritické aspekty nelineárního učení

Je však vhodné k nelineárnímu vzdělávání přistupovat i kriticky, neboť o žádném typu výuky, metodě nebo přístupu nemůžeme bezvýhradně říci, že je nejideálnější a nejlepší ze všech. Je tedy na místě uvést několik aspektů, které jsou problematické nebo kritizované. Nejvíce se nabízí o tomto tématu mluvit opět v komparaci s lineárním učením, zejména pokud chceme zmínit strukturu výuky, ověřování znalostí žáků a studentů atd. Nelineární učení ale také může být problematické v aspektech, které jsou společné se snad všemi novými metodami a přístupy, zejména pokud zahrnují využívání nově vznikajících technologií — lidský faktor.

Asi nejzákladnější problém, se kterým se můžeme v této tematice setkat, je ochota a dovednost pedagogů tímto způsobem vyučovat nebo tvořit materiály, které nelineární studium umožňují a podporují. Setkat se můžeme s nepochopením přínosu tohoto způsobu výuky a snahy držet se „tradičních výukových metod“, které už jsou zvyklí používat.

Nutno podotknout, že v případě výuky žáků na základních a středních školách se můžeme v současné doběo nelineárním učení bavit spíše jako o jednom z mnoha přístupů, které lze využít v rámci běžné vyučovací hodiny pro zpestření (např. výše zmiňovaný gamebook), ne o možnosti žáků studovat zcela „podle sebe“ nelineárně v rámci předmětu/tematického bloku. Školství tak, jak funguje teď, má velmi pevný základ a byť se objevují nové a nové metody, jsou spíše jen ozvláštněním běžné výuky. Nutno však podotknout, že vznikají i různé školy s alternativním způsobem výuky, ve spojení s nelineárním učením můžeme zmínit např. ScioŠkoly popřípadě školy, které fungují na principu Montessori.

Další kritikou u nelineárního učení je to, že se rozpadá logická struktura. Studenti si mohou přeskakovat z tématu na téma, některá mohou dokonce přeskočit úplně. Oproti lineárnímu vzdělávání se také může hůře testovat získané znalosti.[3] To by mohlo působit problémy s tím, jak je momentálně české školství nastaveno, zejména pokud vezmeme v potaz způsob hodnocení studentů.

Závěr

Cílem článku bylo představit nelineárního učení jako jeden z mnoha způsobů učení, a to komplexnějším pojetí. Jedná se o typ vzdělávání, který je úzce spojen s tím, jak je studentům a žákům zpřístupňován učební materiál a do jaké úrovně mohou ovlivňovat svou studijní cestu. Aby článek nebyl jen teoretický, zmiňujeme i několik způsobů užití v praxi, konkrétně gamebooky, e-learningové kurzy a wiki systémy.

U představování nových způsobů vyučování je však vhodné zůstat objektivní a neprosazovat námi preferované nebo oblíbené praktiky. Uvádíme proto i několik kritických aspektů, které lze ve spojení s nelineárním učením uvést.

[1] ČERNÝ, Michal. Nelineární učení. In: Psychologie a edTech [online]. 2017 [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://edtechpsychology.tumblr.com/post/158473110122/neline%C3%A1rn%C3%AD-u%C4%8Den%C3%AD

[2] HUDSON, Eric. How to Design for Learning: Four Approaches to Nonlinear Curriculum [online]. 2018 [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://medium.com/@ejhudson/how-to-design-for-learning-four-approaches-to-nonlinear-curriculum-3a80ff8d3c1b

[3] ČERNÝ, Michal. Nelineární učení a technologie pro jeho podporu [online]. 2020 [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/22446/nelinearni-uceni-a-technologie-pro-jeho-podporu.html

[4] ŠINDELÁŘOVÁ, Renata. Gamebooky. Literární strom [online]. [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://literarnistrom.cz/?product_cat=gamebooky

[5] FERLAZZO, Larry. THE BEST PLACES TO READ & WRITE “CHOOSE YOUR OWN ADVENTURE” STORIES. Larry Ferlazzo’s Websites of the Day [online]. 2009 [cit. 2022–05–24]. Dostupné z: https://larryferlazzo.edublogs.org/2009/05/02/the-best-places-to-read-write-choose-your-own-adventure-stories/

[6] SÁL, Petr. Gamebook [online]. 2013 [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/17237/GAMEBOOK.html

[7] NOUCHI, Rui a Motoaki SUGIURA. Beneficial Effects of Learning with Game-Book on Education for Disaster Prevention in Children. Journal of Disaster Research [online]. 2014, 9(6), 1079–1087 [cit. 2022–05–27]. ISSN 1883–8030. Dostupné z: doi:10.20965/jdr.2014.p1079

[8] MALAMED, Connie. Ideas For Designing Nonlinear eLearning [online]. [cit. 2022–05–25]. Dostupné z: https://theelearningcoach.com/elearning_design/designing-nonlinear-elearning/

[9] ROBBERECHT, Ronald. Interactive Nonlinear Learning Environments. The Electronic Journal of e-Learning. 2007, 5(1), 59–68. ISSN 1479–4403.

AGLEY, Chibeza a Alison WOOD. Disruptive Education and its Non-Linear Form [online]. [cit. 2022–05–27]. Dostupné z: https://www.wise-qatar.org/disruptive-education-and-its-non-linear-form/

--

--