Není univerzita jako univerzita
Masarykova univerzita, univerzita třetího věku, univerzita volného času… Každý z těchto termínů evokuje různorodé představy, ačkoliv je pojí jedno slovo — univerzita.
Dle akademického slovníku cizích slov se univerzitou v prvním zmíněném případě myslí nejstarší typ vysoké školy původně zaměřený na všechny vědní obory. Dnes je definice rozdílná v tom, že se pod univerzitu nezahrnují technické vědy, a funkcí univerzit je jak složka vzdělávací, tak vědecko-badatelská. Často se mluví o akademiích a univerzitách jako o jednom a tomtéž, přičemž historicky akademie v původním slova smyslu označuje školu, kde je intenzivnější kontakt mezi učitelem a jeho žáky — mohli bychom je přirovnat k současným doktorandům. Později je akademie pokládána za nejvyšší možnou instituci věnující se výzkumu a bádání. Výjimek z významu je několik, mimo jiné například obchodní akademie jakožto středoškolské čtyřleté vzdělávání.
Stejně tak univerzita nemá v dnešní době pouze jeden význam. Na našem území existuje několik rozličných univerzit, které inklinují k dodatečnému vzdělávání. Jsou to výhradně na seniory zaměřené univerzity třetího věku (U3V) nebo různé univerzity volného času (UVČ), u kterých není věkové omezení vždy striktní.
U3V bývají většinou placené, jsou vedeny formou semestrů, při kterých senioři studují jednotlivé lekce. V Břeclavi byla v provozu virtuální U3V, která fungovala následovně: senioři se hromadně sešli v určený termín a čas na jednom místě (setkání se mohla lišit místem konání) a zaevidovali se do prezenční listiny. Poté jim byla puštěna přednahraná videolekce (většinou přednáška, kdy byl zabírán přednášející a poté i materiál, o kterém právě hovořil — v případě Michelangela to byla jeho díla, případně místa jeho života). Po jednotlivých úsecích se lektor tázal na otázky, které vycházely z právě odpřednášené látky — poté studující museli napsat test. Toto U3V se oficiálně končilo promocemi v Praze. Podrobněji se lze informovat ve zprávě sepsané jedním ze studentů.
Krátce ještě k UVČ. Konceptem je poskytnout široké veřejnosti vzdělání z různých oblastí, v případě Pardubické univerzity se jedná o občana Čr s ukončeným středoškolským vzděláním, který musí podat přihlášku a zaplatit poplatek 400,-. UVČ (stejně jako U3V) však může být poskytována i knihovnou (v tomto případě i bezúplatně), případně i volnočasovým centrem.
Na závěr bych možná jen otevřel otázku, jak se bude U3V a UVČ dařit do budoucna, když dnes převládá tolik různých možností navštěvovat kurzy mnohdy velmi specificky zaměřené?
