Nepadejme do digitální propasti!
Pojem digitální propast (Digital Divide) může být chápána dvěma způsoby. Všeobecná nedostupnost informačních a komunikačních technologií neboli primární digitální propast, jak ji nazval Paul Attewell, je definice, která nás nejspíš napadne jako první a která je nejčastěji prezentována. Z tohoto hlediska můžeme pozorovat velké rozdíly mezi jednotlivými částmi světa.
Země třetího světa jsou na tom s přístupem k technologiím o mnoho hůře než jiné státy. Ze statistik International Telecommunications Union můžeme pozorovat růst uživatelů internetu. Rozdíly v jednotlivých částech světa jsou však patrné. Pro názornost jsem vybrala několik zemí Severní Ameriky, západní Evropy a Austrálii, které se stále drží na špici žebříčku a státy střední Afriky, které se v přístupnosti k internetu vyspělým zemím ani zdaleka neblíží. Data ze statistik jsou zpracovaná v následující tabulce. Ukazuje uživatele internetu jako procento obyvatelstva dané země.
Porovnáme-li počet uživatelů internetu v letech 2000 a 2016, vidíme, že v rozvojových zemích se za tuto dobu zvýšil i více než 300krát. Je to značný rozdíl oproti vyspělým zemím, kde je nárůst maximálně 3,5krát. Důvodem je téměř nulová přístupnost k internetu v zemích třetího světa v roce 2000. Ani takto markantní nárůst přesto nepomohl k tomu, aby se tyto státy přiblížily vyspělým zemím. Lépe nám to asi ukáže následující graf.
Jak je na tom s připojením k internetu Česká republika? Vývoj a porovnání s celosvětovým průměrem jsem pro větší přehlednost shrnula do následující tabulky a grafu.
Jak můžeme vidět, Česká republika se již od roku 2000 drží nad celosvětovým průměrem. Zpočátku se hodnoty lišily o pouhé desetiny procent, v dnešní době je tento rozdíl větší a Česká republika jen nad světovým průměrem o více jak dvacet procent.
Zda je vůbec v České republice poptávka po vysokorychlostním internetu nebo internetu jako takovém si můžeme poslechnout v následujícím rozhovoru s analytikem Josefem Šlerkou.
Světové mezinárodní organizace jako například UNESCO nebo Evropská unie na problém digitální propasti ve světovém měřítku neustále poukazují. Globální digitální propast (jak se primární digitální propasti také říká) je problémem celosvětovým a netýká se jen nejméně rozvinutých států, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Projekt EU se nazývá Rozvoj systémové podpory digitální gramotnosti (zkráceně DigiStrategie 2020). Má za úkol implementovat Strategii digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020. Výkonem implementace této strategie je pověřeno Ministerstvo práce a sociálních věcí. DigiStrategie 2020 má několik cílů. Jedním z nich je zvýšení digitální gramotnosti, a to zejména u zaměstnanců státní správy, digitálně negramotných nebo zaměstnavatelů a zaměstnanců. Dále se projekt snaží pomoci k aktivnímu využívání informačních technologií a usnadnit přístup ke vzdělání všem bez rozdílu. Na technologickém DigiPortálu chce projektový tým vytvořit prostředí pro seberealizaci, předávání a sdílení znalostí z oblasti digitální gramotnosti a vzdělávání a usnadnit tak uživatelům orientaci v nových technologiích s ohledem na jejich využitelnost v běžném životě. [1]
Příčiny digitální propasti mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi jsou zřejmé. Obyvatelé vyspělých zemí žijí na vyšší životní úrovni, mají více peněz a tím také lepší přístup k technologiím (i k těm vyvinutějším). V zemích třetího světa velká část populace vůbec nepřišla do kontaktu s technologiemi. Zde se lidé často potýkají s chudobou, nemají peníze ani na základní potraviny a léky, natož na technologie nebo vzdělání. Úroveň vzdělání se ovšem také odráží na schopnosti využívat moderní technologie.
Tímto se dostáváme k pojmu sekundární digitální propast. Ten se používá v případě, kdy lidé nejsou schopni efektivně využívat technologie i přesto, že k nim mají přístup. Důvodů může být hned několik. Jan van Dijk a Kenneth Hacker definovali vznik digitální propasti ze čtyř důvodů.
Prvními z nich jsou psychologické důvody. Mohou to být nedostatky jakýchkoliv digitálních zkušeností z nejrůznějších důvodů. Způsobit je může nezájem nebo strach z nových technologií, případně jejich úplné odmítání. [2]
Často se s takovým přístupem můžeme setkat u starších lidí. Senioři bývají obecně k novým věcem skeptičtí. Neradi se učí a seznamují s novinkami. Většina z nich tvrdí, že si vystačí s tím, co znali a používali doteď. Společnost se snaží seniorům dokázat, že i v pozdějším věku není práce s technologiemi zbytečná a stojí za to se s ní naučit zacházet.
Vzdělávání seniorů je do jisté míry hitem poslední doby. Univerzity třetího věku (U3V) se rozšiřují i do menších měst a vzniká i více virtuálních univerzit. Podmínky jednotlivých škol se sice liší, ale obecně platí, že účastnit se mohou důchodci, invalidní důchodci a lidé starší 50 let, kteří jsou nezaměstnaní a evidovaní na Úřadu práce. Protože se jedná o studium s pevně danými pravidly, termíny a úkoly, nemusí vyhovovat každému. Pro ty, co nechtějí studovat, existují i jednorázové besedy a přednášky, které s danou problematikou návštěvníky alespoň zevrubně seznámí. [3]
Další možností jsou Kluby třetího věku (např. Klub Aktiv). Jedná se o seskupení starších lidí, kteří společně tráví čas a účastní se vzdělávacích aktivit podle společného zájmu. Senioři velmi brzy pochopí, že díky technologiím a internetu mohou komunikovat, nakupovat, číst zprávy, řešit finanční záležitosti a získají mnoho dalších možností, bez kterých by v brzké době mohli být vyloučeni ze společnosti. [4]
V České republice existuje Asociace univerzit třetího věku, z. s. (AU3V), což je sdružení institucí, které se zabývají vzdělávacími aktivitami na úrovni vysokoškolského vzdělání pro občany České republiky, kteří jsou v důchodovém věku. Hlavními úkoly sdružení je zajištění institucionální podpory aktivit U3V v rámci rozpočtu MŠMT ČR, rozvíjení mezinárodních kontaktů a podpora a iniciace aktivit českých vysokých škol v oblasti vzdělávání starších lidí formou U3V. [5]
Jednou z mnoha aktivit AU3V je i zapojení do projektu SEN-NET. Jedná se o projekt EU v rámci programu Socrates Grundtvig 1 — Evropské projekty spolupráce. Jeho hlavním cílem je podpora vzdělávání seniorů v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) a vytvoření sítě učitelů. V rámci projektu budou vytvořeny vhodné modely tohoto vzdělávání (distanční, kombinované i e-learning) a výukové materiály pro vzdělávání seniorů v oblasti ICT. Senioři by se díky nim měli stát členy e-společnosti. Z výzkumu by kromě výše zmiňovaného mělo být odvozeno i doporučení pro průmysl, jaké technické a programové prostředky ICT senioři skutečně potřebují. [6]
Dalším důvodem ke vzniku digitální propasti podle Dijka a Hackera je důvod materiální. Nedostatek materiálních prostředků pro pořízení technologií nemusí být důvodem ke vzniku digitální propasti jen na globální úrovni, týkat se může i rozdílů mezi lidmi v rámci jednoho státu. [7]
Třetím důvodem může být nedostatek digitálních dovedností. Ten je někdy vnímán pouze jako dočasný jev, který může být vyřešen koupí počítače či jeho připojením k internetové síti. Stejně tak mohou být digitální dovednosti vnímány jako schopnost vyhledávat, třídit a zpracovávat informace z různých zdrojů. Nedostatek digitálních zkušeností může být způsobený tím, že digitální technologie nejsou dostatečně uživatelsky přívětivé a navíc chybí adekvátní sociální podpora či vzdělání. [8]
Boj s nedostatečným digitálním vzděláním ve většině případů svádějí ženy. Na pomoc jim v České republice přichází sdružení Czechitas. Jedná se o skupinu lidí, která přivádí ženy k informačním technologiím. Jejich heslem je „Chceme víc žen do IT“ a podle toho své aktivity směřují. Kromě workshopů zaměřených na programování, grafický design, datovou analýzu či tvorbu webu, se Czechitas zapojuje i do různých projektů. Jedním z nich je například Letní škola IT. Je určena studentkám středních škol. Ty se během jednoho prázdninového týdne naučí základy tvorby webu, programování nebo grafiky. I když se jedná pouze o sedm dní, mohou být pro budoucnost dívek zásadní. Nejedna z účastnic v sobě díky Letní škole objevila vlohy a zájem o IT a nadále své studijní cesty směřovala touto cestou. [9]
Czechitas je tu nejen pro mladé dívky a studentky. Další skupinou, které se sdružení snaží pomoci, jsou ženy na mateřské (rodičovské) dovolené, matky vracející se po dlouhé pauze do zaměstnání, ženy s malými dětmi či pečující o jinou osobu nebo ženy bez zaměstnání. Pro ně je určen stipendijní program Stipendium Czechitas, který Czechitas s podporou EU uděluje ženám, jenž se rozhodly vzdělávat v oblasti vývoje webu nebo Jawa programování. Tento vzdělávací program probíhá na základě přijímacího řízení v Jihomoravském a Zlínském kraji. [10]
Na filozofii sdružení je oproti jiným sympatické, že se zajímají o své účastnice i po skončení workshopů a kurzů. Snaží se jim pomoci s budoucím pracovním uplatněním a nastartovat jejich kariéru v IT. [11]
Posledním ze čtveřice důvodů vzniku digitální propasti je nedostatek příležitostí k využívání. Zdroje jsou využívány jako prostředky ke konkrétním cílům a pro vlastní potřeby. [12]
Tyto čtyři základní důvody mohou být rozšířeny o některé další. Například design může být dalším z problémů. [13] Některé weby či programy nemusí být vhodné pro handicapované uživatele.
Jedním z příkladů jsou slabozrací lidé, kteří se velmi často potýkají s pro ně nečitelnými údaji. Existují různé programy, které zvětšují obsah obrazovky. Jedním z nich je i ZoomText Magnifier & Reader. Kromě zvětšení obsahu obrazovky nabízí i zvýraznění kurzoru nebo hlasovou podporu při čtení textů. [14] Plné verze programů bývají bohužel zpoplatněny, čímž se některým potřebným vzdalují. Navíc ne vždy je uživatel natolik zkušený, aby si sám dovedl program nainstalovat, spustit a pak ho i efektivně využívat.
I pro handicapované osoby však existují workshopy, které jim s různými bariérami mohou pomoci. O tom svědčí nedávno proběhnuvší Listopadová Agora 2017. Účastníci se na tomto víkendovém workshopu seznámili s online účetním softwarem Fakturoid, ovládáním operačního systému IOS pomocí braillského řádku nebo online nakupováním. [15]
Dnešní informační společnost se musí vypořádat s mnoha sociálními problémy. Jedním z nich je digitální propast, kterou je nutné řešit. O její překlenutí se snaží řada světových i českých organizací a projektů. Důvody k jejímu zmenšování jsou zřejmé. Informační a komunikační technologie nám umožňují komunikovat s okolním světem, napomáhají sociální integraci lidem s handicapem i sociálně slabým. Stírání rozdílů má významný dopad i na ekonomiku. „V neposlední řadě je volný přístup k informacím a kontakt s okolním světem součástí zdravé demokracie.“ [16]
Nezapomínejme proto, že digitální gramotnost je důležitá pro všechny bez rozdílu. Nezáleží na věku, pohlaví, vzdělání, bydlišti.. začít prohlubovat své digitální kompetence může a měl by každý. Využijme možnosti, které se nám nabízejí, a nepadejme dobrovolně do digitální propasti!
Zdroje:
[1] O projektu. DigiStrategie 2020 [online]. DigiStrategie 2020, 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://www.digistrategie.cz/index.php/o-projektu/
[2] GRYCOVÁ, Eva. Digitální propast jako faktor sociálního vyloučení seniorů. Olomouc, 2013. Rigorozní práce.
[3] HOFMANOVÁ, Vratislava. Vzdělávání seniorů je hitem. In: I60.cz [online]. 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/16397/vzdelavani-senioru-je-hitem
[4] O spolku. Klub Aktiv [online]. České Budějovice: Klub Aktiv, 2016 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://www.klubaktiv.cz/o_spolku
[5]Asociace univerzit třetího věku [online]. [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://www.au3v.org/
[6] SEN-NET: Seniors In Network [online]. SEN-NET, 2006 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://sennet.felk.cvut.cz/
[7] HOFMANOVÁ, Vratislava. Vzdělávání seniorů je hitem. In: I60.cz [online]. 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/16397/vzdelavani-senioru-je-hitem
[8] tamtéž
[9] Czechitas [online]. Praha [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://www.czechitas.cz/cs/
[10] tamtéž
[11] tamtéž
[12] HOFMANOVÁ, Vratislava. Vzdělávání seniorů je hitem. In: I60.cz [online]. 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/16397/vzdelavani-senioru-je-hitem
[13] Digital divide — digitální propast. In: Wisofia [online]. 2013 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Digital_divide_-_digit%C3%A1ln%C3%AD_propast
[14] Spektra: moderní pomůcky [online]. Praha [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://spektra.eu/cs
[15] GIEBISH, Karel. Listopadová Agora 2017: Mnou realizované workshopy. In: Itgieb [online]. Dolany u Olomouce [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://www.itgieb.cz/index.php?post=listopadova-agora-2017-mnou-realizovane-workshopy
[16] Digital divide — digitální propast. In: Wisofia [online]. 2013 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Digital_divide_-_digit%C3%A1ln%C3%AD_propast
Zdroje obrázků:
Obrázek 1: Free ITsupport Stock Photo. In: Freeimages [online]. Getty Images, 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://www.freeimages.com/photo/itsupport-1635938
Obrázek 2: EU Digital Divide Infographic. In: Digital Single Market [online]. Thinkstock [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/eu-digital-divide-infographic
Zdroje dat v tabulkách a grafech:
Statistics. ITU [online]. ITU, 2017 [cit. 2017–11–27]. Dostupné z: http://www.itu.int/en/ITU-D/Statistics/Pages/stat/default.aspx
Zdroje tabulek a grafů:
autor
Zdroj zvukové nahrávky:
ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Rozšiřuje se digitální propast? In: ČRo Plus [online]. Český rozhlas, 2017 [cit. 2017–11–26]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/leonardoplus/_zprava/rozsiruje-se-digitalni-propast--1631306
