Nezbytnost celoživotního vzdělávání

Proces učení či vzdělávání nekončí dosažením maturitní zkoušky či vysokoškolského titulu, nebo by tomu tak alespoň ve správném případě být nemělo. Učení se něčemu je celoživotním procesem u každého z nás, a často k němu může docházet i bez našeho vědomí. A právě proto má své místo učení, respektive vzdělávání, i v životě všech dospělých. Celoživotní učení je charakterizováno jako veškeré vzdělávací aktivity počínaje řádným školským vzděláváním, přes další vzdělávání (např. profesní či zájmové) až např. po vzdělávání seniorů.

Koncept celoživotního učení

Proces celoživotního učení se v dnešním světě zdá být již zcela nezbytným předpokladem pro to, aby člověk dokázal udržet krok se stále se vyvíjející společností. Každý jednotlivec by tak správně měl neustále pracovat na zvyšování či „aktualizaci“ své kvalifikace, s ohledem na možnosti jeho budoucího profesního uplatnění. Právě zde často přichází na řadu neformální vzdělávání/učení ve formě různých veřejných kurzů, rekvalifikačních kurzů či podnikového vzdělávání. V České republice jsou například Asociací institucí vzdělávání dospělých ČR od roku 1995 organizovány tzv. Týdny vzdělávání dospělých, což je celostátní akce na podporu účasti dospělých na jejich vzdělávání. V rámci této akce se od září do listopadu konají v řadách měst po celé republice ukázkové kurzy, testování znalostí a dovedností či další aktivity. Tato akce probíhá také v zahraničí (zhruba v 50 státech světa), a to pod záštitou UNESCO. Do konceptu celoživotního vzdělávání je pak také možné zařadit informální vzdělávání/učení, které může nabývat podoby samostudia či nezáměrného spontánního učení. Učení dle Memoranda o celoživotním učení z roku 2000 je vnímáno nejen jako celoživotní, ale také jako všeživotní (lifewide learning), tedy takové učení, které probíhá bez ohledu na místo, čas či formu.

Možnosti vzdělávání pro seniory

Pokud se již člověk nenachází v produktivním věku a nedochází do žádného zaměstnání, nemusí to nutně znamenat, že by se jej celoživotní vzdělávání nemělo týkat. V případě, že má takovýto člověk, který si již užívá zaslouženého důchodu, stále chuť se nějakým způsobem vzdělávat, je tu pro něj možnost například navštěvovat Univerzitu třetího věku. U3V dnes nabízí téměř každá veřejná vysoká škola, a např. na Masarykově univerzitě tento typ funguje už od roku 1990. Tyto instituce nabízí lidem v postproduktivním věku mnohé kurzy z humanitních, zdravovědných, přírodovědných, společenskovědných či technických oblastí. Výuka je realizována formou přednášek, cvičení, seminářů či exkurzí. Po splnění všech podmínek je absolventovi daného programu vydáno osvědčení na slavnostní promoci. U3V jsou podle mě zajímavé především pro svůj sociální aspekt, kdy nabízí lidem v pokročilejším věku možnost prohlubovat své zájmy, nacházet nové koníčky, více se socializovat a také neztratit kontakt s rychle se rozvíjející společností.