Nové aspekty komunikace v souvislosti s nástupem internetu

Úvod

Počátky zasílání zpráv přes internet znamenaly velký posun pro komunikaci. Přenesla se tak z fyzického světa i do virtuálního, kde komunikace není tak limitovaná okolními faktory. Do nového prostředí si ovšem s sebou nepřenesla všechny své aspekty, které jsou pro ni typické. Během času se vyvinuly nové aspekty, které jsou charakteristické právě pro komunikaci přes internet prostřednictvím sociálních sítí, e-mailu a různých internetových fór. V článku se budu věnovat především těmto novým charakteristikám, které ji odlišují od fyzické interpersonální komunikace a přináší s sebou také nové fenomény.

Internet jako prostředek nepřetržité komunikace

On-line prostředí je specifické svou kontinuitou. Nevadí, jestli je den nebo noc — v každou denní dobu je někdo připojen. Na internetu tak dochází k nepřetržité komunikaci. Neustále se zasílají zprávy, přidávají nové příspěvky a komentáře. Toto neustálé spojení představuje velkou výhodu, protože při komunikaci nejsme omezováni ani časem ani vzdáleností. Pro běžnou komunikaci je však tato situace nepředstavitelná. Má totiž svá omezení, která ale internet velmi rychle překonal.

S touto výhodou se ale také objevuje nový fenomén Fear of missing out (strach ze zmeškání). Je definován jako přetrvávající obava, že ostatní zažívají odměňující zkušenosti, u kterých chybíme[1]. Tato internetová komunikační porucha je způsobená právě neustálým narůstáním nového obsahu. Vytváří se tak závislost na užívání sociálních sítí. Člověk pak má potřebu sledovat i ta komunikační sdělení, která pro něj nejsou podstatná a hodnotná jen proto, aby neměl pocit, že o něco nepřichází.

Dohledatelnost

Dalším specifikem komunikace na internetu je její dohledatelnost. Ve většině případů existuje záznam proběhnuté komunikace. Internet tak představuje jakousi „věčnou paměť“ naší společnosti. Je tedy důležité myslet na tuto vlastnost internetu, zvláště pak jsou-li konverzace veřejné, jako to umožňuje Twitter nebo status na Facebooku.

Dříve existoval pouze záznam, že komunikace proběhla, jak tomu je například u telefonních hovorů. Dnes už je dohledatelný i její obsah. Výhodou je, že internet funguje jako obrovský archiv, kde jsou uloženy všechny zprávy, které jsme kdy zaslali. To samé je ovšem i jeho podstatnou nevýhodou. Člověk se vyvíjí a jeho osobnost se mění. Proto bychom si měli být vědomí, co do tohoto velkého „archivu“ ukládáme. Někdo by to totiž později mohl objevit.

Anonymita na internetu

Anonymita je něco, co se v souvislosti s komunikací zdá být zcela protichůdné. Internet ale poskytuje takové prostředí, kde je to možné. Existují dva typy anonymity na internetu. Prvním typem je digitální identita člověka, kterou si vytváří. Marshall T. Poe ve své knize A History of Communications používá k představě komunikace na internetu analogii s Platónovou jeskyní ideí: „Vytvořili jsme jeskyni obrovských rozměrů. V ní vidíme pouze odrazy reálných lidí a věcí, stíny, které nám zanechali na obrazovce.“[2] (Poe, 2011) Tyto odrazy reflektují pouze to, co uživatel chce. Uživatel si totiž vykonstruuje svou identitu, kterou vidí ostatní. Z vnější strany to ale vypadá, že před sebou máme identitu celou, ne vykonstruovanou. A lidé se s touto „neúplností“ osobnosti spokojí. Proto je nám tato digitální identita schopná poskytnout soukromí, kterého při osobní komunikaci nikdy nedosáhneme.

Jaké má tedy naše digitální identita následky na komunikaci? Je mnohem jednodušší vyjadřovat své osobní názory, protože nečelíme přímé kritice našeho okolí[3]. Schováváme se za naší digitální identitou, která přímo neohrožuje naši pravou identitu. Anonymita a fyzická izolovanost při používání komunikačních prostředků na internetu také způsobuje sociální fenomén flaming — agresivní a nepřátelské chování vyjadřující silné emoce[4].

Na internetu se setkává spousta sociálních bublin. Uživatelé mají možnost mezi nimi volně procházet. Protože se v prostředí internetu cítí anonymně, tak nemají zábrany, které by jim bránily v komunikaci. Problém nastává, když s názory dané sociální bubliny uživatel nesouhlasí. Potom může docházet k flamingu. Internet totiž tvoří neprostupnou bariéru, takže obavy z nějakých následků, které bychom měli v reálném světě, ve virtuálním světě neplatí.

Druhým typem je anonymita na úrovni dark webů, onion routerů a speciálních prohlížečů, které dokážou zajistit kompletní anonymitu natolik, že člověk nemůže být jednoznačně identifikován. Protože je internet veřejný prostor, někteří lidé se necítí natolik bezpečně, aby ho využívali ke komunikaci tak, jako běžní uživatelé a proto se obrací na tyto služby. Nevýhodou je, že se využívají i k negativním záměrům.

Etiketa na internetu

S anonymitou a digitální identitou také úzce souvisí netiketa, neboli etiketa na internetu. Je důležité myslet na to, že za obrazovkou sedí také další člověk (nebo alespoň ve většině případů) a při komunikaci se tak podle toho chovat. U běžného rozhovoru je normální, že se řídíme pravidly slušeného chování, je ale zvláštní, že s přenesením komunikace na internet se tato slušnost do jisté míry vytratila. Zvláště tedy na sociálních sítích. Může to být způsobeno částečnou anonymitou, která byla zmíněna výše. Proto byly vytvořeny příručky nepsaných pravidel o chování na internetu, které mají za cíl vytvořit příjemnější prostředí pro všechny uživatele.

Na druhou stranu, chování na internetu není jen o vyjadřování nesouhlasu. V případě mimořádných událostí se vytváří řetězové reakce. Vznikají hashtagy, lidé si mění profilové fotky jako vyjádření podpory a nutí to i ostatní uživatele, aby se zapojili do konverzace a také se vyjádřili. Například povolení homosexuálních sňatků v roce 2015 ve Spojených státech doprovázel hashtag #LoveWins, který použil i tehdejší prezident Barack Obama a dokonce se tento hashtag stal trendovým na Twitteru[5].

Emoce

Dalším důležitým aspektem komunikace jsou lidské emoce. Pro komunikaci jsou nepostradatelné, protože v závislosti na nich se mění význam sdělení. Je ovšem prakticky nemožné je přenést do textu v internetovém prostředí. Jedinou možností, jak vyjádřit opravdové emoce je videozáznam, ten ale není univerzálním řešením. K vyjádření emocí v textu se proto používají emotikony. Mohou být složeny z interpunkčních znaků nebo také mohou být vyjádřeny grafickými symboly, které v sobě nesou ztvárněnou určitou emoci.

Zvláštním jevem, který se vyskytuje právě u emotikonů, je jejich kulturní specifikace. Zatímco v Evropě a Americe převládají „smajlíci“, kteří se čtou jakoby pohledem na stranu, např. :-), tak v Asii převládají kaomoji, které obrazně popisují emoce do větších detailů, např.ヾ(^-^)ノ.

Emotikony se neustále vyvíjejí. Jsou stále více a více propracovanější a komplexnější. Existují aplikace, které nahrávají výraz uživatele, ten je pak přenesen na vybraný emotikon, který zaznamenanou emoci napodobuje. Neustále se vyvíjejí snahy o zlepšení vyjadřování emocí na internetu. Nikdy však podle mě nebudou takové, jak u přímé komunikace a i nadále je budou zprostředkovávat pouze grafické náhražky.

Závěr

Vynález internetu představuje výrazný posun pro komunikaci. Na toto médium se však nepřenesly všechny její charakteristiky, což v důsledku vedlo k vytvoření nových. Fenomény jako Fear of missing out nebo Flaming by bez internetu vůbec neexistovaly. I když se během let vytvořily tyto i jiné negativní fenomény ve společnosti v souvislosti s využíváním internetu ke komunikaci, tak si stále drží svou přední pozici v zasílání zpráv a komunikaci obecně. Internet odstraňuje překážky, ať už je to vzdálenost nebo jiné časové pásmo.

Je důležité tyto fenomény studovat, abychom mohli lépe porozumět dopadům komunikace prostřednictvím internetu na naši společnost a zajistit tak pro všechny bezpečné prostředí pro sdílení, komunikaci a vzájemnou spolupráci.

Zdroje

[1] Przybylski, A. K., Murayama, K., DeHaan, C. R., & Gladwell, V. (2013). Motivational, emotional, and behavioral correlates of fear of missing out. Computers in Human Behavior, 29, str. 1842

[2] POE, Marshall. A history of communications: media and society from the evolution of speech to the Internet, str. 203

[3] HAINES, Russell, Jill HOUGH, Lan CAO a Douglas HAINES. Anonymity in computer-mediated communication. Group decision and negotiation [online]. 2014, 23(4), 765–786 [cit. 2017–11–29]. ISSN 09262644.

[4] BAE, Mikyeung. Full length article: The effects of anonymity on computer-mediated communication. Computers in Human Behavior [online]. 2016, 55(Part A), [cit. 2017–11–29], str. 300

[5] Same-sex marriage tweets takeover the Internet. In: USA Today [online]. 2015 [cit. 2017–11–29]. Dostupné z: https://www.usatoday.com/story/news/nation-now/2015/06/27/same-sex-marriage-scotus-gay-marriagetwitter-love-wins-trending/29389167/

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Daniela Luňáčková

Written by

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University