Občanská věda a Komenský

Fenomén občanské vědy pomáhá překlenout propast mezi vědeckou komunitou a laickou veřejností, kterou pomocí vhodně formulovaného a výzkumného programu zapojí do vědeckého výzkumu. Běžní lidé tak mohou svou měrou participovat na vědeckém výzkumu a z pozice jakéhosi občanského vědce se seznámit s tím, jak takový vědecký výzkum probíhá.

Poznámka: Výraz občanský vědec vnímáme jako spíše pejorativní oxymóron, který vědeckou profesi devalvuje, ale v tomto kontextu a s ohledem na reference v další literatuře jej ponecháváme.

Občanská věda se začala formovat s příchodem technologií, zejména internetu, chytrých telefonů a odpovídajícímu softwarovému vybavení, které hravou formou zapojí uživatele do vědeckého výzkumu.

Příkladem zde může být projekt Staré mapy, který využívá práci dobrovolníků kteří díky prvkům gamifikace pomáhají referencovat místa a objekty na starých mapách a tím pomáhají výzkumu mapových archivů.

Občanští vědci tak nenásilnou formou přistupují na Komenského školu hrou a ve svém volném čase se tak nepřímo vzdělávají v metodách vědecké práce a získávají širší povědomí o významu výzkumu.

Pro vědu má tato občanská iniciativa hned několik pozitivních dopadů, kromě aktivace občanských vědců, která je legitimní crowdsourcingovou metodou pro efektivní zajištění potřebných výzkumných dat z terénu, je to PR.

Právě PR, tedy public relations, vztah s veřejností, je pro vědu velmi důležitý a to zejména s ohledem na postoj společnosti k výdajům na vědecká pracoviště ze státního rozpočtu. Věda je nejen hybnou silou pokroku, ale bohužel také jedním z hráčů na trhu zdrojů, bez kterých se věda dělat nedá. Společenská nálada a z ní vyplývající politická reprezentace pak má následně velký vliv na to, jak si věda na tomto trhu povede.

Dalším pozitivním aspektem občanské vědy je, že samotná práce občanských vědců se stává příležitostí pro další výzkum např. informačního chování.

Dobrovolníci z řad laické veřejnosti se v roli občanských vědců mohou dle konkrétního programu zapojit do jednotlivých fází vědeckého výzkumu, a to od sběru dat až po jejich analýzu nebo dokonce formování výzkumné otázky a výběru metody — což zejména to poslední je v praxi velmi těžko představitelné. Interpretace a publikace výsledků zůstává doménou odborníků.