Občanská věda aneb má smysl dělat doktorát?
Sociolog Alan Irwin, definoval občanskou vědu jako „vědu, která pomáhá potřebám a obavám občanů“, a také jako „formu vědy vyvinutou a uzákoněnou samotnými občany“. Wikipedie, která se snad i výjimečně hodí ocitovat také, zase tvrdí, že je to vědecký výzkum prováděný (zcela nebo částečně) amatérskými nebo neprofesionálními vědci. Je to tedy možnost pro nevědeckou veřejnost se zapojit do vědy a pro vědu naopak příležitost, jak se zpopularizovat.
Výhody občanské vědy si lze jednoduše představit. Zapojit veřejnost do urbanistického výzkumu například použitelnosti veřejných prostor nebo spokojenosti s nějakými lokalitami by dávalo dobrý smysl. Lidé by dostali pocit, že jsou u toho, také by se o tématu dozvěděli mnohem více informací a to navíc zajímavou cestou. Další plus vidím v tom, že pokud jsem v něčem zapojená, více mne to téma zajímá, což třeba v oblasti environmentálních výzkumů může mít skvělé výsledky na zlepšení chování jedinců ve vztahu k přírodě a k ekologičtějšímu pohledu na svět (pokud tedy mezi lidmi, kteří jsou ochotni se zapojit do občanské vědy, by se ještě našli nějací odpůrci přírody). Tím by pochopitelně mohlo dojít i k určitému zatraktivnění daného tématu. Témata jsou volena právě tak, aby se to nějak dotýkalo i života běžných občanů. Na portálu Zooniverse je třeba v budoucích projektech výzkum resistence na antibiotika a boje proti tomu. Momentální situace jen podpoří atraktivnost takového výzkumu.
Vědci z tohoto konceptu ale mohou těžit také. Filip Meysman z Univerzity v Antverpách v Belgii zapojil neuvěřitelných 50 000 lidí do své studie, která řešila znečištění ovzduší z výšky lidského nosu. Což je poměrně složitě měřitelný údaj, pokud nemáte strašnou hromadu nosů (respektive sensorů v úrovni nosů), které by mohly měřit. Jinak se pohybujeme v neuvěřitelně nákladném a zdlouhavém procesu měření. Díky těmto participantům se podařilo výzkum provést levněji a efektivněji.
Vypadá to, že výhod má občanská věda opravdu hodně. Dá se tedy bavit i o nějakých nevýhodách? Určitě ano a s tím, jak se občanská věda stává populárnější, jich přibývá, jelikož nové a nové objevujeme. Například to, že účastníky takového výzkumu musím někde najít, zajistit jejich adekvátní počet a vysvětlit jim o co jde. Také to, že aby to dobře fungovalo, musí být ten výzkum nebo výzkumný úkol pro nevědecké účastníky jednoduchý. Vznikají debaty o tom, jak jsou data kvalitní a zda nejsou nějak subjektivní (například při pozorování přírodnin nebo zvířat a jejich chování). V neposlední řadě je dobré, když se potkají očekávání účastníků výzkumu s těmi, která mají výzkumníci samotní a to z toho důvodu, že jinak by to pro ty nevědecké výzkumníky nebylo nijak obohacující. Na to navazuje také to, že je zde důležité pracovat s lidskou motivací a přemýšlet o tom, z jaké skupiny rekrutuji účastníky výzkumu a zda to nemůže nějak ovlivnit výsledky.
Pokud takovýto výzkum má k něčemu být a má obohatit vědeckou i nevědeckou sféru, je klíčové jej dobře vést, komunikovat a především podporovat spolupráci všech zúčastněných skupin i jednotlivců, což je pochopitelně výzva už tak samo o sobě. Alan Irwin je trochu skeptický a uvádí, že jakkoli je to dobrá myšlenka, stále i po několika letech různých projektů, tento koncept naráží na rozdělování na vědeckou a nevědeckou sféru, takže nikoli k propojování dochází právě k oddělování. A přestože nejsem zastánce nějakého přílišného dělení, z celé této polemiky mi jasně plyne, že má smysl dělat doktorát a podporovat takovéto koncepty právě tím, že nějaký podobný projekt vytvoříme anebo využijeme v našich výzkumech.
Takže nějaká výzva z pole informační vědy?
Zdroje:
IRWIN, Aisling, 2018. No PhDs needed: how citizen science is transforming research. Nature. 562, 480–482. DOI: doi: 10.1038/d41586–018–07106–5.
MOWAT, Hannah, 2011. Alan Irwin, Citizen Science. Opticon1826. Routledge, 6. DOI: 10.5334/opt.101109.
POCOCK, M. J. O., D. S. CHAPMAN, L. J. SHEPPARD a H. E. ROY, 2014. A Strategic Framework to Support the Implementation of Citizen Science for Environmental Monitoring [online]. Wallingford, Oxfordshire [cit. 2020–03–29]. ISBN 978–1–906698–50–8. Dostupné z: https://www.ceh.ac.uk/sites/default/files/sepa_choosingandusingcitizenscience_interactive_4web_final_amended-blue1.pdf
THELEN, Brett Amy, 2011. CITIZEN SCIENCE: WHAT MAKES A GOOD PROJECT? Harris Center for Conservation Education [online]. [cit. 2020–03–29]. Dostupné z: https://harriscenter.org/citizen-science-what-makes-a-good-project
