Open to people, places, methods and ideas: The Open University
Pod pojmem univerzita si řada studentů vybaví budovu, která se jim po dobu studia často stává druhým domovem — dlouhé chodby, (s trochou štěstí) moderně vybavené učebny, automat na kávu v rohu, který nevrací drobné, pohodlné a méně pohodlné židle… Dnes, vinou coronaviru, mají u nás studenti na univerzitu přístup odepřen, místo dveří učebny otvírají notebooky a kávu jim nezajišťuje automat, ale vlastní rychlovarná konvice. Současnost patří více či méně dobrovolně distančnímu vzdělávání. Anglie by o tom mohla povídat — „na dálku“ to zkoušejí už dávno. The Open University zde nedávno oslavila 50 let od svého vzniku.
Trocha historie a inovativního přístupu…
The Open University (The OU) bylo založena v roce 1969, v roce 1971 přivítala prvních 24 000 studentů — od té doby si jich zde splnilo své studijní sny a cíle více než 2 miliony. Řadí se mezi jednu z největších univerzit v Evropě, v současnosti čítá více než 168 tisíc studentů.[1] O jejím založení se mluví jako o průlomu ve vysokoškolském vzdělávání.[2] Co tedy činilo (a činí) The OU tak výjimečnou? Nebylo to pouze umožnění distančního vysokoškolského vzdělání (v Anglii má distanční, lépe řečeno korespondenční vzdělávání, přece jen kořeny již v 19. století), ale především narušení dosavadních tradic univerzitního vzdělávacího systému: neexistence vstupních požadavků pro bakalářské studium, tedy ideální příležitost a otevření bran dalšímu vzdělávání pro pracující osoby, nebo začlenění inovativních technologií do výuky, včetně využití hromadných sdělovacích prostředků.[2] Její partnerství s BBC trvá dodnes, společně produkují až 30 televizních a rozhlasových pořadů ročně (Blue planet, Inside Science, Civilizations…).[1] Dodnes se OU drží také svých základních principů:
„Our mission is to be open to people, places, methods and ideas.“[3]
The Open University a její hodnoty
K dodržení závazku otevřenosti lidem, místům, metodám i myšlenkám vedou i tři základní hodnoty The OU: snaží se být inkluzivní, inovativní a responzivní. Otevřít možnost vysokoškolského vzdělání každému jedinci a posilovat tak sociální spravedlnost, za pomocí inovativních metod vytvářet kvalitní výuku a výzkum a reagovat na potřeby jedinců, zaměstnavatelů i komunit.[4] Pro dokreslení trocha numerických hodnot: na univerzitě studuje více než 7 000 zahraničních studentů (většina kurzů je k dispozici napříč Evropou, některé po celém světě), 72 % registrovaných studentů při studiu pracuje na plný, nebo částečný úvazek. Flexibilita kurzů rovněž umožňuje studovat i lidem se zdravotním handicapem — ve školním roce 2019/20 jich univerzita zaznamenala přes 30 000.[1]
Supported open learning
Distanční vzdělávání na univerzitě probíhá prostřednictvím metody Supported open learning (Podporované otevřené učení). Metoda je založena na flexibilitě výuky, „All inklusive“ přístupu — studenti mají k dispozici kvalitní studijní materiály různých forem a podpoře. K dispozici jsou osobní lektoři, skupinové výuka je založena na vedení a zpětné vazbě, pomoc s nejrůznějšími aspekty studia mohou také osobní poradci. Zohledněna je také sociální stránka — studenti se scházejí na cvičeních, v neformálních studijních skupinách, mohou se zúčastnit online konferencí nebo se zapojit do diskuzních fór.[5]
Co univerzita nabízí?
The OU se pyšní nejen širokou škálou bakalářských a postgraduálních programů, ale také nabídkou neformálního vzdělávání a možností získat odpovídající diplom, či certifikát. Strukturu univerzity tvoří jednotlivé fakulty, instituty a multidisciplinární výzkumná centra.[6]
Open universities in the world…
The (UK) Open University není jedinou otevřenou univerzitou současnosti. Alan Tait mluví přibližně o 60 Open universities ve světě.[7] Je však důležité si uvědomit, že ne všechny jsou, řekněme, stejně otevřené — přestože většina z nich dostává open přístupu v mnoha dimenzích, většina se zatím zdárně vyhýbá otevřenému přijímání, tedy odstranění vstupních požadavků pro přijetí.[2]
[1] Facts and figures. The Open University [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/about/main/strategy-and-policies/facts-and-figures
[2] GURI-ROSENBLIT, Sarah. Open Universities: Innovative Past, Challenging Present, and Prospective Future. International Review of Research in Open and Distributed Learning [online]. 2019, 20(4), 179–194 [cit. 2021–03–17]. ISSN 14923831.
[3] The history of The OU. The Open University [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/about/main/strategy-and-policies/history-ou
[4] Mission. The Open University [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/about/main/strategy-and-policies/mission
[5] Teaching and research. The Open University [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/about/main/teaching-and-research
[6] Teaching and research: Faculties and Centres. The Open University [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: http://www.open.ac.uk/about/main/teaching-and-research/faculties-and-centres
[7] TAIT, Alan. Open Universities: the next phase. Asian Association of Open Universities Journal [online]. 2018, 13(1), 13–23 [cit. 2021–03–17]. ISSN 24146994. Dostupné z: doi:10.1108/AAOUJ-12–2017–0040
[8] The Open University at 50. In: Youtube [online]. 29. 8. 2019 [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=1rs0g0DMIV8&t=17s. Kanál uživatele The Open University.
