Oscar Olsson a studijní kruhy

Heutagogika je směr vzdělávání, který vznikl spojením řeckých slov „ago” (vést) a „heurista” (objevovat). Je to koncept seberozvíjení, který podporuje učení dospělých a celoživotní vzdělávání i bez učitele. Koncept využívá interakci s okolním světem a lidmi, kteří řeší podobné problémy a mají zkušenosti z reálného světa. Jedním z příkladů, jak využít heutagogiku jsou studijní kruhy, které pomáhal vytvořit Oscar Olsson.

Oscar Ulrik Bernhardin Olsson pocházel ze Švédska, kde se narodil v létě roku 1877. Olsson byl vysokoškolský přednášející a společně s Rickardem Sandlerem založil národní studijní ABF časopis. Od roku 1927 byl členem představenstva Světové asociace pro vzdělávání dospělých v Londýně (nejstarší organizace pro vzdělávání dospělých na světě).

Olsson začal vymýšlet způsob, jak vzdělávat děti i dospělé z dělnické třídy, kteří neměli přístup k vyššímu vzdělávání. Tak vznikla myšlenka studijních kruhů, kde se lidé navzájem učí o věcech, které je zajímají a doplňují si vzdělávání. Studijní kruhy jsou postaveny na demokratické myšlence, kde se každý může zapojit a jejich myšlenka „pro lidi od lidí“ se později stala sloganem pro vzdělávání ve Skandinávii. Když byl v roce 1902 představeny první studijní kruhy, rychle si získaly spoustu příznivců a nadšení veřejnosti. Vyskytly se dokonce i univerzitní kruhy, které byly vedeny profesory.

Oscar Olsson pro začátky kruhů doporučoval jako téma literaturu nebo politiku, aby se tak mohlo zúčastnit co nejvíce lidí, i právě dělnická třída. Ovšem účastníci se mohli setkávat nad jakýmkoliv tématem, který pro ně byl aktuální, nebo zajímavý. Důležité ale bylo, aby si téma zvolili vždy předem. Postupně se vytvářely i skupiny, kde si lidé vypracovali systematický plán v čem se chtějí vzdělávat. Nebo skupiny, které studovaly obyčejné školní předměty, aby tak opakovaly získané vzdělání. I když Olsson nezasahoval do průběhu studijních kruhů ani do probíraných témat, vždy trval na tom, aby všechny kruhy probíhaly neformálním způsobem. Tedy spíše jako rozhovor s přáteli a rozmýšlení nad tématem než jako formální přednášky.

Způsob neformální a sebeřízení výuky ve formě studijních kruhů se úspěšně drží do dnes. V Evropě vznikají projekty na podporu evropské demokracie, právě pomocí kruhů, pro posílení iniciativy občanů a vzdělání dospělých. Švédský model kruhů se úspěšně dostal i do Ameriky, kde vznikl Studijní kroužek Zedníků a přidružených řemeslníků. Se zajímavým využitím kruhů přišla Austrálie, která pomocí nich řešila problémy s umířením původních a nepůvodních obyvatel, nebo aktivizovala obyvatele k řešení ekologického problému se šířením modro-zelených řas do říčního systému země.