Otevřená věda a publikační etika
Už v roce 1830 si matematik Charles Babbage, který se pokoušel sestrojit první mechanické počítače, stěžuje na podstatné chyby ve vědeckých pracích svých současníků. Otevřený přístup zdemokratizoval vědecké poznání, o to více se však rozvolnila hranice mezi vědou a populární pseudovědou. Informace ze světa vědy jsou nyní velice dostupné, ale zároveň se jejich kvalita a správná interpretace výsledků může diametrálně lišit. Existuje množství tzv. predátorských vydavatelů, kteří zneužívají otevřený přístup primárně jako byznys a zásadní roli hraje výše poplatku za publikování, kvalita práce není reflektována. Vědecká práce stojí na pomyslném protipólu jako záruka aktuální pravdivosti a kvality. Avšak dá se opravdu spolehnout na to, že vědci jsou morálnější než ostatní? Opravdu pracují s daty zodpovědně a neúčelově?
Profesor Petr Slavíček (2019), fyzikální chemik, s trochou nadsázky tvrdí, že plagiátorství vědu jako takovou nepoškozuje, de facto pomáhá rozšířit vědecké myšlenky. Bezpochyby to individuálně není etické, avšak poznání jako takové tím není zasaženo. Největší problém vidí však tam, kde dochází k úmyslné falzifikaci či fabrikaci dat, což vede k mnohdy extrémnímu zkreslení výsledků. V angličtině se vědecký podvod, výstižněji nebezpečná či nezodpovědná odchylka od přijaté praxe jak provádět výzkum, označuje jako scientific miscounduct a označuje plagiátorstí, falzifikaci i fabrikaci.
Také vědeckých informací je spousta, jsou snadno dostupné a kopírovatelné, avšak špatně se v nich orientuje a není dost dobře možné, aby byly podrobeny nestrannému kritickému čtení. Bohužel chyby v datech před publikací nemusí odhalit ani recenzenti, v některých velmi specializovaných oborech není ani příliš možné zajistit jejich anonymitu a nezávislost. Autor povětšinou logicky nepočítá s velkých publikem a chyby se ztrácejí v davu jiných prací. Jedná se o jakýsi přirozený adaptivní mechanismus vědce, kdy jeho vědecký publikační rating souvisí s možností se uživit a kariérně se posunout. Nesprávná vědecká praxe je tedy do jisté míry zrcadlem systému a nepoctivé jednání je takto nepřímo podporováno jednoduše proto, že publikovat chyby mnoho nestojí, nepublikovat stojí hodně. Tedy jak říkají vědci “publish or perish“. Vědci mají velkou motivaci publikovat články, vydavatelé mají rádi nové a neočekáváné a není příliš publikačně zajímavé zveřejňovat replikační studie k ověřování hypotéz.
Publikovatelnost statistických výsledků aktuálně ovlivňuje také tzv. statistická významnost. Pokud je tzv. p hodnota menší než 0, 05, výsledek je teoreticky v pořádku. Tato hladina významnosti je konvenční hodnotou a problém nastává při testování několika hypotéz současně, kdy některé vazby vyjdou nutně signifikantní, ačkoliv má samotná hypotéza nulovou platnost. Při hladině významnosti 0, 05 je to tedy 5 testování ze 100, které budou chybně správné. Výzkumníci mohou provádět testy tak dlouho, dokud nebudou s p hodnotou spokojeni. Tato neetická manipulace je označována jako p hacking, přehlíží se ve výzkumu jeho smysl a validita a dochází k vědomé i nevědomé nekorektnosti.
Na nefungující procesy v recenzním řízení u titulů v režimu open access poukázal John Bohannon (2013), americký novinář a vědec, zabývající se umělou inteligencí. Vytvořil poloautomaticky generované články, kdy molekula X z lišejníku Y inhibuje růst rakovinných buněk Z, jméno autora bylo vybráno náhodnou permutací afrických jmen, zaštitující instituce ze svahilských výrazů a afrických měst. Článek přeložil z angličtiny do francouzštiny a zpět. Tento zjevně nefunkční a bezcenný experiment nabídl k publikování titulům fungujícím v otevřeném přístupu a to jak těm kvalitním, tak predátorským. 157 časopisů článek přijalo, z toho 15% byly časopisy hodnoceny jako kvalitní, 85% tzv. predátorské, které se vyznačují právě velmi nekorektními publikačními postupy.
Smith a Cumberledge (2020) provedli výzkum, který se zaměřoval na kontrolu užívání citací v pěti kvalitních vědeckých časopisech jako je například Science či Nature. Vybrali náhodně 250 citací, aby ověřili jejich korektnost. Výsledkem je, že čtvrtina citací nebyla v pořádku, a přibližně polovina z těchto nesprávných citací nebyla dohledatelná. Citace například odkazovala k neexistující metodologii, nebo autoři neuváděli přesnou stranu v obsáhlé publikaci, taková citace pak případné navazující výzkumníky nikam nevede, ani není jasná její korektnost. Od roku 2010 funguje blog Retractionwatch , který poskytuje přehled o stažených vědeckých článcích, uvádí také konkrétní důvody stažení.
Problematické je také masové autorství, kdy je autorem článku více než deset výzkumníků. Objevuje se však také autorství o několika set autorech a autorství je spíše formalitou než realitou. Jak v tomto případě nastavit zodpovědnost autora a také spoluodpovědnost všech uvedených autorů článku je otázkou. Podle ICMJE má být autorství uznáno tomu, kdo hrál roli v designování výzkumu, prováděl experimenty nebo vyhodnocoval výsledky. Dále se podílel na psaní či revizi textu, schválil finální verzi a zodpovídá za celý obsah článku. Na problém s uznáváním autorství upozornil výzkum (Ioannidis, Klavans & Boyack, 2018), který identifikoval přes 9000 vědců na světě, kteří jsou superproduktivní. Jejich jméno se objevilo v databázi Scopus více než 72x ročně, což by znamenalo, že průměrně napíší článek za pět dní. Dost dobře není možné, aby autoři dodrželi všechny body autorského kritéria, které zřejmě pro současnou vědu již není zcela aktuální.
BOHANNON, J. (2013). Who’s afraid of peer review? [online]. Science, 342 (6154), pp. 60–65. Dostupné z: https://science.sciencemag.org/content/342/6154/60.full
IOANNIS, R., KLAVANS, R. & BOYACK,W. K.Kevin. (2018). Thousands of scientists publish a paper every five days. Nature 561, 167–169. Dostupné z: doi: https://doi.org/10.1038/d41586-018-06185-8
SMITH, N., CUMBERLEDGE, A. (2020). Quotation errors in general science journals: Quotation Errors in Science Journals [online]. Proceedings of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences, 476 (2242). Dostupné z: https://doi.org/10.1098/rspa.2020.0538
Petr Slavíček. Nejsme jako oni… Vědecké podvody včera, dnes a zítra (Biologické čtvrtky 14.3.2019) LLionTV. In: Youtube [online]. Zveřejněno 19. 3. 2019. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=bkRVdGDaM3I&ab_channel=LLionTV
