Otevřené(í) vzdělání bez rozdílu
Není to tak dlouho co význam termínů jako jsou „Otevřené vzdělávání“, „MOOC“ či „wiki komunity“ bylo mnoha lidem velkou neznámou a neměli důvod se o něj zajímat. Dnes, když si zadáte do vyhledávačů výše uvedená sousloví, vyhledávač vám vrátí nekonečnou řadu odkazů na zdroje, tipy, rady či pomoc s technologiemi, jak využít otevřeného vzdělávání a nezahálet v době COVID-19. K těmto pojmům můžeme přistupovat jak ze strany vyučujících, tak ze strany učících se, dychtících po novinkách, zvyšování své kvalifikace či obecně celoživotního vzdělávání, což v dnešní době může zaujmout i ty, jež jsou již déle pryč ze školních lavic a do nedávna tvrdili, že na takové „věci“ nemají čas a nikdo je už k učení nedonutí.
Při brouzdání internetem za účelem nasbírání inspirací a možností jsem otevřela web EDUin, Informační centrum o vzdělávání. Hned na první pohled mě zaujal jasně svítící nadpis #UčitOnline, který je rozcestníkem pro on-line výuku. Článek představuje základní principy výuky i učení se v online prostoru, jak o něm přemýšlet, a hlavně nabízí nekonečnou řadu zdrojů pro otevřeného vzdělávání, kde pomocí odkazů na stránce se dostáváte stále k novým zdrojům, což není ničím ojedinělým v dnešním nelineárním učení. Jednotlivé instituce a poskytovatelé online kurzů se postupně přidávají k iniciativě otevřeného vzdělávání, sdružených v Alianci pro otevřené vzdělávání. Od září 2019 podporu Aliance přebírá Katedra informačních studií a knihovnictví z Masarykovy univerzity.
„Podstatou otevřeného vzdělávání je princip volného a otevřeného sdílení. To je chápáno jako neomezené, a to jak z hlediska jeho dostupnosti, tak svobody využívání, úprav a dalšího šíření. Volné a otevřené sdílení zvyšuje přístup ke vzdělání a znalostem pro každého, kdekoliv a kdykoliv.“ Otevřené vzdělávání reaguje na vzdělávací potřeby pro 21. století. [1]
„If there is no sharing, there is no education. Education is sharing. Nelze vzdělávat bez sdílení. Vzdělávání je sdílení.“ — David Wiley
Součástí otevřeného vzdělávání jsou MOOC (massive open online course), které vznikly z myšlenky konektivismu, propojení učících se jedinců prostřednictvím sítě — internetu [2].
Na téma MOOC bylo napsáno již spoustu článků, mě se líbí shrnutí v článku „MOOC a další online vzdělávací kurzy“. Já sama jsem si oblíbila platformu FutureLearn, která je pod hlavičkou The Open University a skupiny SEEK. Otevřená univerzita má za sebou 50 let zkušeností v distančním učení se a online vzdělávání. Spolupracují se stovkami partnerů z celého světa, mezi něž patří nejlepší univerzity z Velké Británie a instituce, které oplývají rozsáhlým kulturním a edukačním archivem. Mezi tyto instituce se řadí i Britská rada a Britská knihovna, což je pro mě, mimo jiné, zárukou kvality poskytovaných kurzů.
Protože se věnuji také výuce angličtiny, vybírám si kurzy, které mi pomáhají rozšiřovat si obzory ve výuce angličtiny, jak navrhnout kvalitní a efektivní výuku, jak učící se jedince motivovat nebo jak efektivně nastavovat hodnotící kritéria. Krom faktu, že získávám nové znalosti a zkušenosti v oblasti výuky angličtiny, v kurzech mám příležitost se potkat s vyučující a učící se komunitou z celého světa, komunikovat s nimi a vzájemně se inspirovat. Velkým přínosem je pro mě také samotný design kurzů, jejich prostředí a profesionalita tutorů. Absolvování kurzů pro mě znamená obrovskou zkušenost, kterou budu ráda v budoucnu předávat svým studentům ať už v online, offline nebo jednoduše onlife světě, který žijeme, jak představuje Floridi [3].
Na co bychom však ve světě otevřeného vzdělávání a přístupu k informacím neměli zapomínat, je psychohygiena [5] a s ní související zvládnutí informačního přetížení, protože nadbytek informací může vyústit v kognitivní přetížení.[4] Další, neméně důležitou oblastí je kyberbezpečnost. Objevují se stále nové formy hrozeb a zranitelností účastníků v síti, neuvědomělé „klikání“ a povolování různých přístupů vede k manipulaci s našimi daty třetími stranami, které nad námi získávají kontrolu a ovlivňují naše rozhodnutí, aniž bychom si toho byli vědomi. Podstatným faktem je, že při vývoji aplikací pro digitální technologie jsou součástí týmů přední neurologové a psychologové; jak uvádí dr. Martin Stránký vliv technologií a sociálních sítí má vliv na lidský mozek a mohou být návykové.
Je ovšem na každém z nás, jakou cestu si vybere a také je pouze na nás, jestli nás moderní technologie udělají šťastnějšími. I když nejsem zastáncem sociálních sítí a preferuji komunikaci osobní, v případě vzdělávání prostřednictvím otevřených online kurzů jsem jednoznačně změnila názor a jsem ráda za technologie, které propojují celý svět a znalosti lidstva a které jsou nám všem umožněny sdílet napříč národy.
Zdroje:
[1] Otevřené vzdělávání, CZ. [online] [cit.1.4.2020]. In: Otevřené vzdělávání. Dostupné z: https://otevrenevzdelavani.cz/
[2] ZOUNEK, Jiří, Libor JUHAŇÁK, Hana STAUDKOVÁ a Jiří POLÁČEK. E-learning: učení (se) s digitálními technologiemi: kniha s online podporou. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978–80–7552–217–7.
[3] FLORIDI, Luciano. (2014). The 4th revolution: how the infosphere is reshaping human reality. Oxford: Oxford University Press.
[4] FLORIDI, Luciano (ed.), The Onlife Manifesto: Being Human in a Hyperconnected Era. [On-line][cit.1.4.2020] Open Access. DOI 10.1007/978–3–319–04093–6, © The Author(s) 2015
[5] LEDVINOVÁ, K. (2012). Psychohygiena jako součást osobnostního rozvoje [Ebook]. Plzeň. [online] [cit.1.4.2020]. Dostupné z: https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/5825/1/Psychohygiena%20jako%20soucat%20osobnostniho%20rozvoje.pdf
[6] Information Overload Research Group: Reducing Information Pollution (2018) [online] [cit.1.4.2020]. Dostupné z: http://iorgforum.org/resource-center/ apas
