Otevřené vzdělávání
Podstatou otevřeného vzdělávání (open education) je princip volného a otevřeného přístupu, a to jak z hlediska jeho dostupnosti pro zájemce o vzdělání, tak možnosti využívání, úprav a dalšího šíření vzdělávacích materiálů. Volné a otevřené sdílení usnadňuje přístup ke vzdělání a znalostem pro každého (kdo disponuje příslušnými technickými prostředky a dovednostmi), kdekoliv a kdykoliv. Tyto nové možnosti přinesla digitální revoluce.
Jednou ze základních složek OV jsou otevřené vzdělávací zdroje (Open Educational Resources — OER), materiály jež je možno využít ke vzdělávání a to jak na individuální, tak na institucionální úrovni.
Otevřené vzdělávání může být v praxi realizováno různými způsoby. Především by se mělo týkat odstraňování překážek ve vzdělávání. Toho lze dosáhnout například volným zpřístupněním vzdělávacího obsahu a dat pro všechny aktéry ve vzdělávání. V České republice tyto aktéry sdružuje Aliance pro otevřené vzdělávání. Ta podporuje princip volného a otevřeného sdílení znalostí. Otevřenost se ale nemusí soustřeďovat pouze na otevřená data, ale také na širší změny ve vzdělávání a posuny směrem k rovnosti a spolupráci. Může se jednat i o přechod na nové výukové metody a postupy, které mění zažitý tradiční vztah učitele a studenta.
Otevřené vzdělávání poskytuje možnost přístupu k novým poznatkům i těm, kteří dříve přístup ke vzdělávacím materiálům, zdrojům a postupům neměli. To znamená, že zájemce může studovat prostřednictvím „hromadných otevřených online kurzů“ (MOOC) nebo obecně OVZ, aniž by musel navštěvovat formální vzdělávací instituci.
Otevřené vzdělávání je v poslední době využíváno jako doplněk klasického vzdělávání i v běžných školách. Texty učebnic se velmi rychle stávají neaktuálními a učitelé vedou žáky ke získávání a zpracovávání volně dostupných informací. Nejde však jen o prostou reprodukci nalezených informací, ale o kritický přístup k vyhledaným poznatkům, posuzování jejich validity, porovnávání s informacemi z jiných zdrojů a zvážení možnosti využití získaných poznatků v praxi.
Bez otevřených zdrojů se v dnešní době neobejde žádný pedagog. V době, kdy každá škola vytváří svůj školní vzdělávací program, prakticky neexistuje papírová učebnice, kterou by učitel mohl využít beze zbytku. Je nucen vytvářet vlastní učební materiály a inspiruje se rovněž publikovanými učebními materiály kolegů. Nejčastěji jde o digitální učební materiály, jejichž vznik byl podpořen z veřejných prostředků. Velká část těchto materiálů je skutečně kvalitní. Některé operační programy se dokonce na podporu takových digitálních vzdělávacích zdrojů v minulosti zaměřovaly (např. Digitální učební materiály, tzv. DUM v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Pro šíření, zlepšování a zejména pro podporu inovací ve vzdělávání je užitečné, když učitelé a další vzdělavatelé mohou tato díla sami upravovat, vylepšovat, využívat ve výuce a následně šířit dále. Jedním z předpokladů takového nakládání s autorským dílem je vhodná licence, pod jakou jsou tato díla šířena.
Volně přístupné materiály nemají sloužit k prostému kopírování a předávání informací dalším osobám, ale naopak by měly vést zpracovatele k tvůrčí práci a kritickému myšlení.
NEUMAJER, O. Otevřené vzdělávání a aktivity kolem něj. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2015, roč. 12, č. 9, s. 23–25. ISSN 1214–8679
NEUMAJER, O. Http://ondrej.neumajer.cz/kriteria-kvality-digitalnich-vzdelavacich-zdroju-pro-vyuziti-ve-vzdelavani/ [online]. [cit. 2020–04–01].
Https://otevrenevzdelavani.cz/prirucka/vyhody-otevreneho-vzdelavani/ [online]. [cit. 2020–04–01].
