Otevřený přístup k odborným informacím — jde to jednoduše?

Každý, kdo se začal připravovat k psaní odborné práce či eseje, studování předmětu ke zkoušce nebo i jen studia problematiky, o kterou se zajímá mimo školu, určitě potkal situaci, kdy primární zdroj z odborného časopisu nebyl dostupný v plném textu.

Obsah odborných časopisů je velmi často dostupný jen předplatitelům — pro nás, studenty vysoké školy — je to univerzita, případně univerzitní knihovna, která odborné zdroje nakupuje (a tím myslím i papírové knihy, jejichž pořízení je také finančně nákladné) a zpřístupňuje. Pro odborné databáze samozřejmě platí, že producent, firma či nakladatelství, poskytuje plné texty v elektronické podobě, ale zabraňuje zneužití či přístupu neoprávněných osob. U odborných databází se tak uživatel dostane k placenému obsahu po přihlášení heslem přímo v databázi nebo je přístup poskytován na základě rozpoznané IP adresy. Pro vzdálený přístup je možno použít proxy serveru (např. systém EZproxy) nebo připojení k VPN (možnosti na MUNI jsou dostupné na https://ezdroje.muni.cz/vzdaleny_pristup/).

Ne všechny zdroje ale univerzita může předplácet. Někdy se díky technickým problémům nepřipojíte vzdáleně k databázi. K obsahu se také nedostane širší veřejnost.

Přitom obsah odborných databází je často plněn články, které vznikají na univerzitách a ve výzkumných ústavech a daný výzkum je hrazen z veřejných peněz. Přístup k plným textům je tak v obecném zájmu.

V poslední době a situace ohledně pandemických opatření proti COVID-19 bylo o otevřených zdrojích ještě více slyšet — některá světová nakladatelství přišla s nabídkou, že po určitou dobu budou veškeré odborné texty týkající se boje s koronavirem otevřeny široké veřejnosti bez nutnosti platby (seznam ze stránek RMIT univerzity je dostupný na webu https://rmit.libguides.com/covid19). Tato nabídka je však zřejmě časově ohraničená (Na což upozornil např. Peter Suber z Harvardské univerzity na svém Twitteru).

Open Access hnutí (fungující již do roku 2002/2003, kdy byly díky tzv. BBB iniciativám definovány základní principy — https://e-zdroje.vsb.cz/bbb-definice-a-dalsi-iniciativy/) proto přišlo s dvěma zásadními možnostmi, jak poskytnout odborné texty všem. Říká se jim zlatá a zelený cesta otevřeného přístupu (Gold and Green road, definice na http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=875884). Ve zlaté cestě jsou články přímo dostupné zdarma ze stránek časopisu, v zelené cestě musí autor sám uložit (neboli autoarchivovat) články na své stránky nebo v lepším případě do nějakého vybraného repozitáře. V rámci repozitáře jsou totiž plné texty metadatově popsané a díky tomu i lépe vyhledatelné.

První kompetence — Jak se k otevřenému textu dostat?

Kde lze otevřené články vyhledat? Někdy, zvláště u zelené cesty, je zveřejněný plný text obtížnější vyhledat. Samozřejmě funguje Google, jehož indexační možnosti jsou ohromné, ale to neplatí vždy.

Prvním zdrojem může být DOAJ.org, Directory of Open Access Journals, databáze otevřených časopisů, které můžete procházet i na úrovni jednotlivých časopisů! DOAJ není jen seznamem časopisů, ale pro přijetí musí časopis splňovat docela přísná kvalifikační kritéria. Pokud tedy časopis či článek zde najdete, máte velkou šanci, že časopis je poctiví a dodržuje veškeré standardy v publikačním procesu.

Různé seznamy otevřených článků a časopisů existují i v discovery systémech, jako je například EDS od firmy Ebsco, kterou používá Masarykova univerzita jako vyhledávací systém. Ale jak se dostat k článkům publikovaných v repozitářích, to už je složitější.

Jde to i nelegálně (!)

Jako příklad bychom si mohli vzít úspěch serveru Sci-Hub, který založila a spravuje Alexandra Elbakjanová. Sci-Hub je kontroverzní repozitář obsahující více než 60 mil. plných textů, které jsou zpřístupněny z velké většiny nelegálně. Nakladatelé proti tomuto serveru bojují a již vznesli několik žalob (https://www.acs.org/content/acs/en/pressroom/newsreleases/2017/june/acs-files-suit-against-sci-hub.html), ale server provozovaný z Ruského území odolává. Zakladatelka je dokonce vyšetřována za spolupráci s ruskými tajnými službami (https://www.washingtonpost.com/national-security/justice-department-investigates-sci-hub-founder-on-suspicion-of-working-for-russian-intelligence/2019/12/19/9dbcb6e6-2277-11ea-a153-dce4b94e4249_story.html).

Velice zajímavé ale je, že tento „pirátský projekt“ nemá podporu a využívanost pouze v rozvinutých zemích, kde nejsou drahé odborné databáze předpláceny, ale dostávají se k nim uživatelé i z Evropy a Ameriky, a dokonce z IP adres vysokých škol, které k plným textům mají přístup (https://www.sciencemag.org/news/2016/04/whos-downloading-pirated-papers-everyone). Důvod je jediný — přístup k plným textům přes Sci-Hub je prostě nejjednodušší a nejkratší cestou.

Jak hledat legálně

Skvělým nástrojem je proto Unpaywall, který prohledává institucionální repozitáře, preprintové servery a podobné stránky jak např. PubMed Central.

Dalším rozšířením do prohlížeče, kterého můžete využít, je Kopernio — nástroj již v majetku producenta Web of Science, firmy Clarivate Analytics. Kopernio dokáže najít plný text a kombinuje jako hledání v repozitářích a na webu (využívá Unpaywall API), tak i informace o předplatných, které zajistila univerzita. Navíc po přihlášení disponuje kapacitou 100MB pro uživatele, kteří si zde mohou ukládat plné texty nalezených publikací.

Další aplikací je stránka Open Access Button, kde lze vyhledat otevřené plné texty podle URL, DOI, PMID, PMC ID, Názvu nebo citace, Open Access Button lze také stáhnout jako rozšíření pro prohlížeč. Jedná se o neziskový projekt. Data získává z repozitářů, otevřených časopisů i z osobních stránek autorů. Mezi zdroji jsou uváděny Unpaywall Data, Share, CORE, OpenAIRE, Dissem.in, Europe PMC, BASE.

Druhá kompetence — jak publikovat otevřeně?

Jak najít plný text článku není úplně složité, ale je nutné vědět, kde hledat. Jak ale publikovat oborný text tak, aby byl plný text otevřeně dostupný? Tato problematika je složitější a neexistuje jednotný návod pro všechny varianty. Faktem je, že některé časopisy jsou přístupné pro čtenáře zdarma. Nejjednodušší variantou je publikovat v takovém časopise, který obsah svých čísel zveřejňuje zdarma pro všechny. Jedná se o zlatou cestu otevřeného přístupu. Někdy se za publikování v tomto časopise musí platit takzvaný APC poplatek, který se někdy šplhá do neskutečných výšek — např. vydání článku v prestižním časopise Nature Communication stojí 4380€ (https://www.nature.com/ncomms/about/article-processing-charges). Další časopisy však poplatky nevybírají — vycházejí např. na univerzitách nebo jsou vydávány odbornými společnostmi a ty provoz redakce dotují. Například v DOAJ.org z celkových 14 764 časopisů 10 696 časopisů nepožaduje poplatek za publikování.

Druhou cestou (tzv. zelenou cestou) je využít tradičně vydávaných časopisů, které přístup ke svému obsahu umožňují například přes placené databáze. Autor pak může vložit plný text článku do repozitáře a otevřít ho všem bez rozdílu. Nakladatelé si však ponechávají některé privilegia.

V prvé řadě jde o dodržení takzvané doby embarga — času od vydání článku, po který nesmí být plný text v repozitáře zveřejněn. Tato doba se pohybuje od šesti měsíců až po čtyři roky u některých časopisů z nakladatelství Elsevier (https://www.elsevier.com/about/open-science/open-access/journal-embargo-finder). Standardní embargo dobou je v současnosti dvanáct měsíců.

Druhým zásadním omezení je, že nakladatelé nepovolují zveřejnit finální verzi článku (nazývanou published PDF nebo také publisher’s PDF). Autor může zveřejnit preprint (verze článku odeslaná k recenzi), nebo postprint (také accepted manuscript — verze po recenzním řízení, obsahově totožná s finální verzí článku). Praktické rozdíly lze najít třeba na stránce NUS Libraries — http://libfaq.nus.edu.sg/faq/257412. V tomto bodě dochází k velké překážce pro autory. Například vlastnictví postprintové verze není vůbec samozřejmostí — autor je často součástí autorského kolektivu a k této verzi je těžké se dostat. Některé časopisy mají navíc podmínky ještě složitější a cesta ke zveřejnění článku je kvůli tomu obtížnější. Autora tak musí mít velkou motivaci, aby se rozhodl článek zveřejnit.

Aby bylo snazší vyznat se v podmínkách jednotlivých nakladatelství, vnikla databáze SHERPA/RoMEO, kterou spravuje nezisková společnost Jisc. Shromažďuje politiky otevřeného přístupu a také možnosti autoarchivace a podmínek, které nakladatelství dávají autorům.

Co říci závěrem?

Problematika otevřeného přístupu se řeší i na vládní úrovni, publikace podpořené z evropských fondů již nyní musí být zveřejněny otevřeně, vzrůstá i podíl otevřených publikací celkově (informace k Masarykově univerzitě jsou dostupné např. na adrese https://www.wizdom.ai/institution/masaryk_university/grid.10267.32).