Pandemie a její následky na vzdělávání

Pandemie postavila školy a vyučující do nečekané pozice, kdy najednou museli poskytnou žákům učební materiály a výuku v online formě. Zároveň, ale přispěla ke vzniku, a zkoušení nových možných způsobů vzdělávání. Mohla také některé pedagogy přesvědčit, že technologie vlastně mohou být skvělým pomocníkem k vedení interaktivní a zábavné výuky. Vedla tato neočekávaná, a pro mnohé nepříjemná, situace ke změně v pohledu na vzdělávání?

Podle studie od Srinivasana a spol. (2021) se vysoké školy po celém světě dokázaly s výzvou poměrně dobře poprat, a začaly nabízet online kurzy. Větší výzvou, než převedení výuky do online formátu pro školy však zůstala nerovnost v přístupu ke vzdělávání, kterou online výuka způsobila. Ne všichni studenti totiž měli přístup k potřebné technologii a dostatečně kvalitnímu internetovému připojení. Další negativní stránkou online vzdělávání byl nedostatek sociálního kontaktu.

Srinivasan a spol. (2021) také uvádí, že i přes výzvy, které online vzdělávání přineslo, mnoho univerzit ve velkém investovalo do tvorby online kurzů. Jako důvod uvádí to, že takové kurzy jsou flexibilní, potencionálně dobře zpeněžitelné, a taky mohou vést k vyššímu zájmu o studování na dané škole, protože umožní studium na dálku.

Výzkumníci (Srinivasan a spol. 2021) pracovali s daty, získanými během pandemie z několika kurzů z kanadských a španělských univerzit. Srovnávali výkony studentů během online výuky, běžné výuky, a také provedli dotazníkový výzkum jejich názorů. Výsledky ukázaly, že výkon studentů v obou formách výuky byl velmi podobný. U jednoho z kurzů pak došlo o poklesu počtu studentů při online formě, kteří kurz nedokončili (z 41 % na 11 %). Závěrem, podle těchto dat by tedy mohlo být, že ve většině případů změna formy výuky, neměla žádný významný vliv na učení a úspěšnost studentů. Dotazníkový průzkum ukázal, že studenti by nechtěli výuku plně v online formě, ale zároveň jsou pro ně dostupné online materiály velmi nápomocné.

Studie od Megahed a spol. (2021) se zaměřila na dopady pandemie pro architektonické programy na vysoké škole v Americe. Výuka byla přesunuta z výukových designových studií do online prostoru. Autoři poznamenávají, že teoreticky zaměřené programy mají přesun, a fungování v online prostoru výrazně jednodušší, než programy, které mají výuku hodně prakticky zaměřenou, jako právě architektura. Studie mapuje jak změnu stylu výuky na začátku lockdownu, tak poté postupný přesun na hybridní výuku, když se opatření začala uvolňovat. Na konci autoři diskutují, zda je hybridní výuka novým standardem, a zda proběhlá pandemie změní podobu vysokoškolské výuky. Zdůrazňují však, že hybridní výuka není možná, a nebo minimálně efektivní u prakticky zaměřených oborů.

Experimentální studie od Sikurmana a spol. (2022) se věnuje efektivnosti hybridní výuky. Výsledky ukázaly, že hybridní výuka je efektivnější, a pomáhá studentům k lepšímu pochopení probíraných materiálů. Jako příčinu zvýšení efektivnosti, oproti klasické výuce, výzkumníci zmiňují to, že pokud jsou materiály dostupné ve více formách, tak to pak vyhovuje více studentům.

Nørgård (2021) ve své studii zaměřené na celoživotní vzdělávání říká, že se online vzdělávání po pandemii přetvořilo v různé hybridní formy, které se často snaží nějakým způsobem vyvážit online a ne online aspekty. Nyní podle něj čelí výzvě, kdy přestává řešit hlavě technické problémy a nástroje, a začíná se více soustředit na samotné učení.

Většina zde zmíněných studií na toto téma se snaží nějakým způsobem srovnávat výkony studentů v online a fyzické výuce. A poté se zajímá o názory vyučujících a studentů. Všechny ze studií také vidí hybridní výuku, jako budoucnost vysokoškolského vzdělávání a vyzdvihuje plusy, které studentům přináší.

Zdroje:

MEGAHED, Naglaa a Asmaa HASSAN. A blended learning strategy: reimagining the post-Covid-19 architectural education. Archnet-IJAR: International Journal of Architectural Research [online]. 2021, 16(1), 184–202 [cit. 2023–03–06]. ISSN 2631–6862. Dostupné z: doi:10.1108/ARCH-04–2021–0081

NØRGÅRD, Rikke Toft. Theorising hybrid lifelong learning. British Journal of Educational Technology [online]. 2021, 52(4), 1709–1723 [cit. 2023–03–06]. ISSN 0007–1013. Dostupné z: doi:10.1111/bjet.13121

SRINIVASAN, Seshasai, Juan Antonio Lopez RAMOS a Nasim MUHAMMAD. A Flexible Future Education Model — Strategies Drawn from Teaching during the COVID-19 Pandemic. Education Sciences [online]. 2021, 11(9) [cit. 2023–03–06]. ISSN 2227–7102. Dostupné z: doi:10.3390/educsci11090557

SUKIRMAN, Sukirman, Yusron MASDUKI, Suyono SUYONO, Dian HIDAYATI, Hanif Cahyo Adi KISTORO a Sutipyo RU’IYA. Effectiveness of blended learning in the new normal era. International Journal of Evaluation and Research in Education (IJERE) [online]. 2022, 11(2), 628–638 [cit. 2023–03–06]. ISSN 2620–5440. Dostupné z: doi:10.11591/ijere.v11i2.22017