Participace a design

Myslím si, že jednou z důležitých kompetencí pro 21.století je aktivní občanství a to zejména díky přínosu pro společnost. V dnešní době zažíváme rostoucí složitosti globálních problémů, jako jsou změna klimatu, sociální nerovnost nebo lidská práva. Aktivní občanství umožňuje jednotlivcům angažovat se ve společnosti a přispívat k řešení těchto výzev. Proaktivní přístup k občanství podporuje inkluzi a pluralitu, posiluje demokratické procesy a zvyšuje participaci občanů ve společenském rozhodování. To vše přispívá k vytváření zdravé a demokratické společnosti, která je schopná čelit výzvám 21. století.

Můžeme se podívat na internet a zjistíme, co se děje téměř kdekoliv na světě. Máme možnost spojit se s lidmi, kteří žijí velmi daleko od nás. Lokální společenství tedy není nikterak ve výhodě oproti kterýmkoli jiným místům a lidem. Místní, lokální společenství ztratilo svou jedinečnost dříve danou možností okamžité materiální a informační výměny. Vlivem proměny vnímání prostoru a času dochází tedy v moderní společnosti k rozpadu na místo vázaných sociálních vztahů. (Bauman 1999)

Lusknutím prstu dokážeme zjistit, co se děje na druhé straně zeměkoule, ale často, zvláště ve městech, neznáme své sousedy. Zároveň mnohdy nevíme o tom, co se děje v našem bezprostředním okolí přestože to má na náš život přímý vliv. Odpovědí na tuto problematiku může být občanská participace či angažovanost. Definic občanské participace existuje spousta, pro účely mé eseje budu používat široké vymezení tohoto pojmu. Pojem participace a angažovanost ve stejném významu, tedy aktivního, uvědomělého zapojování do společnosti. Občanská participace je propojená s rolí aktivního občana ve společnosti a ve veřejném prostoru, jde o občana/občanky, který si všímá toho, co se v jeho okolí děje, záleží mu/jí a konstruktivním způsobem se do toho dění zapojuje. (Asociace pro interkulturní práci 2016)

Participaci můžeme rozdělit na dvě skupiny podle dvou různých směrů odkud kam směřuje, tedy na participaci shora a zdola. Participace zdola je tehdy, když snahy a zájem o zlepšování okolí vychází z neziskových organizací, spolků či od individuálních občanek a občanů. Konkrétně mluvíme například o různých sousedských sítích, aktivistických skupinách, dobrovolnictví atd. Naopak participací shora se rozumí participační nástroje vytvořené veřejně správními institucemi či politickým systémem, jde například o participativní rozpočet, setkání s veřejností, dotazníková šetření. Při participaci shora jde o cílené zapojování veřejnosti do rozhodování, někdy je také nazýváno jako participační inženýrství. (Zittel 2008)

Jak se píše v jedné z metodických publikací, “participace představuje jedno z nejkontroverznějších témat současné doby. Každý hovoří o nezbytnosti účasti veřejnosti na veřejném rozhodování, ale je velmi obtížné nalézt shodu v tom, jakým způsobem a do jaké míry mají občané na správě věcí veřejných participovat.” (Agora 2006) Ve své eseji se pokusím na tyto otázky odpovědět pomocí dostupné odborné literatury, výzkumných studií a metodických příruček.

Proč participovat?

Největšími experty na lokalitu jsou vždy místní, kteří v ní žijí, díky nim je právě naše rozhodnutí kvalitnější. Výsledné řešení je kompromisem mezi mnoha aktéry, má tedy většinovou podporu veřejnosti, je tedy efektivnější a lidmi lépe přijato. Proces participace je také zejména o sdílení emocí, vytváření nových vazeb a přátelství a tedy o tzv. community building. Díky participaci, také vzniká důvěra v demokratický systém, přičemž participace je jeho nutnou součástí. (Agora 2006)

Mimo výše zmíněné benefity participace, můžeme mluvit také o přínosech participace pro jednotlivce. Díky participaci má občan možnost podílet se na proměnách svého okolí ve kterém žije. Tím získává k místu a lidem vztah. Participace může přinášet přesah pro komunitu či jednotlivce. Má také potenciál člověka vytrhávat z osamělosti a v neposlední řadě podporuje aktivní postoj v životě jednotlivce.

Participaci doprovází často mnoho předsudků, jak ze strany občanů, tak úředníků a politiků. Téměř v každé metodické příručce k participaci najdeme jejich výčet a argumenty, které můžeme použít k jejich překonání. Vhodnými slovy shrnul participaci Petr Klápště v publikaci Angažovaně offline: “Participace se dlouhodobě nedá udržet jen nacvičenými a chytře poskládanými technikami a metodami. Ty jsou podmínkou nutnou, leč nikoli dostatečnou. Participace je prostě a jednoduše práce s lidmi a jejich důvěrou.” (Nesehnutí 2016)

Cíle a proces participace

Na tom jaké jsou cíle participace nepanuje shoda ani v literatuře ani v praxi. Participace může mít mnohé cíle, které mají vliv na design participativního procesu, zejména na to “kdo” “kdy” a “jak” participaci dělá. Mezi možné cíle podle Gluckera (2013) patří ovlivňování rozhodnutí, zvyšování kapacity demokracie, sociální učení, posilování a emancipace marginalizovaných jednotlivců a skupin, získávání znalostí o lokalitě a místním kontextu, začlenění experimentálních a a na hodnotách založených znalostí, testování odolnosti informací z jiných zdrojů, generování legitimity a řešení konfliktu. Právě propojení těchto cílů a designu procesu sledovala autorka Uittenbroek na případě tří participativních procesů v Nizozemsku věnujících se plánování adaptačním opatřením proti změnám klimatu.

V závislosti na cílech participace, můžeme stanovit metody, které při procesu použijeme. Důležité je nejen zvolit metody, které poslouží cílům participace, ale také takové, které budou občané ochotni využívat. Zde je podstatné říct, že množství a variabilita nabídnutých nástrojů veřejnosti je velmi důležité, ještě důležitější se však ve výzkumu ukázala míra opravdového naslouchání veřejnosti a využití jejich poznatků. Při participaci není nutné naplnit všechny výše zmíněné cíle participace, některé se mohou vzájemně dokonce vylučovat. Nejdůležitější poznatky Nizozemského výzkumu jsou, že o participaci musí mít zájem všechny zúčastněné strany, v případě občanské participace tedy občané i lokální samospráva. Druhým poznatkem vyplývající z výzkumu je, že obě strany mohou ovlivnit design a tedy i cíle participativního procesu. I když se tyto dva poznatky mohou zdát jako zřejmé, je podstatné s nimi vědomě pracovat. Jak ze strany lokální vlády při sestavování designového procesu tak ze strany občanů, kteří se mohou ptát na cíle participace a mohou požadovat změny v designu. (Uittenbroek 2019)

Jak měřit participaci?

Existují různé způsoby jak měřit míru participace. Jedním z prvních způsobů je model Arnsteinové, který vznikl již v roce 1969 a jmenuje se žebřík občanské participace. Autorka na něm demonstruje, různé úrovně participace, které opět souvisí s cíli participace. Také tvrdí, že nelze mluvit o participaci, pohybujeme li se na spodních příčkách pomyslného žebříčku. Občanská participace znamená občanskou moc, participace, je tedy přístup během kterého dochází k přerozdělování moci. (Arnstein 1969)

Participace občanů na životě ve městě a jeho podobě se stává čím dál více jak součástí strategií tak praxí měst. (Gaventa, Barrett 2010) Občanská participace je také jeden z cílů dalšího rozvoje města Brna, jak uvádí strategie #Brno2050. Strategie popisuje představu o participaci takto: “Participující město nepřistupuje k veřejné správě autoritativně, dává prostor určitému zapojení všem, kdo o to projeví zájem. Participující město buduje prostřednictvím vstřícné komunikace a naslouchání vzájemnou důvěru jak mezi občany a samosprávou, tak i mezi partnerskými městy či sousedními regiony. Participující město otevřeně informuje o veřejném dění, nebojí se využít znalosti zástupců univerzit a odborníků z praxe, zjišťuje si názor občanů na důležitá politická rozhodnutí, má zájem o zpětnou vazbu a umožňuje občanům přímo rozhodovat o části prostředků v rámci participativního rozpočtování.” (město Brno 2020)

Z úryvku vidíme, že město Brno nechce zůstávat pouze při informování občanů, chce, aby se občané rozhodli, co v Brně chtějí například skrze participativní rozpočet. Tak jak pojímá město Brno participaci v některých svých nástrojích, jako je právě participativní rozpočet dosahuje až sedmé příčky. Vidíme tedy, že ambice pro participaci v Brně nejsou nízké. V praxi má 84% občanek a občanů Brna o participaci zájem, ale velké většině v tom něco brání nebo je odrazuje. (město Brno 2022)

Dnes nejčastěji využívaný model pro participaci, je opět podobný žebříku, po kterém je možné stoupat vzhůru k větší a větší míře zapojení. (Agora 2006)

Nejnižší stupeň zapojení veřejnosti do dění a rozvoje města je její jednostranné informování ze strany vlády. Lze se ještě nedá mluvit o participaci a to ani na druhé příčce žebříčku. Námitky mohou často podávat také občané nedemokratických zemí. Jde o reakci na řešení, které je rozhodnuté, námitky tak často nemají téměř žádný vliv. Včas získaná zpětná vazba může mít vliv na finální řešení. O participaci však mluvíme až od dalšího stupně, v rámci kterého probíhají veřejná setkání, městské diskuse apod. Při partnerství se posouváme o krok zpět a místo toho, aby byli občané informování či by s nimi byli konzultována navrhovaná řešení, řešení se společně, spolu s občany hledá. V rovině partnerství je podstatné, že hlasy zastupitelů i občanů mají stejnou váhu. Vrcholem participace je přenechání rozhodování do rukou občanů, to není v ČR běžné, známe zde pouze jeden nástroj a to je místní referendum. Důležité je, že cílem participace není, aby bylo co nejvíce rozhodnutí převedeno na občany. (Agora 2006)

Občanská společnost

S občanskou participací je úzce propojená občanská společnost a tedy i občanské organizace. Je to prostor mezi trhem státem a osobním životem. Jde o dobrovolné sdružování lidí za různými cíli, může jít o životní prostředí, sociální služby, zdravotnictví, lidská práva, humanitární pomoc, zájmová činnost a další. Jde například o různé spolky, asociace, nadace, svazy, kluby, a další, které plní podstatnou funkci ve fungování demokratického státu. Nejen, že poskytují cenné služby dalším občanů, je to také možnost seberealizace a sebevyjádření, zároveň slouží občanská společnost jako pomyslný hlídač státu a ekonomické moci v případě porušování práv či utlačování občanů. Zajímavostí je, že podle Českého statistického úřadu v roce 1989 existovalo jen 537 organizací občanské společnosti, v roce 2016 se jejich počet rozrostl na 130 000. Zajímavou organizací je v tomto směru například Zažít město jinak, která podněcuje sousedské a komunitní setkávání zejména v Praze, ale i dalších městech. Tyto setkávání jsou často organizovaná na místech, jako jsou brownfieldy nebo rušné dopravní ulice, díky společenské akci mají sousedé nejen možnost setkat se, ale také zažít místa ve kterých bydlí jinak.

Podstatnou součástí participace je zapojování marginalizovaných skupin, mezi ně dnes mimo jiné spadá v ČR několik set tisíc ukrajinských uprchlíků. K této problematice přistupuje aktivně jeden z přístupů v interkulturní práci a tedy „Participační a komunitní interkulturní práce“. Tento přístup se snaží migranty podpořit a motivovat v zapojení se do aktivit ve své lokalitě. Díky tomu může dojít k posílení jednotlivce, ale také k posilování pozitivních změn ve světě a zejména k harmonickému soužití lidí z pocházejících z různých zemí. (Asociace pro interkulturní práci 2016)

Jak se participuje v ČR?

Právě občanské organizace byly vypíchnuty v analýze participace v ČR z roku 2015, jako hlavní nositelé participace. A to zejména díky prosazení kooperativního modelu mezi městskou správou a občanskými organizacemi. Organizace často poskytují expertízy a konzultace tvůrcům veřejných politik a jednotlivých rozhodnutí. Zároveň jsou to často propagovatelé participace a nositelé participačních metod a technik, nebo také inovativních praktik ze zahraničí. Již v roce 2015 existovalo mnoho příkladů dobré praxe občanské participace. Ale samozřejmě také existovaly případy negativní. Nejčastějším nešvarem, který dle mého názoru přetrvává dodnes, bylo pouze formální zavázání se k participaci a deklarované spolupráce, které se ve skutečnosti nikdy nestaly. Projevoval se například tím, že se ke spolupráci zvali pouze vybrané organizace či osoby u kterých se vědělo, že “s nimi nebude problém”. (Agora CE 2016)

Největší potenciál tkví zejména na lokální úrovni, konkrétně v rámci samosprávy měst a obcí. Jedná se zejména o plánovací procesy. Ty můžeme rozdělit na strategické, územní a finanční. Nejvíce bylo případů participace do roku 2015 proběhlo v oblast územního plánování. Existuje tak v této oblasti nejvíce nástrojů a metod pro zapojení veřejnosti. Jako novější směr bylo identifikováno strategické plánování. Finanční plánování bylo zatím realizované zejména ve formě participativního rozpočtu.

Existují však také další dílčí oblasti plánování, jako je například komunitní plánování rozvoje sociálních služeb. Díky tomu vznikají komunitní plány sociálních služeb, které mohou zahrnovat potřeby celé komunity. Dochází však také v různé míře k zapojování veřejnosti do jednotlivých dílčích problémů měst a krajů.

Ze závěrů studie z roku 2015 vychází zajímavé poznatky, například to, že právní rámec nikterak nebrání v rozvoji participace v ČR, je tedy závislá na ochotě veřejných rozhodovatelů a občanů. Jako funkční byly shledány motivační nástroje, v podobě dotací a grantů s podmínkou využití participace, čímž jsou obce a města vedeny s participací začít. (Agora CE 2016)

V té době v rámci projektu PAKT vznikly také standardy participace, které popisují co lze považovat za kvalitní a efektivní participaci. Dalším doprovodným dokumentem je podrobná metodika participace, která prezentuje jednotlivé metody, nástroje a možnosti jejich využití. Dnes můžeme najít rozličné dobře vypracované metodické materiály, nebo organizace a firmy, které jsou schopné udělat provést město či obec participativním procesem tzv. na klíč.

Digitální nástroje

Míra využívání digitálních nástrojů roste ve většině oblastech našich životů. Tento trend se promítá také do participace v podobě různých aplikací a softwérů. Tyto nástroje můžeme najít pod pojmem Civic Tech nebo e-participace. Zde je důležité říct, že neexistuje, jeden spásný nástroj díky kterému by mohla kdekoli participace skvěle fungovat. Nástroje můžeme hodnotit například podle míry jejich transparentnosti, uživatelské přívětivosti, ceny atd. Online nástrojů existuje spousta a mají různé funkce a tedy i různé způsoby využití.

Můžeme je rozdělit podle funkcí na nástroje zprostředkující:

1. práce s daty: jde zejména o sběr dat pomocí dotazníky, mapování, atd. a jejich následná vizualizace i analýza
2. spoluvytváření: nástroje umožňující vytváření návrhů a veřejných politik, jejich konkrétní funkce jsou shromažďování podnětů a návrhů, crowdfunding a crowdsourcing
3. rozhodování a evaluace podnětů: jde o nástroje umožňující například hlasování nad projekty

Častým úskalím Civic tech nástrojů je, že že vytváří dojem, že sesbíraná data vytváří reprezentativní vzorek a odráží názory celé komunity. Běžně nejsou však civic tech využívány ani naprostou většinou komunity, natož úplně celou. Je tedy podstatné online nástroje kombinovat s offline metodami. (IPR Praha 2017)

Příkladem Civic Tech mohou být pocitové mapy, D21 což je platforma umožňující hlasování, její výhodou je například to, že můžeme použít i mínusové hlasy pro některé projekty, hlasování tak může odkrýt kontroverzní témata. Dalším nástrojem je Mobilní rozhlas, ten využívá přes 2000 samospráv, pomáhá komunikaci mezi úřadem a občany, skrze aplikaci jsou poskytované informace o kulturních akcích, ztracených mazlíčcích, může také občany zapojovat do dění v obci pomocí anket či participativního rozpočtu. Za zmínění stojí také dnes již poměrně známý a populární HitHit. (Participation Factory, 2022)

Zdroje

1. BAUMAN, Z. Globalizace: Důsledky pro člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 160 s. ISBN: 80–204–0817–7.
2. UITTENBROEK, C. J., et al. The design of public participation: who participates, when and how? Insights in climate adaptation planning from the Netherlands. Journal of Environmental Planning and Management, 2019, 62(14), 2529–2547.
3. ARNSTEIN, S. R. A ladder of citizen participation. Journal of the American Institute of Planners, 1969, 35(4), 216–224.
4. GAVENTA, J.; BARRETT, G. So what difference does it make? Mapping the outcomes of citizen engagement. IDS Working Papers, 2010, 2010(347), 01–72.
5. NESEHNUTÍ. Angažovaně offline aneb Čtyři praktické zkušenosti, jak se plánuje a navrhuje se zapojením veřejnosti [online]. Nesehnutí, 2016 [cit. 2023–06–05]. Dostupné z: file:///C:/Users/dotaz/Downloads/Angazovane_offline.pdf.
6. ZITTEL, T. Participatory Engineering. Promises and Pitfalls. In: DE BIÈVRE, D.; MALONEY, W. (eds.). Opening EU-Governance to Civil Society. Gains and Challenges. CONNEX Report Series No 5. Mannheim, 2008.
7. Možnosti zapojení do občanské společnosti v ČR. [online]. Praha: Asociace pro interkulturní práci, 2016 [cit. 2023–06–15]. Dostupné z: https://interkulturniprace.cz/moznosti-zapojeni-do-obcanske-spolecnosti-v-cr/.
8. České produkty v mezinárodním katalogu. Vydala: Participation Factory, 2022 [cit. 2023–06–15]. Dostupné z: https://www.participationfactory.com/cs/ceske-produkty-v-mezinarodnim-katalogu/.
9. JAK PŘIZVAT OBČANY KE SPOLUPRÁCI aneb jak dát radnici uši, aby slyšela, co lidé chtějí. Vydala: Agora Central Europe společnost pro demokracii a kulturu, 2006 [cit. 2023–06–15]. Dostupné z: http://agorace.cz/wp-content/uploads/2019/05/Participace_-_Jak_prizvat_obcany_ke_spolupraci.pdf.
10. GLUCKER, A. N., et al. Public Participation in Environmental Impact Assessment: Why, Who and How? Environmental Impact Assessment Review, 2013, 43, 104–111. doi:10.1016/j.eiar.2013.06.003.
11. Analýza občanské participace v ČR. Vydala: Agora CE, o.p.s., 2016 [cit. 2023–06–15]. Dostupné z: file:///C:/Users/dotaz/Downloads/analyza-participace-v-cr.pdf.
12. Strategie #Brno2050. Vydalo: město Brno [online]. 2020 [cit. 2023–06–05]. Dostupné z: https://brno2050.cz/pdf/Brno2050_re_Vize_2050_final_RMB_ZMB_9_2020.pdf.
13. Zkušenosti obyvatel Brna s občanskou participací. Vydalo: město Brno [online]. 2022 [cit. 2023–06–05]. Dostupné z: https://data.brno.cz/documents/mestobrno::zku%C5%A1enosti-obyvatel-brna-s-ob%C4%8Danskou-participac%C3%AD-2022-brno-residents-experience-with-public-participation-2022/explore.
14. IPR Praha. Manuál participace pro orgány veřejné správy a veřejné instituce [online]. Praha, 2017 [cit. 2023–06–05]. Dostupné z: https://iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/obecne/manual_participace_tisk_2017.pdf.