Pedagogové vs. studenti v době digitální revoluce
Nedávná pandemická situace nám ukázala, jak důležité je online vzdělávání v oblasti formální vzdělávání a jaké díry v něm české školství má. Učitelé i studenti museli ze dne na den přejít do digitální prostředí, s nímž dosud neměli prakticky téměř žádné zkušenosti, alespoň většina z nich. Nástroje jako Google Classroom, Microsoft Teams nebo Zoom se staly pro žáky a pedagogy denním chlebem, které si našly své příznivce i odpůrci. Jedno je však jasné. Bez digitální nástrojů se české školství do budoucna neobejde.
Pomyslné nůžky se však rozevíraly a stále rozevírají i v této oblasti. Je rozdíl mezi žákem, který má doma k dispozici internet a vlastní zařízení, a mezi tím, který toto zázemí nemá. Je také rozdíl mezi pedagogy, kteří pomyslně představují generaci starší, tedy takzvanou generaci digitálních imigrantů (digital immigrants), a mezi žáky, kteří zcela naplňují představy generace digitálních domorodců (digital natives).
Mezi základní negativní aspekty využívání digitálních technologií tedy patří právě problematika tzv. digital divide [1](neboli digitální propasti) a fenomén digital natives vs. digital immigrants [2].
V prvním případě jde o rozdíl mezi zázemím jednotlivých studentů. Někteří mohou mít výkonnější zařízení, rychlejší internetové připojení, možnost pořízení dalších digitálních technologií, které jim umožní mít před ostatními určitý náskok a výhodu.
Ve druhém případě se jedná o základní rozdíl v kompetenční vybavenosti. Zatímco digitální imigranti se musí s digitálními technologiemi učit (stejně jako třeba děti ve škole se musí učit počítat nebo číst), digitální domorodci se do světa digitálních technologií narodili a pracují s nimi prakticky přirozeně. Jedná se především o dnešní generace Y a Z, které považují za samozřejmost vlastnictví chytrých zařízení, připojení k internetu a podobných technologických vymožeností, jež využívají na denní bázi.
Otázkou je, jak se proti těmto negativním aspektům dá něco udělat. Tou první a nejzásadnější věcí dle mého je změna školního systému. A kdo ví. Třeba nám koronavirová krize ukázala, že učit se dá i s pomocí těchto digitálních nástrojů. Inkluzivně, kreativně a v rámci možností také jednoduše.
Zdroje:
[1] PRENSKY, Marc. Digital Natives, Digital Immigrants Part 2: Do They Really Think Differently? On the Horizon [online]. 2001, 9(6), 1–6. DOI: 10.1108/10748120110424843. ISSN 1074–8121. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/10.1108/10748120110424843.
[2] CRUZ-JESUS, Frederico, María Rosalía VICENTE, Fernando BACAO a Tiago OLIVEIRA. The education-related digital divide: An analysis for the EU-28. Computers in Human Behavior [online]. 2016, 31(56), 72–82. DOI: 10.1016/j.chb.2015.11.027. ISSN 07475632. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0747563215302429.
