Personal Learning environment: možnosti, způsoby, výhody a problémy

(Disclaimer: Medium neumožňuje dostatečně funkční práci s poznámkami pod čarou, a tak je text místy trochu zahlcen oproti původní verzi příspěvku)

V současné době je tlak na výkon člověka v zásadě enormní (To krásně tematizuje kniha vyhořelá společnost, kdy se můžeme přesvědčit o tlaku, který jedinec sám na sebe vynakládá a je tak do určité míry sám sobě vykořisťovatelem, což jej může uvrhnout do hluboké deprese a pocitu zmaru a zoufalství z vlastní “neúspěšné” existence. Nepříjemné, nicméně je to jeden z aspektů, který takový tlak může vyvolávat. Rozebírat to podrobně by ovšem bylo na kompletně jinou práci. Myslím ale, že je na místě to v souvislosti s následujícími stranami alespoň zmínit.) a můžeme vyvozovat, že tradiční vzdělávání k udržení konkurenceschopnosti v neustále se vyvíjejícím trhu práce, technologií a inovací nebude nikterak dostačovat, natož aby samo drželo krok se zmíněným. Dochází tak k určitému “kopernikánskému obratu od objektu k subjektu”. Respektive v tomto případě spíše od obecného vzdělávacího systému k systému personalizovanému a s tím spojenému a zmiňovanému většímu tlaku (Pardon, tím je určitě myšlen střed pozornosti a nikoli tlak. Rozhodně.) na jedince jako takového. To je třeba mít na paměti ve chvíli, kdy budeme probírat následující témata týkající se schopnosti se samostatně vzdělávat.

To, čemu se na následujících řádcích budeme věnovat, vychází z tzv. VLE (virtual learning environment), které mělo různá omezení a díky vzniku a rozšíření principů webu 2.0 se tak mohlo vyvinout něco, čemu říkáme osobní vzdělávací prostředí: Personal learning environment (dále jen PLE).

Dle slovníku IGI Global je pojmem PLE myšlen systém, který umožňuje uživateli spravovat všechny jeho vzdělávací aktivity (které mohou být prováděny napříč různými organizacemi). Systém, který se soustředí na koordinaci vztahů mezi uživatelem a širokou paletou služeb nabízených organizacemi a jinými jedinci.

Potíž je v tom, že jde o stále se vyvíjející oblast, která se již ze své definice podřizuje jedinci a jeho konkrétním, osobním potřebám.

Co je tedy PLE?

S nástupem webu 2.0 se z uživatele konzumenta stává i uživatel producent, tedy můžeme mluvit o určité formě prozumentství. Nejen, že je obsah zpracováván, ale zároveň vytvářen a na sebe vzájemně navázán. Stejně tak je propojen s ostatními zdroji a může tak vznikat určitá síť na sebe navázaných informací. Nejde ovšem o software (ačkoli i takové přístupy zde jsou), ale o holistický přístup ke vzdělávání pomocí ICT. V zásadě jsou dvě možnosti, jak může PLE vzniknout. Chaoticky živelně, nebo organizovaně s předpochopením (ke konkrétním cestám se ještě dostaneme v kapitole Jak na to — modely pro tvorbu). To, co vznikne je vlastně způsob, kterým se k nám (tedy uživateli) dostávají informace, jak je zpraováváme, využíváme a šíříme dál. V zásadě má kažý takové své PLE, ale pokud není zmapované a nepracujeme sním systematicky, nedá se hovořit o PLE v pravém slova smyslu. Je totiž zapotřebí nějakého nadhledu nad celým systémem. Jak píše H.Tulinská: “dohromady tvoří ideálně funkční a provázaný celek”.

Zmapované PLE může pak vypadat například takto:

Povšimněme si, že jde o zmapování míst, kudy se k nám informace dostávají a kde s nimi pracujeme. Nejen ale v oblasti digitální, ale i z hlediska užívaných nástrojů fyzických (tedy hardware, chcete-li). I to je součástí PLE — nejen akcentování služeb. PLE se tak skládá nejen ze sítě vzdělávacích nástrojů, webových služeb, ale i například z lidí, se kterými se potkáváme, knihami, které čteme, etc. Jde tedy o velmi komplexní pohled na vlivy, které nás nějakým způsobem vzdělávají.

Sebeřízení jako prerekvizita nejen pro vzdělávání

Přes všechny poučky a vědecká zkoumání je základní nutností pro práci s PLE houževnatost (V jedné z příprav k předmětu Učící se společnost jsem nadužíval odkazů na knihy z nakladatelství Jan Melvil publishing. v této práci si dovolím pouze jeden takový odkaz na knihu týkající se zmíněného tématu) a důslednost studujícího. Zní to jako floskule — musíte se víc snažit a vytrvat — ale v tomto kontextu je to snad ještě potřebnější. Pokud se totiž chceme bavit o sofistikovaném systému, je schopnost sebeřízení poměrně nezbytná (V tomto místě se zastavme a proberme si ony dvě možnosti vzniku PLE z hlediska řízenosti. Existuje varianta, kdy se nad celým systémem uživatel/prozument nejprve zamyslí a systém si s určitou představou vytvoří. Tedy je systém jaksi prekoordinován. Druhá varianta, při které si můžeme myslet, že tolik neplatí zmiňovaná urgence sebeřízenosti, je varianta určité postkoordinace, kdy si systém vytváříte dost organicky a jen mapujete, co již užíváte. Není při něm nárok an sebeřízenost důležitý v začátku užívání systému, jako spíše v další jeho části. Tehdy je schopnost možná ještě potřebnější, jelikož je třeba zvládnout chaos vzniklý postupným přidáváním a využíváním různých oblastí, ve kterých se člověk vzdělává.). Co je tímto sebeřízením myšleno? V zásadě jde o to, že pokud přijímáme premisu personalisovaného vzdělávání, které závisí čistě na tom, že jej bude jedinec sám používat (Ano, zcela záměrně zde vypouštím aspekt, kdy je PLE vytvářeno v koordinaci s nějakým vzdělávacím lektorem/učitelem, který je průvodcem pro studenty. Systém užívaný na progresivních školách jako nová forma přístupu ke vzdělávání. To je ovšem na jinié téma — alternativy k běžnému školskému systému, jehož je PLE do určité míry součástí.), je nutné být schopen sám sebe umět kočírovat/řídit/poručit si. Mít dostatek důslednosti k tomu, aby byl systém využíván a pravidelně kontrolován co do své aktuálnosti a funkčnosti. Nejde tedy jen o sebeřízení, ale i o řízení svého systému, který může s rozvojem jednotlivých nástrojů poměrně značně narůstat na objemu (O tom více v části hrozby a překážky). V době, kdy je k dispozici ohromné množství variant agregace vzdělávacích zdrojů (a nejen jich), je důslednost a sebeřízení nutná k dosažení vlastně jakéhokoli výsledku.

Edupunk přístup

Když se nad PLE zamýšlíme hlouběji a podíváme se na provázané oblasti, nemůže nám uniknout DIY přístup v podobě Edupunku. A to obzvlášť pro dospělé studenty. Ačkoli se PLE dá užívat v kontextu školní výuky (a také se užívá — např. v mírně řízeném vzdělávání, kde je kantor průvodcem a jen kontroluje nastavení PLE jednotlivých studentů), věnuje se tato práce tématu především z pohledu samostatného vzdělávání. To koresponduje právě s přístupem “udělej si sám”, který je tak příznačný pro Edupunk.

Celé to stojí na tom, že přijmete imperativ v podobě “Postarej se o svoje vzdělání sám”, tedy základní koncept EduPunku. A stejně jako s většími projekty (což by vaše osobní vzdělávání být skoro i mělo), i tady je potřeba se na věc podívat nejprve s nadhledem a než se člověk pustí do vzdělávání jako takového, potřebuje si nastavit nějaký vlastní systém (a tady se dostáváme právě k PLE), příkon informací, jejich zpracování, nastavování priorit, etc… Nespornou výhodou toho všeho je možnost vlastního nastavení. Prostě tak, jak se vám zlíbí. A s velkou mocí přichází velká odpovědnost.

Průvodcem, jak se věnovaat edupunku, může být “edupunks´ guide”, který napsala Anya Kamentz a stáhnout se dá porůznu. Obecně jde ale hlavě o to si proaktivě hledat cesty, jak se vzdělávat a nenechat nic náhodě. Zvláštní, že tímhle dost sofistikovaným a organizovaným způsobem se z vás vlastně stane (Edu)pankáč.

Kurátorství sobě i světu

Jednou z oblastí, která se v rámci PLE objevuje (sice ne vždy, ale přesto) je následné sdílení toho, co jsem se naučil, nebo vytvořil a tak získal. Prozument se tak vlastně stává kurátorem obsahu nejen pro sebe (jelikož se k němu může a měl by pravidelně vracet), ale i pro ostatní, kteří se věnují stejné oblasti vzdělávání, ve které své poznatky sdílíme. Když nic jiného, může jít o zpětnou kontrolu vlastního pochopení zkoumaného fneoménu. To ale není tím hlavním přínosem. V danou chvli se nám totiž může objevit ještě jeden velmi zajímavý koncept: Odpovědnost za kvalitu sdíleného.

Jsem-li kurátorem, mám za vybíraný obsah odpovědnost, která se ve světě, kde je velmi složité dobré jméno získat a mnohem jednodušší o něj přijít, projevuje jako určitý tlak na jedince. Tlak po kvalitě sdíleného obsahu. Takový tlak může vést jednak ke zkvalitnění sdíleného obsahu (co do formy sdělení) a jednak k hlubšímu pochopení zkoumané látky (což je také kvalita, ale trochu jiné úrvně). Má-li mít sdílení a vůbec kurátorství v tomto konceptu nějakou přidanou hodnotu, musí jít hlouběji do tématu, nebo kombinovat již znamé jiným způsobem, aby to přineslo smysluplný užitek.

V rámci této oblasti můžeme lehce naznačit ještě jednu úvahu, která vychází z otázek po kvalitě sdíleného a zmíněným dobrým jménem. Pokud svůj obsah nenasdílím (ať již jde o vytvořené artefakty, nebo jen zpřítomnění znalostních zjištění), těžko budu budovat své jméno. Logicky, když nikomu neřeknu, že jsem se něco naučil a své schopnosti tak nepředvedu — neprodám se. To je ovšem přístup čistě utilitářský a přináší to otázku, o kterou v tomto odstvci jde: Jaká je rálná hodnota toho, že jsme se něco naučili? Na její kompletní rozbor tu není místo, ale jde k základům, ze kterých vychází veškeré ostatní vzdělávací systémy či procesy. Je tam něco navíc oproti samotnému užití získané dovednosti/znalosti při praktických činnostech? (A na tomto místě si otázku dovolím nechat řečnicky nezodpovězenou.)

Jak bude vidět v jednotlivých modelech PLE, není práce s ním nutně solitérní cesta. Naopak, vzdělávání a sebevzdělávání je o vztahu s ostatními lidmi, kteří k tématu mají a mohou co říc. I tady platí Aristotelovo člověk jako Zoón politikon.

Jak na to — modely pro tvorbu

V průběhu vývoje PLE došlo k tvorbě různých modelů, jak k celé problematice přistupovat. Pomáhají především s uvědoměním principů, tkerých si je třeba všímat, než že by popisovaly konkrétní nástroje. Uvadím ty základní z nich dle běžně nalezitelného popisu (Tedy různě poupravované definice modelů se dají najít v různých variacích po celém internetu.). Jednu věc ovšem zmíním na vyšší úrovní: Klíčové na tvorbě PLE je podle Rity Kop (2013) to, aby šlo o místo (prostředí), kde mají lidé pocit pohodlí, důvěry a toho, že jsou doceněni. Ve chvíli, kdy pracujeme na poli vlastního rozhodování o nakládání s časem, je tento aspekt motivace k dané činnosti více než důležitý.

Jak je vidět, modely jsou v principu podobné svou formou. Několik kroků, kterými se ve fázi vzdělávání prochází a liší se akcentem na konkrétní prvky v jednoltivých bodech. Stejně tak se pak liší v aplikaci na konkrétního uživatele.

Generic model ( Milligan, C. a kolektiv — 2006)

Co by mělo podle generického modelu PLE umožnit dělat?

  1. Učit se společně s ostatními lidmi: spravovat a vytvářet vztahy, formovat vazby mezi kontakty, které ještě nejsou součástí formální vzdělávací sítě.
  2. Kontrolovat zdroje jejich vzdělávací: umožnit jim strukturovat, sdílet a anotovat zdroje, které našli, nebo jim byly poskytnuty.
  3. Spravovat aktivity, na kterých participují: Poskytnout jim možnosti pro tvorbu stejně jako pro participování na aktivitách, které propojí lidi a zdroje.
  4. Integrovat vzdělávání: umožnit začlenit vzdělávání z různých institucí a zdrojů, vytvářet spojení mezi formálním a neformálním vzděláváním.

Collecting-Reflecting-Connecting-Publishing Model (Jeremy Hiebert)

Celkem sebevysvětlujcí Model prochází právě těmito fázemi:

  1. Sběr: tedy agregování, ukládání, organozování a filtrování kontaktů, artefaktů a informací
  2. Reflektování: revize, spojování konceptů, syntéza získaného, blogování, práce v uzavřených či veřejných skupinách
  3. Spojování: lidí a informací, formování skupin, sdílené cíle a zajmy (a informace)
  4. Publikování: výběr, úprava, kombinování a zveřejnění, jde o e-portfolia, blogy, etc.

4C (Chris Sessums)

Z anglického Collect, Communicate, Create, Collaborate. Opět čtyři fáze skrze které s informacemi procházíme.

  1. Sběr: shromažďování článků, nástorjů, dat, obrázků a zdrojů
  2. Komunikace: sdílení nápadů, sdělování intoramcí, pokládání otázek, reflektování, odpovědi, komentáře a vyjasňování poznatků
  3. Tvorba: generování nápadů, výzkum, psaní, tvorba a realizace obsahu jako takového
  4. Spolupráce: Syntéza, spolupráce s kolegy, zaujímání se poznatky navzájem

Gathering-Processing-Acting (Michele Martin)

Poslední model, který zmíníme je o jeden krok jednodušší, jde v něm především o:

  1. Shromažďování: sbírání informací z blogů, vyhledávačů, různých záložek, časopisů, doporučených kontakty, etc.
  2. Zpracování: blogování, dělání poznámek, skicování, zakládání záložek, Processing: blogging, note taking, sketching, bookmarking, znovu naplňování obsahu novým smyslem
  3. Učení samotné: provádění experimentů, zkoučení nových věcí na klientech, testování poznatků, atp.

Výhody takového prostředí

Využívání PLE má bezesporu výhody, které z něj činí silný nástroj pro samostatné uchopení svého vzdělávacího procesu (a vlastně i procesu získávání zkušeností, což by se na první pohled mohlo zdát jako to samé. Ale při bližším zkoumání můžeme dojít k tomu, že učení je příprava teoretická, kdežto získávání zkušeností je více provázáno s praxí i když jde v konečném důsledku také o učení). Jaké jsou tedy ty hlavní výhody? (Jistě by se jich dalo najít i mnohem více)

  • hlavní výhodou je individualita každého takového prostředí a jeho personalizovatelnost vzhledem ke svému uživateli
  • s ohledem na cíl, je PLE cílitelné a díky tomu zaměřitelné pro konkrétní potřeby
  • není problém zpracované PLE sdílet a umožnit tak rozšíření poznatků

Hrozby a překážky

Samozřejmě i tato oblast má dvě strany téže mince. Ty se objevují především při organickém přístupu k tvorbě PLE, při tvorbě s určitým před-zamyšlením se jim lze mnohem lépe vyhnout.

  • Disciplína — Věc, kterou jsme již probírali výše v části o sebeřízení. Ve výčtu překážek je ji ale třeba zmínit ještě jednou, jelikož bez ní se celý koncept zhroutí jako domeček z karet.
  • Aktuálnost systému — Je třeba být tzv. “up to date” v rámci funkčnosti systému jako takového. Jednak proto, že se mohou měnit vaše cíle (a podle toho je třeba i upravovat nastavení celkového systému), ale i proto, že dochází ke změnám na poli jednotlivých služeb v rámci vašeho PLE (např. změna fungování algoritmu zobrazování relevantních příspěvků na facebooku — Ano, i facebook může být součástí PLE, ale pozor, je temný a plný distrakcí…)

Při zpracovávání a přemýšlení o PLE je třeba zvážit i následující překážky

  • Přístupnost nových technologií a “easy to use” přístup (tedy když nepůjde technologii/aplikaci jednoduše používat, ani vzdělávací cíl nebude dosažen, jelikož u toho uživatel jednoduše nevydží)
  • Udržitelnost jednotlivých řešení, zda tu firma poskytující službu bude a bude službu stále poskytovat
  • Samotné uživatele PLE, jakým způsobem využívají nástroje v běžném životě apod. (z toho je patrné, že nelze nastavit univerzální řešení)
  • Obecný odpor člověka ke změně, nebude-li mu tedy změna přinášet jasnou výhodu oproti předcházejícímu řešení, nic s ním nehne
  • Množství různých aplikací dělajících to samé, v čemž se může velmi jednoduše vytvořit chaos, uživatel se v tom zmatěně zamotá a nebude efektivní
  • BYOD — interoperabilita bývá často problémem, kdy to, co užíváte na zařízení jednom již/ještě nefunguje na zařízení druhém. (Je samozřejmě možné ve výčtu nástrah pokračovat, stejně jako ve výčtu výhod)

A co z toho?

Doposud jsme se bavili na obecné úrovni o principech a věcech dohledatelných i v jiných článcích. Co ale podstata celé věci, k čemu to čtenáři vlastně celé je a jaké myšlenky by si měl z tohoto článku odnést? Dovolím si toto zodpovědět výčtem doporučení a podstatných bodů:

  • Je dobré zmapovat si vlastní aktivitu na poli učení se (tady pozor, nejde pouze o cílené vzdělávání).
  • Rozhodněte se, jestli budete tvořit celý systém na zelené louce, nebo budete integrovat věci do stávajcího stavu, k tomu vám mohou pomoct modely PLE.
  • Pozor na přehnané přemýšlení — zbytečně se zaseknout na tvorbě systému může být dost nebezpečné. Je lepší začít s nějakým řešením, které je dostatečně dobré a životaschopné v dané chvíli. Upravit jej můžete vždy. A je to i záhodno.
  • Všechno se vyvíjí. Vy, váš systém i to, co ten systém zpracovává. Když si to připustíte, budete šťastnější. Nejen v rámci práce s PLE.
  • Propojte si PLE s nějakou formou sebeřízení, aby se věci skutečně staly (ať už třeba skrze GTD, nebo jiné metody).

Tolik k PLE, které je vlastně jenom určitou formou nahlížení na proces informací, které se k nám dostávájí, je zpracováváme a následně s nimi nějak nakládáme.

Zdroje