PLE k izolovanosti?

PLE neboli Personal Learning Environment je současných vrcholným modelem v konektivistickém přístupu. Klade velký důraz na edukační individualismus a reflektuje rozdílné informační a vzdělávací potřeby, stejně jako na fakt, že každý zkrátka máme „buňky na něco jiného“. Ale není toho individualismu už trochu moc?

Konektivismus jako aktuální vrchol přístupu ke vzdělávání

Konektivismus je na rozdíl od předcházejících vzdělávacích přístupů (neobehaviorismu, kognitivismu či konstruktivismu), které kladly důraz na poskytovatele informace (většinou učitele či mentory) či na informaci samotnou (v knihách či u odborníků), konektivismus klade důraz na vazby mezi informacemi.

Konektivismus je sám důsledkem postupného kompetenčního stoupání po Bloomově taxonomii. Jeho meritem je sdílení informací, které už umíme tvořit. Tudíž se u konektivistického přístupu očekává vysoká úroveň funkční gramotnosti.

Dalším rozdílem je silné napojení na informační technologie. Ony zmiňované interinformační vazby se týkají informací uložených na externích paměťových nosičích a jejich propojení do informačních sítí. Stejně jako v lidském mozku, který se učí tím, že znalosti vzájemně asociuje a tudíž síťuje, se online síť „učí“ pomocí botů, kteří indexují její obsah, nachází podobnosti a propojují je.

Pro každého uživatele jsou zdroje i vazby jiné, protože sleduje a uspokojuje jiné informační potřeby, jinými informačními strategiemi a jinými informačními zdroji. PLE je pak charakteristickým souhrnem edukačních atributů jednotlivých uživatelů tohoto prostředí. Přičemž tímto atributem může být jakýkoli informační zdroj, jakýkoliv organizační nástroj a jakékoliv jeho nastavení, které celkovou atributovou charakteristiku kustomizuje. Děje se tak v rámci prostředí reálného, tak virtuálního.

PLE ve VR

Stále větší rozšíření, komplexnost a využitelnost informačních technologií vede k tomu, že stále více edukačních prostředků a nástrojů bude migrovat do online prostředí. Pro zvýšení její atraktivity jsou již snahy o edukaci pomocí virtuální reality.

Při celospolečenské aplikaci PLE do virtuální reality škola jako instituce, ať už v jakékoli podobě, začne ztrácet svůj význam.

Právě všechny tyto skutečnosti ale nabízejí otázku. Nedopadneme potom jako Wade Watts alias Parzival z románu Ready player one od Ernesta Clina (2018)?

Neskončíme ve světě, kde přednost budou mít informace o online světe před informacemi o světě reálném? A to ještě lze předpokládát, že tyto infromace, přetavené ve znalosti, budou aplikovatelné zase jen ve virtuálním prostředí.

Pravděpodobně neskončíme jako parta degradovaných idiotů, což nám jako náš konec předpovídá Manfred Spitzer (2014). Jen informační zaměření našich mozkových kapacit bude směřováno čím dál více mimo reálný svět.

Ale možná se mýlím a konektivistický přístup ustrne ve vývoji nebo bude nahrazen jiným přístupem, který bude více reflektovat vazbu člověk-člověk. Nebo dojde k regresi ke konstruktivismu. Pro ni by měli školy jako instituce mít větší vážnost a nikoli jen pověst instituce, která jako první znepříjemňuje člověku život.

Konektivismus, 2001-. Wiki.knihovna.cz [online]. Brno: Wikimedia Foundation, 2013–05–20 [cit. 2019–03–09]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Konektivismus

CLINE, Ernest, 2018. Ready player one. Vydání třetí, v EMG druhé. Praha: Knižní klub. ISBN 978–80–242–6042–6.

SPITZER, Manfred, 2014. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host. ISBN 978–80–7294–872–7.