Podnikání ve vzdělávání

„Tím, že učíme jiné, učíme sebe.“ Seneca římský filozof -4–65 př. n. l.

Vzdělávání se je jednou z nepochybně základních činností, které člověk ve svém životě postupuje. Ať už se jedná o rané znalosti jako je dovednost chodit nebo číst a psát, popřípadě mluvit, tak se jedná o dovednosti, které jedinec potřebuje ke svému fungování ve světě. Souhrnně bychom to mohli nazvat jako schopnost komunikovat, ať už je jedinec neslyšící či nevidomý, tak stále má prvky komunikace, které mu pomáhají k dorozumívání se s druhými.

V dnešní době, kdy se angličtina stala vesměs světovým jazykem, kdy pokud jej umíte, tak se můžete domluvit takřka ve všech zemích (pokud tedy místní obyvatelé jsou k tomuto jazyku nakloněni a sami jej ovládají) a ve sféře vzdělávání se tak jeví angličtina jako další nutný krok jedince pro úspěšné přijetí ve společnosti.

Mnoho pracovních nabídek obsahuje více či méně požadavek a to znalost cizího jazyka — samozřejmě nejčastěji se jedná právě o angličtinu. Zde nastává zajímavá situace. Jedinci, kterému jde angličtina — respektive si tento nový jazyk dokáže dobře osvojit, tak se mu nabízí i další možnosti, než jen uplatnění v běžných pracovních nabídkách. Může si totiž přivydělávat učením druhých.

Samozřejmě pokud je člověk zaujat předáváním znalostí druhým a vnímá tuto činnost jako naplňující, tak se pravděpodobně vydá cestou školitele, tedy člověka, který se uchytí ve vzdělávacích institucí. Dalším stupněm by mohly být v našem případě jazykové organizace, které nabízejí speciální kurzy studentům pro zlepšení dovednosti anglického jazyka. Poslední možností jsou individuální doučovací programy, které mohou poskytovat jednak svým blízkým, tak i ostatním lidem ve společnosti.

Proč právě toto řešení? Má to několik výhod. V prvé řadě je to bezesporu menší nárok na stresové situace a odpovědnosti — přeci jenom zvládnout naráz 15 popřípadě i více žáků je mnohem psychicky náročnější, než je tomu u jediného studenta. Jako druhou výhodu bych rád uvedl silnější vnitřní uspokojení — mám tím namysli, že tento školitel u žáka může sledovat každý posun a více ho tak směřovat k tomu, co on sám nejvíc potřebuje. Třetím příkladem může být příjemný přivýdělek ke stávající práci — vžijme se do situace, kdy jste recepční, popřípadě knihovník, který svoji angličtinu ke své práci potřebuje avšak není to primární vlastnost, která je potřeba pro vykonávání těchto povolání. Jedinec, v našem případě školitel tak má znalost anglického jazyka, pro náš příklad na vysoké komunikační úrovni, který může poskytnout ostatním — tedy vzdělávat je, současně u toho vydělávat a v neposlední řadě tímto učením posouvat svoje znalosti ještě o kousek dál.

Jak už jsem zmínil výše — angličtina se stala jazykem, který je v dnešní době pro mladé studenty vnímán jako nezbytností a ne každý člověk je nadaný pro osvojení této znalosti. Pokud má při učení jazyka ve vzdělávací instituci problém a chce na ní zapracovat, tak je odhodlán pro to většinou obětovat hodně. Ať už bychom mluvili o čase, úsilí, nebo odhodlání, tak neméně důležitou věcí jsou také peníze.

Pokud bychom chtěli zjistit, kolik si účtuje školitel na doučování angličtiny za hodinu, tak bychom se pohybovali někde mezi 250 až 350 korunami za sezení. Tato suma je už celkem slušná a pokud má školitel 3–4 studenty na doučování, tak už se pohybujeme kolem částky 1300 korun a při týdenní bázi doučování se tak za měsíc může školitel dostat na částku až 3600 korun.

Za sebe mohu říct, že je mi doučování ve formě jeden na jednoho mnohem příjemnější a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že je studentovi, popřípadě zájemci věnována mnohem větší pozornost a díky tomu tak může efektivněji rozvinout své jazykové dovednosti.