Podoba a role univerzit ve středověku a dnes

Vzdělání a samotné univerzity, které samy o sobě určitým způsobem zrcadlí hodnoty ve společnosti, prošly poměrně dlouhým a složitým vývojem. Komplexní vývoj univerzit, a to jak světových, tak těch českých, není tématem, které by se dalo postihnout jednou krátkou přípravou či článkem, ale spíše celou sérií publikací. Domnívám se, že tomu tak může být u tématu nastoleným nadpisem a v mém podání je historicky značně zjednodušené a nepřesné. I přesto bych se ráda v rámci této přípravy opravdu velice krátce zaměřila na konkrétní otázky a na to, co já osobně považuji v této oblasti za zajímavé.. Jak vypadala a jaká byla role univerzit v dobách jejich vzniku a jaká dnes? Ponechaly si univerzity něco původního?

Univerzity a její předchůdci do roku 1378

S počátky univerzit a jejich podobou seznamuje čtenáře ve své známé publikaci nazvané Encyklopedie středověku uspořádané předními francouzskými historiky Jaquesem Le Goffem a Jean-Claude Schmitt Jacques Verger. Ačkoli se univerzity jako nové instituce začaly objevovat kolem roku 1200, živnou půdu měly v síti církevních škol, která poskytovala vzdělání omezenému počtu studentů. Samotný autor pak líčí první středověké univerzity především jako poměrně rozmanité instituce s různými privilegií podporované zejména církví mající poměrně velkou vnitřní autonomii. Středověká univerzita byla místem pro intelektuální život, kde se rozvíjela filosofie a teologie a kam později pronikly i dříve opovrhované disciplíny jako právo a lékařství. Jako významné znaky uvádí především originalitu, tedy ochranu před vnějšími autoritami mající nejen určitá privilegia, ale také vlastní statuta upravující vlastní chod a kázeň. Dále je to například univerzalistické poslání.[1]

“Mechanické“ či „výdělečné“ disciplíny se oproti tomu staly obětí dvojího předsudku — staří Řekové a Římané totiž brojili proti manuální práci, křesťanství zase proti penězům a hmotným statkům. Proto byly tyto obory vypuzeny ze škol a dále se jimi zabývali hříšní laikové a „nevzdělanci“ (illitterati, tedy ti, kdo neovládali latinu a nestudovali svobodná umění).”[2]

Univerzity dnes

Podíváme-li se především na dnešní české veřejné univerzity, pak můžeme říct, že s těmi původními mají společné věci, avšak se také v mnohém liší. Co se týče vnitřní autonomie, domnívám se, že tu si ponechaly a mají ji ve větší míře univerzity dodnes. Významnou roli již nemá církev, ale stát. V čem se rozhodně pak rozchází je přístup k „výdělečným oborům“. Poměrně často je pak akcentován především celospolečenský přínos či uplatnitelnost, které se projevuje například prostřednictvím nekončících debat a výroků o možném zvýhodnění technických oborů a znevýhodnění těch humanitních. Výraznou změnou je také skutečnost, že univerzity nejsou pro pár vyvolených a staly se masovou záležitostí. Nicméně i přesto plní určitou komunitní funkci. Ostatně o tom, co je a co není univerzita v závěru svého projevu mluví rektor Mikuláš Bek.

Zdroje:

[1] VERGER, Jacques. Univerzita. In: LE GOFF, Jacques a Jean-Claude SCHMITT. Encyklopedie středověku. Vyd. 3. Praha: Vyšehrad, 2014, s. 822–833. ISSN 978–80–7429–130–2.

[2] Tamtéž, s. 823.