Podoba vzdělávání v měnící se společnosti
Jakým problémům vzdělávání v měnící se společnosti čelí? Jaké jsou jeho současné rysy? A jak by pod vlivem technologického pokroku mohlo vypadat v budoucnu?
Naše současná společnost, kde prim hrají informace, se začala formovat po druhé světové válce, kdy se objevilo nové povolání: znalostní (informační) expert a došlo k novému rozdělení práce. Znalost chápeme jako významného přispěvatele k ekonomickému rozvoji společnosti. A jak píše Karpov, vývoj vzdělávání není oddělitelný od vývoje celé společnosti. Vzdělávání je předmětem socio-ekonomické modernizace.
Z historického hlediska byly znalosti předávané školou chápány jako investice do národní ekonomiky. (Zovko) Přístup ke vzdělávání v minulosti automaticky znamenal postup v sociálním žebříčku. Byla to právě jistota kariéry, která vedla člověka k vyššímu vzdělávání. Dnes už zisk akademického titulu negarantuje sociální postup (Rusetskii). V tradičním pojetí bylo vzdělávání chápáno především jako škola samotná. Neformální vzdělávání se školou nemělo mnoho společného, nebylo bráno jako důležitý faktor, který by pozitivně přispíval k podobě pracovního trhu. Od tohoto stanoviska naše společnost postupně upouští. Proces vzdělávání se individualizuje a stává se více neformálním (viz také vzestup alternativních metod a hnutí ve vzdělávání, například unschooling a homeschooling, kterým byl věnován předchozí příspěvek: https://medium.com/edtech-kisk/unschooling-vs-homeschooling-fd639ff08c3a)
Adaptabilita a sebevzdělávání
Náš školní systém je založen na kurikulu. Kurikulum určuje, jaká předměty budou vyučovány a identifikuje zastřešující “misi” školy (Zovko). Velkou výhodou kurikula je standardizace a přenos znalostí. Jeho nevýhodou je velmi pomalá rychlost reakce na změny. Společnost se vyvíjí rychleji, než je školní systém schopen kurikulum upravovat. Školy se tak stávají rigidními neadaptabilními institucemi. Tento problém se projevuje zejména v oblasti technologického vývoje v digitálním světě. Pomalou adaptabilitu zmiňuje také Rusetskii. Vznikají nové vědy a stav poznání se rapidně aktualizuje. Vzdělávání tak neodpovídá stavu moderní vědy. Podstatným rysem vzdělávání v měnící se společnosti je proto stále rostoucí zájem o sebevzdělávání a tzv. just-in-time learning (http://www.growthengineering.co.uk/what-is-just-in-time-learning/), což je princip učení, kdy studující individualizuje svou výuku sám, je mu k dispozici kdykoli, kdy on potřebuje a zaměřuje se na taková témata, která jsou pro něj relevantní.
Výuka a role učitele
Potřeba naučit se věc v tradiční škole je nahrazována schopnostmi najít požadovanou informaci na internetu. Studenti stále více odmítají vzdělávání orientované na studenta jako pasivní objekt; chtějí vzdělávání personalizované, které bere na zřetel jejich potřeby, zájmy a cíle. (Rusetskii) Do budoucna lze očekávat, že se proces vzdělávání posune směrem od frontální a fyzické výuky směrem do virtuálního prostoru nezávislého na místě a času. Zovko předpovídá, že po roce 2020 již můžeme očekávat opouštění do modelu student-učitel a postupnou implementaci asistence umělé inteligence při vzdělávání. Novou rolí učitele by měla být “koordinace v personalizovaném vzdělávacím procesu” raději než samotné zprostředkování vzdělávacího obsahu studentovi. Velkou otázkou, kterou si kladou autoři Greenland a Robinson, je, jakým způsobem lze v měnící se společnosti vyučovat morální hodnoty. Podle nich jsme nyní tak jako nikdy předtím svědky vzestupu alternativních systémů morálních hodnot. V důsledku globalizace se morální hodnoty individua dostávají do konfliktu s morálními hodnotami náboženství, státu či komunity. Rapidní technologické změny přinášejí morální konflikty, které jsou pro lidstvo zcela nové. Setkáváme se s morálními problémy na mezinárodní úrovni (mezikulturní netolerance, zbraně hromadného ničení). Morální perspektiva je ve vzdělávání důležitá. Jaký “morální tón” (a zda vůbec) má ale škola v měnící se společnosti zastávat? Greenland a Robinson na tuto otázku neodpovídají, ale navrhují použít vědecký pokrok ke studiu lidských morálních hodnot a faktorů, které je ovlivňují. Vzdělávacího procesu se z důvodu stárnutí populace také účastní rostoucí procento starších lidí. Vzdělávací politika by se do budoucna měla orientovat na právě na jejich potřeby. Vzdělávací politiky by rovněž měly zohlednit finanční limitaci seniorů, jak navrhuje Orlanova. Rusetskii nicméně říká, že experimentovat na poli vzdělávání je nesmírně problematické, neboť otestovat vzdělávací novinku v praxi vyžaduje reálné žáky. Výsledek implementace změn je nejistý a v sázce je příliš mnoho.
Technologický pokrok a singularita
Koncept singularity byl vysvětlen v roce 1993. Pojem má mnoho vysvětlení (Zovko uvádí 15 definic). Ve zkratce znamená, že očekáváme vzestup superinteligence, kterou budou lidé využívat ke zvýšení svých intelektuálních schopností prostřednictvím přímých technologických vazeb. Singularita se dle odhadů uskuteční ve 30. až 50. letech 21. století. Koncept je pro lidstvo lákavý, protože má v technopozitivním smyslu zkvalitnit život člověka. Podobné myšlenky se zrodily spolu s robotikou. Někteří lidé u zrodu umělé inteligence předpokládali, že robotická zařízení budou pracovat za člověka, zatímco on si bude užívat své volnosti. Někteří ve svých úvahách zacházejí až tak daleko, že robotům přisuzují schopnosti člověka učinit nesmrtelným (http://www.bbc.com/news/magazine-35786771). Tato vize vychází z domnělého podobenství mezi člověkem a počítačem. Naše tělo je v tomto pojetí hardware a naše mysl software. Ve chvíli, kdy se tělo opotřebuje, bychom podobně jako z počítače stáhli všechny důležité programy (mind downloading) a opětovaně je nahrávali do nových strojů (mind uploading). Ač se zdají být tyto vize zatím utopické, jsme v současnosti svědky překotného technologického vývoje a principy této technologie již nelze brát na lehkou váhu. Vědci vyvinuli způsob, jak do svého mozku “nahrát znalosti”: https://www.telegraph.co.uk/technology/2016/03/01/scientists-discover-how-to-download-knowledge-to-your-brain/ Je možné, že naši paměť budeme ukládat v cloudových řešeních a po roce 2045 už nebude možné jasně rozeznat hranice mezi znalostmi uloženými v lidském mozku a v univerzální znalostní bázi. (Zovko) Lidský mozek by tak nefungoval jako samostatná znalostní báze, ale jako databáze indexovaného obsahu.
Jakmile my budeme měnit technologii, technologie bude měnit nás samotné. Už nyní ji nelze chápat pouze jako nástroj vzdělávání, ale jako “výraz sociálního světa” (Zovko)
Literatura
GREENLAND, J., ROBINSON, K. Editorial Introduction: Problems of Teaching Moral Values in a Changing Society. International Review of Education / Internationale Zeitschrift für Erziehungswissenschaft / Revue Internationale de l’Education [online]. 1980, 26(2), 97–101 [cit. 2018–04–10]. ISSN 00208566.
KARPOV, Alexander O. Fundamentals of Education in Knowledge Society: Theoretical Forecast. Romanian Journal for Multidimensional Education / Revista Romaneasca pentru Educatie Multidimensionala [online]. 2018, 10(1), 171–182 [cit. 2018–04–10]. DOI: 10.18662/rrem/27. ISSN 20667329.
ORLANOVA, A. I. Continuous Education for the Knowledge Society. Russian Education [online]. 2012, 54(4), 3–13 [cit. 2018–04–10]. ISSN 10609393.
RUSETSKII, V.F. The Problems and Prospects of General Education in an Information Society. Russian Education [online]. 2014, 56(11), 41–54 [cit. 2018–04–10]. DOI: 10.2753/RES1060–9393561104. ISSN 10609393.
ZOVKO, Vatroslav. LONG RANGE PROSPECTS OF EDUCATION — FROM NOW UNTIL SINGULARITY. Interdisciplinary Description of Complex Systems [online]. 2014, 12(2), 161–175 [cit. 2018–04–10]. DOI: 10.7906/indecs.12.2.5. ISSN 13344684.
