Pojetí vzdělanosti v tisku na konci 19. a začátku 20. století

Zuzana Chlupová
Apr 4, 2018 · 3 min read

Vzhledem k aktuálnosti informací se říká, že nic není starší než včerejší noviny. Na druhou stranu i to, co se dnes jeví jako včerejší a zastaralé, může být z historické či kulturní perspektivy velice zajímavé a mít výpovědní hodnotu. Osobně se domnívám, že staré noviny, časopisy či jiné tisky jsou jako zdroj obecně poměrně málo využívané a neprávem přehlížené, což mi přijde škoda. Informují nás nejen o tom, co se právě dělo, jaký byl vývoj, ale jsou mnohdy i zábavné a slohem zajímavé. Benefitem potom je, že řada z nich je součástí digitálních knihoven a dnes dostupná online. Disponujete-li tedy časem, doporučuji se podívat na články na Vámi preferovaná témata. Možná se Vám trochu změní pohled na české školství, možná ne.

Máte-li například pocit, že naše současné školství je problematické, kritizované či ne úplně ideální, můžete jej srovnat třeba kritikou a ideály školství za první republiky. Na své si přijdou ale také zastánci alternativní pedagogiky. Pokud Vás třeba zajímá to, jak se u nás sledovaly zahraniční trendy resp. informovalo v roce 1911 o metodách Marie Montessori, či jste žili v mylné představě o tom, že o ní informoval pouze odborný tisk (příklad také zde), budete určitě překvapeni. Možná jste také žili v představě, že u nás Montessori školy neexistovaly, nebyla poptávka a nepořádaly se kroužky o metodě pro ženy působící v tzv. dětských sdruženích. A tak bychom ve výčtu mohli pokračovat dále…

Ve svém článku jsem se však nicméně rozhodla alespoň krátce podívat na pojem vzdělanosti. Zajímalo mě, jak byl vykládán různými autory. Jde mi tedy především o výklad a chápání pojmů koncem 19. a začátkem 20. století.

O vzdělanosti vůbec.

Článek pojednává o pojmu vzdělanost a jejím opravdu stručném vývoji s ohledem na starověk, středověk, a právě autorovu dobu. Tvrdí, že vzdělanost je otázkou národní a časovou. Píše, že:

„Vzdělanost našeho věku jest složitá, nebo lze v ní rozeznati kulturní proudy celé minulosti…”

Těmito proudy s odkazem na gymnázia a reálky myslí:

  1. Vzdělanost staroklasickou,
  2. vzdělanost křesťanskou,
  3. vzdělanost národohospodářskou,
  4. vzdělanost přírodovědeckou,
  5. vzdělanost politickou.

Poukazuje také na problematičnost rozdílnosti míry rozvoje jednotlivých vzdělaností. Z článku autora si lze vyvodit, že vzdělanosti rozumí jako kulturně podmíněné věci, která je souborem různých forem, tedy proudů vzdělaností. Z pohledu dnešního člověka se již samotné rozdělení proudů vzdělanosti, alespoň tedy mě osobně, jeví jako poněkud nesourodé a velice zvláštní.

Které úkoly přísluší učitelstvu v osvětovém rozvoji národa českého?

Pozitivně laděný text je přepisem řeči J. Moravce na sjezdě učitelstva českoslovanského v Brně. Ten pojednával o roli učitelů v rámci kultury, vzdělávání národa, ale také zakládání českých škol v oné obtížné době. Mimo rozboru pojmu „národ“ se dále vyjádřil k samotné vzdělanosti. Je to podle něj:

„Také o slově “vzdělanost” panuje jistý nejasný zvuk, totiž ten, že má každý na mysli zvýšení rozumové úrovně, zvýšení účinnosti v národě, a zapomíná někdy, že největší účelnost není nám platnou, není-li spojena se šlechetností a pevností, ryzostí karakteru, zapomíná, že sebe větší účelnost může nám býti škodliva, není-li spojena řádným karakakterem, jak to vidíme u našich renegátů.“

Autor se dál připomíná odkaz Jana Ámose Komenského, odkazuje se na Smilese, který řekl, že „Vzdělanost národa jest výslednicí vzdělanosti každého jednotlivce národa toho.“ Dále se zabývá nedostatečnou docházkou dětí do škol, obsahem učiva, zajištění pomůcek žákům či nezbytnost vyučování v mateřském jazyce.

Dr. Eduard Grégr

Poslední článek nepojednává ani tak o samotné vzdělanosti, ale informuje o smrti pravidelného čtenáře tohoto listu a politika Eduarda Grégra. V článku je především zajímavé definování vzdělanosti právě touto osobností:

„Vzdělanost a osvěta jest nejjistejším rukojemstvím národního žití, vzdělanost a osvěta jest pevnějším štítem než hrubá síla hmotná, neboť duch vítězí vždy nad hmotou. Národ vzdělaný a osvícený zachovává ve všech poměrech svou samostatnost, svou národnost, své bytí; národ nevzdělaný ale stává se otrokem jiného, ztrácí svou národnost a utone na věky v moři národů vzdělaných. Vzdělanost a osvěta plodí bohatství a blahobyt, nevzdělanost nouzi.“

Podíváme-li se na všechny tři články, každý reflektoval vzdělanost trochu jinak a z jiných perspektiv. Kladen je přitom důraz jak na znalosti, tak na charakter jednotlivce, kulturní podmíněnost, ale také významně na samotný národ. To je však vzhledem k době poměrně pochopitelné.

Osobně mi samotná forma pojmu „vzdělanost“ evokuje hotový stav. Je však vzhledem k neustále měnící se světu a tvrzení „učíme se celý život“, který už se dá považovat tak trochu za klišé, mluvit o nějakém hotovém stavu člověka? Domnívám se, že nikoliv.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Zuzana Chlupová

Written by

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University