Právo být off-line aneb jak přežít ve světě technologií
Život v digitální společnosti
Dnešní společnost se označuje různě a jedním z označení je i společnost digitální. Polovina světa žije v on-line prostředí. Za dva dny vyprodukujeme tolik informací, jako lidstvo za celou svoji historii před nástupem technologií. [1] Dnes být on-line, být ve spojení s lidmi, institucemi přes sociální sítě, maily, informační systémy, telefony… je běžná součást životů většiny z nás. Ať už přímo nebo nepřímo je na nás kladen tlak, mít profil na sociálních sítích, bez emailu pro pracovní ale i osobní potřebu se dnes většina lidí neobejde. Opačné rozhodnutí by nás často uvedlo do světa, mimo dění, neinformovanosti dobrovolné vyloučení ze společnosti na sociálních sítích, které by plynule přešlo a mělo následky v životě mimo sociální sítě. Vedlo k pocitu odříznutí a stresu a ovlivňovalo tak náš profesní i osobní život. Hranice digitálního a reálného možná lépe fyzického světa čím dál více splývají, zvyšují se nároky na naši pozornost a aktivitu, ale naše přirozené prostředí, alespoň pro náš mozek to není. Rozdíly a hranice tu stále ještě jsou a právo na to nebýt stále v kontaktu s každým a nebýt stále k dispozici máme. A nejen, že máme možnost vypnout, měli bychom i tuto možnost využít a zároveň nebýt ve stresu z toho, že jsme odpojení ale využít toho. Při odpojení od veškerých technologií má náš mozek konečně čas si „odpočinout“ utřídit si myšlenky a zpracovávat paměť. [1] Jak ale být off-line a nezbláznit se z toho?
Asertivita vůči technologiím
Problémem odpojení pro mnohé z nás je stres, který vyplývá z pocit odříznutí od světa, pocit nejistoty, možná strachu, frustrace, říkáme si: „Co když mi někdo píše něco důležitého“, „Co když bude na mě někdo naštvaný že neodpovím…“ a najednou být off-line není pro někoho chvíle klidu a relaxace, ale naopak chvíle napětí a nejistoty a výčitek svědomí.
Nikdo nemůže vyhovět všem, zásadní je stanovit si priority ve svém pracovním plánu, životě, zdraví jak fyzickém, tak duševním.
Asertivitu můžeme chápat jako schopnost prosadit se ve společnosti a umět říct „ne“, umět prosadit svůj názor, být nezávislý, nehledat omluvy nebo výmluvy za své chování, ale být zodpovědný za své chování. To je důležité čím dál více i ve společnosti digitální. Někteří z nás se vědomě odpojit chceme, tím je to jednodušší a člověku stačí jít ven se projít, zaběhat si a stres z odpojení cítit nemusíme. Pro ty, kteří se odpojit vědomě nechtějí a jakákoli ztráta signálu v nich vyvolává neklid a stres je to složitější. Žádná změna nepřijde sama a už vůbec ne hned, proto i v tomto případě, je dobré začít postupně a vytyčit si menší cíle a dojít postupně kam chceme. Základem proto je vždy vyjasnění toho, kdo jsme a kam jdeme, čeho chceme dosáhnout a jaké jsou vlastně naše priority. Co vlastně chceme?
Realizace není pro každého vždy jasná. Příjemným způsobem, jak zjistit netušené nebo skryté v naší mysli a utřídit si myšlenky, vyjasnit si směr našeho momentálního nebo dlouhodobého plánu jsou myšlenkové mapy. Jednoduchý způsob, který se nám může pomoci v naší nejistotě a stresu hektické doby digitální společnosti. Cynikům se mohou myšlenkové mapy zdát jako dětinská hra nebo zbytečná hloupost, která ze sebe dělá víc, než je. Opak je ale pravdou v nejjednodušších věcech se skrývá nejen krása ale i genialita. Na myšlenkové mapy sice dnes existují online programy, a tedy různá prostředí a nástroje, pokud se ale budeme držet tématu odpojení od technologií, může být prvním krokem nakreslení myšlenkové mapy pomocí tužky a papíru.
Základ je organizace
Někteří lidé ženou odpojení do extrému v rámci nějaké výzvy, odpojí se od všech technologií na několik dní, stěhují se do divočiny, což dnes znamená vlastně jakýkoli prostor bez signálu. Ale žádný extrém netrvá dlouho, jen to jen soutěž, kdo vydrží déle, doba, při které se často objeví stres z odpojení. Z této situace se člověk vrací k technologiím a k původním zvyklostem, ale většinou hlubší smysl nemá. Pokud se zaměříme na dlouhodobou změnu našich zvyklostí, změnu našeho stylu života a práce, je efektivnější zaměřit se na organizaci našich aktivit. Rozdělení činností na drobné dílčí úkoly, zefektivňuje naši práci, lépe se soustředíme, a jednotlivé úkoly řešíme pečlivěji a kvalitněji, než kdybychom dělali více věcí najednou. Koncentrace na jednu činnost je zásadní. Pokud při psaní úkolu, odpovídáme ještě na zprávy, mezi těmito dvěma činnostmi přeskakujeme a ani na jednu z nich se nesoustředíme plně, nejen že výsledek práce není mnohdy kvalitní, nemusí se dostavit ani dobrý pocit z poctivě odvedené práce. Naši pozornost lze cvičit, a to nejen rozdělením činností na drobné úkoly, ale i odblokováním rušivých vlivů technologií, zvuků z ulice, z kanceláře apod. Můžeme začít třeba četbou knihy na nějakém rušném místě ve městě.
Právo být off-line
Technologie nám nejprve měly život zjednodušovat, měly být našimi pomocníky a mělo by to tak být samozřejmě stále. Postupem času však mnohým z nás naopak život komplikují, proto je dobré vědět, jak s nimi pracovat abychom se nestali jejich otroky. Stalo se nepsaným zákonem hned odpovědět na zprávy, být stále na dosah, to u mnohých profesí vede k permanentnímu stresu v extrémních případech k syndromu vyhoření. [1]
Tento nepsaný zákon v některých zemích začíná řešit zákon právní, aby ochránil vytížené zaměstnance. Hlavním problémem je pracovní doba, která v online světě jako by nekončila, a tím nám ubírá a narušuje náš volný čas. Francie například řeší právo být off-line novelou zákona, která dává lidem právo v určitou dobu neodpovídat na zprávy a telefony, bez nějakých postihů v zaměstnání. Ne v každém zaměstnání je to reálné.[2] Ne každý toho chce využít nebo má možnost využití takového předpisu ve své práci.
Žádný právní zákon nám nediktuje být online tak, jak by mohl spravovat problematiku být off-line. Právě společnost, lidé kolem nás ať už přátelé, zaměstnavatelé nebo kdokoli vytváří tlak, který prostupuje do našeho myšlení a chování. Mění naše chování a schopnost rozhodování v práci, v osobním životě, v on-line i off-line světě. Pokud chceme být off-line, záleží hlavně na nás, každý člověk si musí vytvořit svoje pravidla, organizaci práce v kterékoli společnosti i když mnohdy to může znamenat změnu zaměstnání, to se týká především manažerů, kteří se označují jako nejvíce ohroženou skupinou vyhoření. Nátlak v jejich práci bývá tak extrémní, že si často žádá extrémní řešení, jako právě změnu zaměstnání nebo celkově přehodnocení a změnu života od základu.
Výzkumy z oblasti člověk a technologie
Angažovanost Francie v problematice pracovního vytížení se spojením s technologiemi nedokazuje jen novela zákona, ale i mnohé výzkumy, a to nejen ve Francii, které potvrzují vážnost situace a rozvíjejí toto téma. Pro pochopení našich potřeb, efektivní práce v digitálním světě nebo práce s naší koncentrací se věnují mnohé výzkumy, které sledují jak extrémně vytížené profese, tak i učení se koncentrace v útlém věku nebo kooperaci člověka a počítače. Jako na rizikovou skupinu, manažery, se zaměřila výzkumnice informačních a komunikačních věd Cindy Feliová. Neurovědec Jean-Philippe Lachaux se věnuje nácviku pozornosti u dětí, a tedy přípravě na nápor technologií v pozdějším věku. Z pohledu společnosti toto téma řeší sociolog Thierry Venin autor knihy: Jak přežít digitální společnost (Un monde meilleur? Survivre dans la société numérique), výzkumnice z oblasti psychologie Gloria Marková se věnuje přes dvacet let problematice interakce mezi člověkem a počítačem. Zkvalitňováním samotných informačních technologií se věnuje vědec Robert Jacob a problematiku odpojení od technologií a jeho vlivu na náš mozek řeší neuropsycholog Francis Eustache. [1]
Máme již mnoho podkladů a další přibývají jak jako společnost nebo jedinec pracovat s technologiemi a jak by nám technologie mohly lépe sloužit, můžeme se podle nich řídit, můžeme je sami rozvíjet, inspirovat se jimi. Možnost života bez technologií v dnešní společnosti téměř není, máme však stále možnost vybrat si, jak s nimi pracovat, jestli je budeme řídit my nebo se jimi necháme manipulovat.
Zdroje:
[1] Přetížený mozek — Digitální technologie DOKUMENT CZ HD Novinka. In: Youtube.[oline]. 16.5.2018 [cit. 31. 01. 2020]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=GjgADSbNoaM
[2] MIKEŠOVÁ, Markéta. INFO.CZ [online]. 3.1. 2017 [cit. 2020–01–31]. Dostupné z: https://www.info.cz/inovace/francouze-uz-nesezenete-dostali-pravo-byt-offline-2540.html
