Prevence studijní neúspěšnosti v českém terciálním vzdělávání
V rámci diskuze o stavu školství v České republice se čím dál častěji skloňuje pojem „studijní neúspěšnost“, především pak ve spojení s vysokými školami, tedy terciálním stupněm vzdělávání. Vzhledem k povinné školní docházce zaměřené pouze na základní vzdělání jsou střední a vysoké školy v rukou jednotlivců a jejich absolvování není podmíněno žádným ze zákonů. Díky této skutečnosti narůstá počet studentů, kteří školy nedokončí z různých důvodů. Nejen tyto důvody a počty studentů ze statistického hlediska aktivně sleduje a analyzuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT).
Můžeme studijní neúspěšnost definovat?
Stejně jako mnoho dalších jevů vycházející z více než jedné oblasti zájmu je definice studijní neúspěšnosti přinejmenším náročná. Podle § 55 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách jsou klasická, úspěšná studia definována jako „řádně ukončená vykonáním státní závěrečné zkoušky v příslušném studijním programu.“[1] Neúspěšná studia by tedy byla veškerá studia, která jsou ukončena jinak než úspěšně anebo úmrtím studenta. Další důvody pro ukončení studia pak zahrnují studijní důvody (nesplnění požadavků, vyloučení) nebo změny v akreditaci a v uskutečňování studijního programu. V aplikaci MŠMT pro základy statistiky vysokých školy je zdůrazňováno, že pro adekvátní výpočet celkové studijní neúspěšnosti je nutné počítat teprve se studenty, pro které jsou veškeré studijní aktivity definitivně ukončené: „Vzhledem k tomu, že možnosti studia na vysokých školách nejsou nijak omezeny, to znamená vyčkávat až do jeho úmrtí. V praxi ale postačí dostatečně dlouhá časová řada, která je dána zhruba dvojnásobkem standardní doby studijního programu.“[2] Tématu studijní neúspěšnosti jsou v této aplikaci shrnující metodologii pro tvorbu statistik věnovány další dvě kapitoly. První, teoretická, představuje podrobnější informace pro uchopení celého tématu a nastiňuje vlivy, které zkoumanému kontextu neúspěšných studií přispívají. Mezi těmito vlivy může být přizpůsobení studenta na konkrétní životní situaci nebo přehodnocení preferencí a cílů. Přehodnocení cílů může probíhat z důvodu „nedostatečné informovanosti studenta o zahájeném studiu“ a/nebo „nedostatečné připravenosti studenta na zahájené studium.“[3] Nejen tyto důvody pak tvoří základ pro diskuzi o prevenci studijní neúspěšnosti, které se příspěvek bude ještě dále věnovat. Poslední kapitola věnující se tématu je zaměřena především prakticky, protože představuje konkrétní ukazatele a statistická data pro jednotlivé oblasti, ve kterých je neúspěšnost sledována. V této části se již MŠMT snaží „definovat“ studijní neúspěšnost a to ze dvou úhlů pohledů: studenta a vzdělávací instituce. Data sledovaná o studentech nereflektují změny studií v proběhu studování, na druhou stranu pak data z pohledu institucí počítají se studii bez ohledu na změny v dalších studiích studenta. Další statistická data jsou zde představena informací o absolvování v požadovaném roce, které je sledováno z důvodu již zmíněného (ne)překročení standartní doby studia. Poslední zpřístupněná statistika se týká studentů s neúspěšně ukončeným studiem během prvního roku na VŠ.
Pokusit se definovat studijní neúspěšnost je samozřejmě možné i na základě jiných přístupů, než jen statisticko-analytických. Často skloňovanými pohledy, ať již v akademické nebo veřejné, potažmo mediální sféře, jsou pohledy politické, ekonomické, psychologické a sociokulturní. Například Šmídová ve své studii o faktorech ohrožující první ročníky studia na vysoké škole předkládá, že řešení této problematiky je důležité například i kvůli tlaku na otevřenost vysokoškolských systémů pro další skupiny studentů a vykazování efektivity v oblasti financování a podpory pro vysoké školy.[4] V roce 2017 byla na toto téma také vydána publikace Studijní neúspěšnost na vysokých školách. Teoretická východiska, empirické poznatky a doporučení, ve které se autoři snažili shrnout dosavadní poznatky, vývoj a náhledy na problematiku, společně s doporučeními pro možná řešení. Příčiny i dopady studijní neúspěšnosti dělí do několika kategorií a to podobně jako MŠMT na pohled vzdělávací instituce, studenta a státu. V diskuzi o jednotlivých kategoriích se poté mísí všechny výše zmíněné pohledy — pro stát je studijní neúspěšnost záležitostí především politickou a ekonomickou, pro instituce navíc sociokulturní a přístup studenta je velmi zatížen psychologickými aspekty.[5] Často skloňovaným teoretickým přístupem pro uchopení studijní neúspěšnosti, jak v českém tak zahraničním prostředí terciálního vzdělávání, je Student Integration Model, který v roce 1975 prezentoval světu americký výzkumník Vincent Tinto. Ten jako hlavní aspekt ovlivňující (ne)úspěšné ukončení studia definuje „sociální a akademickou integraci studenta“ — pod touto integrací je možné si představit několik různých směrů, které konečné rozhodnutí, zda na vysoké škole setrvat, ovlivňují, jako například osobnostní rysy studenta, jeho studijní předpoklady, z jakého pochází prostředí, jakou má vnitřní a vnější motivaci ke studiu, obsah probíraného kurikula nebo administrativní a informační požadavky nutné pro průchod studiem.[6][7] Z tohoto krátkého přehledu je možné odvodit, že studijní neúspěšnost je ve své komplexitě obtížné nejen jedním „adekvátním“ způsobem definovat, ale především měřit nebo analyzovat.
Jaká je situace dle statistik MŠMT?
Jak již bylo zmiňováno, pro účely zobrazení statistických dat o vysokých školách, vede MŠMT webovou aplikaci, ve které je možné získat informace o výkonech VŠ, přijímacím řízení nebo bilančních a finančních přehledech. Tato statistická data jsou plně veřejně dostupná, pro účely podkapitoly jsem zvolila pouze časově ohraničený úsek vybrané statistiky a to od začátku roku 2017 do konce roku 2022. Tento úsek odpovídá dvojnásobku standartní doby pro bakalářská studia.
Tabulka ukazuje průběh studií z pohledu vzdělávací instituce, tedy optikou studií, nikoliv jednotlivých studentů pro všechny veřejné i soukromé VŠ v ČR bez omezení na stupeň programu. Můžeme pozorovat, že z celkového počtu zahájených studií v roce 2017 (tj. 128 101 studií) bylo k 31. 12. 2022 úspěšně absolvováno 44,45 % studií, zatímco neúspěšných 49,94 %. Důvody, které MŠMT pro neúspěšná studia rozlišuje, jsou viditelné ve sloupcích druhé poloviny tabulky. Procentuálně většinovým důvodem jsou uváděny „studijní důvody“. Toto pojmenování je poněkud zavádějící, protože nereflektuje odchod ze studia pohledem studenta, tedy vlastním rozhodnutím, nikoliv z důvodu nesplnění studijních požadavků. Pro bakalářské programy zahájené v roce 2017 bylo ke konci roku 2022 neúspěšně ukončeno 58,71 %, v případě magisterských programů poté 37,31 %, v navazujících 31,17 % a v doktorských 63,64 %. Data byla sesbírána z tabulek pro nápočtové ukončování, které počítá ukončení bez absolvování od zahájení daného studia do konce daného kalendářního roku. I z tohoto časově ohraničeného představení dat je možné pozorovat, kolik desítek tisíc studií zůstává ročně neúspěšně ukončeno. Právě díky neustále narůstajícím hodnotám je nutné v diskuzi o důležitosti prevence a řešení studijní neúspěšnosti pokračovat jak na úrovni národní, tak v prostředí jednotlivých vysokých škol. Na národní úrovni je studijní neúspěšnost již nyní zavedena ve strategických dokumentech, například ve Strategickém záměru ministerstva pro oblast vysokých škol, vydávaného vždy na konkrétní kalendářní rok.
Je možné studijní neúspěšnosti předcházet?
Na prevenci studijní neúspěšnosti je, podobně na celou problematiku, možno pohlížet různými pohledy. Je však několik oblastí, které se v odborné literatuře, strategických dokumentech i mediálních analýzách opakují. Tyto oblasti z velké části reflektují celoevropskou studii Dropout and completion in higher education in Europe z roku 2015[8]. Autorský kolektiv již zmíněné publikace o české studijní neúspěšnosti [5] vydal v roce 2018 následující shrnutí zjištěných oblastí prevence:
- „zlepšování přístupu k informacím o podobě, náplni a požadavcích studijních programů a podpora uchazečů v tom, aby si vybrali pro ně vhodný program;
- opatření v oblasti přijímacího řízení (typicky úprava testů a kritérií tak, aby dokázaly lépe předvídat úspěšnost studentů);
- sběr podrobných dat o průchodu studentů studiem a jejich využívání pro cílení podpůrných opatření;
- podpora sociální integrace studentů jejich začlenění do života školy;
- vyrovnávání šancí studentů zejména nabídkou podpůrných kurzů, podporou vzájemného učení studentů mezi sebou atd.;
- a konečně úpravy podoby a náplně studijních programů a pravidel pro průchod studiem“[9]
Pro jednotlivé oblasti je možné nalézt různorodá řešení, co se formy a obsahu týče — například pro podporu sociální interakce školy pořádají akce zaměřené na neformální propojování studentů do vysokoškolského života, pro uchazeče i aktivní studenty vytvářejí přípravné či podpůrné kurzy, navyšují kapacity poradenských center, zvyšují povědomí o studijní neúspěšnosti a snaží se pracovat s motivací studentů. Právě poslední zmíněná oblast je dle autorů článku zásadním problémem v českém prostředí, které v některých případech motivaci studentů nedokáže uchopit jako důležitý faktor a tedy ani s ní jakkoliv produktivně pracovat. [9] Rozdílné přístupy k prevenci budou viditelné jak v různých stupních, tak formách studia. Například pro kombinované studenty by mohlo být významnou pomocí vzájemné učení, jak ve svém článku předkládá Karla Brücknerová z Masarykovy univerzity. Vzájemné učení je dokonce stanoveno i ve výše představených oblastech, přičemž významně podporuje i další z oblastí, jako například motivaci a sociální integritu. Přínosy vzájemného učení, které autorka ve svém článku (a později publikaci) předkládá, je možné aplikovat nejenom na studenty kombinované, ale i prezenční formy studia. Studenti během vzájemného učení sdílí a upřesňují si informace, obsahy přednášek a pomáhají navzájem pochopit představené kurikulum. Právě tyto přínosy pak společně tvoří základ pro setrvání studenta na vysoké škole. Bohužel není samozřejmostí, že mezi studenty bude vzájemné učení probíhat, nicméně i další způsoby založené na přirozené interakci se v dalších oblastech jeví jak příhodná cesta pro prevenci studijní neúspěšnosti.[10] Jak popisuje první oblast výčtu, prevenci studijní neúspěšnosti je nutné ukotvit již během přijímacího řízení, především v předávaném obsahu směrem k uchazečům. Změny v prezentování informací s ohledem na nastupující ročníky vysokoškolských studentů prezentovala například Fakulta veřejných politik Slezské univerzity v Opavě: „…pro letošní rok jsme vytvořili novou propagační kampaň, ve které neuvádíme pouze název studijního programu a jeho základní charakteristiku, ale také popisujeme předměty, jejichž výuka je mezi studenty oblíbená, kolik hodin praxe je povinných, což je důležité zvláště pro studenty kombinované formy studia a popisujeme konkrétní pracovní místa, kde absolvent může pracovat.“ [11] Tímto krokem se fakulta snaží ulehčit uchazečům volbu studijního programu — pokud není provedena s dostatkem relevantních informací, studenti mění během studia zaměření či samotnou vysokou školu, což se následně projevuje ve statistice jako neúspěšné studium bez absolvování. Autorka článku dále uvádí, že je nutné soustředit svou pozornost i na učení práce s odbornou literaturou, podporu studentských spolků a využívání nových médií, na což nejsou v současné době řady pedagogů připraveny.[11]
Jak přispívá Masarykova univerzita k prevenci studijní neúspěšnosti?
Dosavadní popisování problematiky bylo zaměřeno obecně na terciální vzdělávání v České republice. Jakým způsobem je ale řešena studijní neúspěšnost na domovské Masarykově univerzitě (dále jen MU)? Na tuto otázku v rozhovoru pro Magazín M odpovídala garantka Poradenského centra Klára Šeďová. Dle jejího vyjádření je možno definovat čtyři oblasti, které jsou příčinou neúspěšnosti, a to „neadekvátní volba, nepřipoutání, nekoncentrovanost a nezvládání“. Pro podrobnější informace o jednotlivých zdrojových oblastech a opatřeních, které je možné pro každé z nich podniknout, vznikla pod záštitou Poradenského centra a Filozofické fakulty následující infografika [12]:
Šeďová v rozhovoru také zdůrazňuje, že byť oblasti souvisejí i s organizací na univerzitě, hlavním hybatelem pro (ne)úspěšné absolvování je sám student. Hlavním prvkem prevence na MU jsou služby poradenského centra, které představuje přehled možných řešení pro jednotlivé dílčí faktory přispívající ke studijní neúspěšnosti — od článků, videí, přes pomoc s organizací adaptačních kurzů nebo zavedením praktických předmětů. Služby centra jsou poskytovány jak studentům, tak zaměstnancům univerzity, pro které byl mimo jiné zřízen i projekt CERPEK[13] nebo stránka věnující se studijní neúspěšnosti na Portálu zaměstnance[14]. Důležitou stránkou pro studenty je také web Dostuduj to, který obsahuje videa z kampaně, která běžela napříč univerzitou před několika lety.[15]
Masarykova univerzita se podobně jako další veřejné i soukromé vysoké školy v České republice snaží potlačit příčiny studijní neúspěšnosti rozličnými prostředky. Tyto aktivity podporuje i MŠMT, které ve svých strategických dokumentech čím dál častěji zdůrazňuje, že je studijní neúspěšnost problém, jehož řešení i prevence si zaslouží odpovídající pozornost. Obdobný názor zastávají i autoři odborné literatury, kteří v poslední době upozorňují především na nutnost zaměření se na motivaci studentů, která byla jako další psychologické aspekty v předchozích dekádách spíš upozaďována.
Seznam zdrojů
[1] Zákon č. 111/1998 Sb. Zákon o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: Zákony pro lidi [online]. AION CS, 2010–2023 [cit. 2023–06–09]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-111
[2] Neúspěšné ukončení. Základy statistiky vysokých škol 2001 až 2022 [online]. Odbor školské statistiky a analýz, Oddělení statistických výstupů [cit. 2023–06–09]. Dostupné z: https://statis.msmt.cz/statistikyvs/vystupy/neuspech.aspx
[3] Neúspěšnost ve studiu. Základy statistiky vysokých škol 2001 až 2022 [online]. Odbor školské statistiky a analýz, Oddělení statistických výstupů [cit. 2023–06–09]. Dostupné z: https://statis.msmt.cz/statistikyvs/faq/neuspesnost.aspx
[4] ŠMÍDOVÁ, Michaela. Ohrožení neúspěchem? Faktory ohrožení v prvním ročníku studia na vysoké škole z pohledu výzkumu Eurostudent VII. Aula [online]. 2020, XXVIII(1–2), 94–110 [cit. 2023–06–09]. ISSN 2533–4433. Dostupné z: https://csvs.cz/wp-content/uploads/aula-2020_sm_94_109.pdf
[5] VLK, Aleš, Jakub DRBOHLAV, Tomáš FLIEGL, Vladimír HULÍK, Šimon STIBUREK a Václav ŠVEC. Studijní neúspěšnost na vysokých školách: teoretická východiska, empirické poznatky a doporučení. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2017. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978–80–7419–248–7.
[6] TINTO, Vincent. Dropout from Higher Education: A Theoretical Synthesis of Recent Research. Review of Educational Research [online]. 1975, 45(1), 89–125 [cit. 2023–06–09]. ISSN 0034–6543. Dostupné z: doi:10.3102/00346543045001089
[7] KEHM, Barbara M., Malene Rode LARSEN a Hanna Bjørnøy SOMMERSEL. Student dropout from universities in Europe: A review of empirical literature. Hungarian Educational Research Journal [online]. 2019, 9(2), 147–164 [cit. 2023–06–09]. ISSN 2064–2199. Dostupné z: doi:10.1556/063.9.2019.1.18
[8] https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/4deeefb5-0dcd-11e6-ba9a-01aa75ed71a1
[9] VLK, Aleš a Šimon STIBUREK. Studijní neúspěšnost na vysokých školách: nejvyšší čas na změnu. Perpetum [online]. 2018, V.(13), 18–20 [cit. 2023–06–12]. ISSN 2570–6357. Dostupné z: https://perpetuum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Perpetuum-13_1.pdf
[10] BRÜCKNEROVÁ, Karla. Importance of Peer Learning Among Part-Time Students in Preventing Drop Out. Lifelong Learning [online]. 2021, 11(1), 11–37 [cit. 2023–06–12]. ISSN 1804–526X. Dostupné z: doi:10.11118/lifele20211101011
[11] KOLAŘÍKOVÁ, Marta. Uchazeč o studium na vysoké škole a konfrontace s realitou studia. In: KALEJA, Martin, Pavel MÜHLPACHR, Beata Maria NOWAK a Ewelina Justyna KONIECZNA. Multidimenzionální proporcionalita studijní neúspěšnosti a její vybrané kontexty v terciárním vzdělávání: Recenzovaný sborník příspěvků z mezinárodního konferenčního workshopu [online]. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2019, s. 47–55 [cit. 2023–06–12]. ISBN 978–80–7510–329–1. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/332401858_Multidimenzionalni_proporcionalita_studijni_neuspesnosti_a_jeji_vybrane_kontexty_v_terciarnim_vzdelavani_Recenzovany_sbornik_prispevu_z_mezinarodniho_konferencniho_workshopu
[12] ŠEĎOVÁ, Klára a Karla BRÜCKNEROVÁ. Zdroje studijní neúspěšnosti a protektivní opatření. In: IT MUNI [online]. Poradenské centrum MU [cit. 2023–06–12]. Dostupné z: https://it.muni.cz/media/3316460/zdroje_neuspesnosti_v3.pdf
