Prezentace. Jaké nástroje lze použít a na co si dát pozor?
Ještě než se pustíme do samotného přemýšlení o prezentacích, měli bychom si vyjasnit, co to prezentace vlastně je. Česká Wikipedie nám pojem prezentace interpretuje jako výklad, ukázka něčeho nebo produkt vytvořený v počítačovém prezentačním programu. Všechny tyto definice jsou správné. Já bych se zde zaměřila právě na počítačové programy a techniku, kterou je možné využívat při prezentování.
Budeme mluvit o různých nástrojích, pomocnících a technice, kterou lze použít, a které ovlivňují výsledný zážitek publika z prezentace. A proč je vlastně umění dobré prezentace tak důležité? Každý se určitě setkal s bílou prezentací v PowerPointu nebo hůř ve formátu .pdf a nekonečným tlacháním bez kapky interakce. Jaký jste měli z takového projevu pocit? Cítili jste se nabití energií a radostí z nově získaných vědomostí nebo spíš utahani, jako kdybyste absolvovali 12hodinové školení? Druhá možnost je bohužel častější.
Ovšem nejsou to pouze vyučující, kteří nám své poznání takto prezentují, ale i my, studenti, můžeme mít ve využívání techniky jisté mezery. Dle mého názoru je prezentování jedna z věcí, které by měl vysokoškolský student dokonale ovládat, a tak proč tomu nedat přidanou hodnotu v podobě využití zajímavých nástrojů a z nezajímavého čtení nekonečných slajdů udělat interaktivní přednášku.
Mě osobně toto téma velmi baví a prezentace ráda vytvářím. I proto jsem si zapsala speciální kurz Dílna prezentace pod vedením Mgr. Petra Sucháčka a Mgr. Ingrid Procházkové , kde nám předali mnoho zajímavých podnětů, zkušeností a rad, čím se během svého výstupu řídit. Z těchto rad bych chtěla v následující větách vycházet a předat vám čtenářům pár drobných doporučení. Zdrojem pro tuto práci je také blog odborníků, kteří se prezentacemi zabývají profesionálně. Jedná se o web Odprezentuj.cz , který tvoří spolu se svými kolegy Marek Hrkal , jež vystudoval Marketingovou komunikaci a public relations na Karlově Univerzitě.
Pokud budeme mluvit o prezentaci obecně a vynecháme techniku, tak by každá měla mít tři části . První je příprava, druhá samotná prezentace a na závěr evaluace. Všechny jsou stejně důležité a pokud opomeneme jednu z nich, může celé snažení skončit neúspěchem.
I když se bavíme o nástrojích a technice, tak první věc, kterou si při přípravě musíme stanovit, je cíl. Co vlastně chceme, aby si posluchači z našeho snažení odnesli? Chci u nich něco změnit? Nebo je chci vyzvat z nějakému činu, eventuálně jen pobavit? Stanovit si cíl nemusí být vždy jednoduché, ale pokud se nám to podaří, bude ve výsledku celé prezentace hrát velkou roli. Proč? Jedná se totiž o jakousi „měrku“ naší prezentace. Když si vymezíme, co je naším cílem, můžeme pozorovat, jestli se náš cíl naplňuje během prezentace a v závěrečné evaluaci ho posoudíme také. Zároveň, pokud my budeme znát náš cíl, a budeme se jím řídit, tak i naši posluchači budou odcházet s dobrým pocitem v duši, že budou vědět, co si z toho odnést a nebudou odcházet s otázkou: „Co tím chtěl vlastně říct?“.
Cíl s nástroji souvisí tak, že ne u všech témat a cílů je vhodné využít stejných prostředků. Například pokud jedním z našich cílů bude získat od publika nějaký názor, bude vhodné do prezentace zakomponovat mobilní telefony nebo tablety a dotazovat se jejich prostřednictvím. Ovšem pokud našim jediným cílem bude pobavit nebo motivovat, využití této techniky nebude příliš adekvátní (pokud zrovna nechceme motivovat k využívání zařízení).
Cíl jde ruku v ruce s publikem. Nelze dělat prezentaci bez toho, aniž bychom neznali publikum. Tedy lze, ale v takovém případě může být neúspěch více než zaručen. U publika se musíme za prvé ptát na jejich znalosti tématu a vztah k němu. A od toho odvozovat složitost a podrobnost tématu, ale právě i použití techniky. Obecně lze říci, že studenti a mladí lidé budou k využití telefonů, aplikací a nástrojů mnohem shovívavější než senioři.
Posledním přípravným bodem je tvorba struktury. Při lekcích v Dílně prezentace jsem se naučila metodu „control panel“, která spočívá v brainstormingu, skládání jednotlivých nápadů do větších celků a nakonec vede k celé posloupnosti myšlenek neboli struktuře. Následně opakování celého procesu do doby, kdy si již jsme výslednou strukturou jisti. Ovšem existuje mnoho jiných kreativních technik, při kterých můžete využít právě techniku. Jednou z nich jsou myšlenkové mapy. Nástrojů na jejich tvorbu naleznete na webu spoustu.
Když jsme si zodpověděli všechny tyto důležité otázky, mohli bychom se již uchýlit k samotnému výběru nástrojů. Co je však velmi vhodné před tímto krokem ještě uskutečnit, je analýza techniky v prezentační místnosti. Neboli, co mám vlastně k dispozici? Budu mít prostor se s technikou v místnosti seznámit? Co mi zde strojní vybavení dovoluje? Jestli je v místnosti pouze projektor a počítač nebo interaktivní tabule, může být pro prezentujícího dost podstatná věc. Pokud chci vytvořit velmi interaktivní prezentaci, s projektorem si nevystačím. Důležité je také vědět, jestli je možné si připojit vlastní počítač, jaké druhy připojení jsou podporovány. Jestli jste se už někdy setkali tváří v tvář s prezentérem, tak určitě víte, jak dobrý pomocník to může být. Ne vždy je však kompatibilní se všemi nástroji, proto je dobré mít čas prozkoumat všechny funkce, činnost a nečinnost techniky ještě před výstupem, jelikož nefunkční technika, následné zmatky mohou způsobit ztrátu pozornosti, dynamiky a vést k neúspěchu.
E-learningové oddělení Masarykovi Univerzity nabízí svým vyučujícím a studentům možnost zapůjčení až 30ks tabletů do výuky. Což se může právě hodit pro interaktivní prezentaci. Také nabízí různá e-learningová školení nebo individuální konzultace, to je vhodné při výběru interaktivní tabule jako prezentačního nástroje, jelikož tato technologie má různé skryté funkce, o kterých na první pohled nemusíme tušit, ale mohou nám v prezentaci výrazně pomoci.
Kde samotnou prezentaci jako digitální objekt tvořit? V následujícím textu bych vás ráda seznámila se třemi, nejspíš nejznámějšími a nejpoužívanějšími nástroji na tvorbu prezentací. Jedná se o Microsoft PowerPoint (dále jen PP), Google Slides (GS) a nejméně známé Prezi (Pr). Mým cílem zde není popisovat, jak přidat nový slajd nebo jak zvětšit písmo, spíš bych se zaměřila na nástroje, o kterých ne všichni vědí, dodají originalitu a zajímavost.
V aktualizaci MS Office 2016 přibyla pro uživatele jedna zásadní novinka — sdílení. To umožňuje spolupráci v reálném čase a Microsoft tak smazává náskok Googlu, který tuto funkci již nabízel a byla to jeho přední výhoda. Co u PP shledávám jako výhodu je „režim prezentujícího“. Své poznámky již nemusíte schraňovat v samostatném souboru, tisknout a držet v nevzhledných deskách. Můžete je mít přímo v souboru, navíc při prezentování umožňuje zobrazení na dvě obrazovky, tudíž publikum vidí pouze slajdy, zatímco vy u počítače máte aktuální snímek, poznámky i snímky následující, což skvěle umožňuje orientaci v prezentaci.
Co si budeme nalhávat, šablony v PP jsou okoukané a jakmile je v prezentaci vidíme, je nám jasné, že dnes to velký zážitek nebude. Co milého však PP nabízí je „Návrh designu“. Stylově a moderně upraví vloženou fotografii i text. Není to to pravé, co by si designéři prezentací přáli, ale rozhodně lepší varianta oproti šablonám.
Možnost, kterou málo kdo využívá jsou „Doplňky“ to se nyní týká nejenom PP ale i GS. Co si lze doplnit? První nástroj který bych v PP doporučila je Mentimeter. Jedná se o live hlasování v nejrůznějších obměnách. Publikum tak můžete zapojit například do diskuze, která bývá většině lidí nepříjemná, zde se však mohou ptát a „hlásit se“ anonymně a prezentaci to dodá nový náboj. Nástrojů je ovšem mnohem víc, stačí v samotné prezentaci otevřít položku „Získat doplňky“ a vybrat si to, co do vaší prezentace právě vyhovuje. Ovšem jako problém shledávám, že v rámci školního účtu v PP doplňky nelze využít.
Další příležitost, co PP nabízí je „Zkouška s trenérem“, zde si v online verzi PP namluvíte celou prezentaci, nástroj vám vyhodnotí rychlost mluvení, čas prezentace případně čeho byste se měli vyvarovat. Problémem ovšem je nízká kompatibilita s českým jazykem. Na jisté úrovni se však dá při autoevaluaci použít. Co nalézám jako výhodu, oproti dalším dvěma, je větší možnost práce s grafy, SmartArt i celková interakce s obrázky.
Právě tato možnost u GS chybí. Co má ovšem propracovanější je práce s publikem, dotazování publika má již integrované stejně jako režim řečníka, vše je možné nastavit po spuštění prezentace v dolní liště. Avšak nejenom PP ale i GS má mnoho doplňků, právě pro lepší grafický styl, který v základním nastavení může chybět. Pro nás, kteří se snažíme o interaktivnější přednášku, bych vyzdvihla dva doplňky — Pear Deck a Nearpod. Oba mají za úkol dotazování a aktivní komunikaci s publikem. Ovšem oproti již integrovaným dotazům v GS jsou variabilnější.
Prezi je funkční nástroj pro tvorbu prezentací online. Samotné prezentování je však možné i bez přístupu k internetu. Funguje naprosto odlišně než předchozí dva nástroje. Zde se jedná o jedno velké plátno, kam lze vkládat všechna data a s plátnem pohybujete. Jak uvádí web Odprezentuj.cz, není vhodné jej použít při složitých a dlouhých prezentacích a nenabízí tak širokou škálu doplňků a nástrojů. Skvělé je však na vizuálně atraktivní produkci. Dobrá zpráva je, že je zdarma, ovšem jen základní verze, se kterou si však lze maximálně vystačit. Stejně jako u předchozích nástrojů umožňuje sdílení a kolaboraci. Největší výhodou Prezi je jeho systém zoomování, které dodává dokonalou přehlednost a dynamičnost. Práce s šablonami zde není tak vágní jako u PP, jsou mnohem modernější a vizuálně poutavé. Co se týče interakce, na tu je poněkud skoupá a doplňky nenabízí. S čím ještě nemusíme být jako uživatelé spokojeni je, že za cenu volné tvorby platíme úplným zveřejněním prezentace, což znamená opatrnost ohledně vkládaných dat.
Pokud to shrneme, všechny tři nástroje lze využít v různých kontextech. Ani jeden není zavrženíhodný a každý má jisté výhody. Možností, jak udělat prezentaci zajímavou je spousta, ovšem vždy se musíme řídit naším cílem a publikem. I když budeme mít krásně vyladěnou interaktivní prezentaci a tyto kritéria pomineme, může naše snaha skončit neúspěchem.
Na závěr bych dodala ještě tři důležité rady týkající se prezentací. Za prvé — „jeden slajd = jedna myšlenka“ a s tím související druhá rada „málo textu, hodně ilustrací“ ale vlastně i třetí, která říká, že „slajd nemá fungovat bez našeho vysvětlení“. Držme se těchto pravidel a náš digitální produkt bude poutat ostatní.
Zdroje:
SUCHÁČEK, Petr a Ingrid PROCHÁZKOVÁ. Cíleně za cílem!: PG60B61 Dílna prezentace. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, 2019. Dostupné také z: https://elf.phil.muni.cz/elf3/pluginfile.php/490852/mod_resource/content/1/C%C3%ADlen%C4%9B%20za%20c%C3%ADlem.pdf
SUCHÁČEK, Petr a Ingrid PROCHÁZKOVÁ. Teorie cílů: PG60B61 Dílna prezentace. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, 2019. Dostupné také z: https://elf.phil.muni.cz/elf3/pluginfile.php/490856/mod_resource/content/1/vlastnosti_cile.pdf
SUCHÁČEK, Petr a Ingrid PROCHÁZKOVÁ. Strukturovat aneb rozbít a zase složit: PG60B61 Dílna prezentace. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, 2019. Dostupné také z: https://elf.phil.muni.cz/elf3/pluginfile.php/490864/mod_resource/content/3/dp_control_panel.pdf
SUCHÁČEK, Petr a Ingrid PROCHÁZKOVÁ. Jak nestavět zdi, ale budovat porozumění: PG60B61 Dílna prezentace. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, 2019. Dostupné také z: https://elf.phil.muni.cz/elf3/pluginfile.php/490854/mod_resource/content/1/Publikum%2C%20to%20je%20o%C4%8D%20%28o%20koho%29%20tu%20b%C4%9B%C5%BE%C3%AD.pdf
