Proč jsou v ČR romské děti posílány do speciálních škol, i pokud tomu jejich potřeby a potenciál neodpovídají? Segregace romských dětí jako systémový problém — mapování aktérů

Česko se dlouhodobě potýká se systémovými nerovnostmi, kdy naše nastavení vzdělávacího systému je silným faktorem reprodukce sociálně ekonomického statusu z rodičů na děti. Že je takové školství nevýhodné pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, je asi zřejmé. Ale proč by kromě sociálního cítění měl tento systémový problém zajímat nás ostatním? Protože školství, jež není schopné jako například v případě Finska dopad SES rodičů na vzdělávací vyhlídky dětí zmírňovat, přináší ekonomické zatížení vyplývající z toho, že řada lidí nenaplní svůj vzdělávací a tím i kariérní potenciál. Posiluje to pak další strukturální problémy Česka s pohraničními a vnitřně vyloučenými regiony, lidmi v exekucích a šedé ekonomice aj.

Speciálním případem pak je dopad aktuálního systému na romské děti z chudých rodin. Ty jsou znevýhodňovány nejenom výše zmíněným obecným problémem, ale ještě nadprůměrným zařazováním do dříve zvláštních, nyní speciálních škol. Před 16 lety v rozsudku “D.H. a ostatní proti ČR” Evropský soud pro lidská práva shledal diskriminaci romských dětí v ČR v přístupu ke vzdělání. ČR měla v následujících letech přijmout opatření snižující nadměrné zastoupení romských dětí ve školách a třídách pro žáky s diagnózou lehkého mentálního postižení. Po roce 2016 se měla situace více měnit v důsledku inkluzivní legislativy, která měla umožnit dětem se sociálním i jiným typem znevýhodnění, aby získaly účinnou podporu pro naplnění svého potenciálu.

Přesto aktuálně přetrvává nadreprezentace romských dětí ve speciálních školách. Kdy v populaci jsou cca 3 % romských dětí, ve speciálních třídách a školách se často jejich zastoupení pohybuje mezi 15 až 22 % (kromě regionů a vyloučených lokalit s natolik vysokým % romské populace, že děti jsou v segregovaných běžných ZŠ).

Aby se podařilo tento stav konečně změnit, Ministerstvo školství si zadalo komplexní analýzu, kterou zpracovaly PAQ Research a STEM. Výzkumná zpráva byla publikována v loňském roce. Kvalitativní část mapovala mechanismy a motivy na straně všech zapojených, aby bylo možné konečně nastavit opatření beroucí v potaz dílčí procesy a dynamiku mezi aktéry.

Tento článek a následující shrnutí mapování aktérů vychází právě z výzkumné zprávy a z podcastů Mezi soudy a Zákulisí sociologie, které výstupy analýzy popularizují. Článek vybírá pouze malý výsek z Analýzy — jednoduché shrnutí aktérů a jejich role v udržování tohoto systémového problému. Proto lze především zájemcům o designovou profilaci doporučit alespoň poslech některého z uvedených podcastů, kde je tento český “wicked” problém vysvětlen podrobněji, a také snad již i nadějnějším výhledem.

Jak systém funguje na úrovni jednotlivých zapojených stran do výsledné dynamiky, kdy se z pohledu většiny z nich zdá, že romské dítě ve speciální škole je výhrou pro všechny?

Následující popisy jsou výstižné pro ta místa v Česku, kterých se problém týká. V řadě škol a obcí se tyto mechanismy daří zpřetrhávat. PAQ Research i mimo aktuální výzkumnou zprávu ukazuje příklady dobré praxe, kde se obce i školy výrazně vymykají zde popisované dynamice.

Rodiče z majority

Mají obavy či odpor ke vzdělávání svých dětí s romskými. Obecně pozorovaná mechanika je, že když se podíl romských dětí na škole zvýší k cca 15 %, neromští rodiče začnou děti přehlašovat na jinou školu a z té původní se začne stávat plně segregovaná.

Základní školy

Ředitelé se snaží zabránit tomu, aby se škola stala segregovanou. Před navyšováním podílu romských dětí v běžné základní škole je pak jejich zařazení do speciálních škol vítanou obranou.

Obce

Mají odpovědnost jako zřizovatelé škol, nicméně snaží se vyhovět voličům — rodičům z majority. V nejvýraznějších negativních příkladech obce vyloženě překreslují mapy spádových oblastí dle vyloučených lokalit či adres ubytoven s cíleným spádováním do škol se speciálními třídami.

Speciální školy

Vnímají svou nabídku jako opravdu speciální — nabízejí nejen vzdělávání, ale často i to, co by měla zastat školská sociální práce. Kromě individuálního přístupu a vhodných pomůcek mají kapacitu na komunikaci s rodiči. V práci s dětmi také vnímají nejen vzdělávací, ale komunitní aspekt, nabídnutí zážitků, které rodiny nejsou schopné zprotředkovat.

Proč někde nezafungovala zamýšlená záchytná síť rodičů a poraden?

Ve výše zmíněných motivacích nejspíše není moc překvapivého. Takže nakonec dvě nejzajímavější “persony”. Ti, kteří při dosavadním nastavení měli být “pojistkami”, aby mechanismy mezi ostatními aktéry již problém nezpůsobovaly — k zařazení dítěte mimo hlavní vzdělávací proud mělo být potřeba odborné doporučení a souhlas rodiče. Proč to nezafungovalo?

Romští rodiče

Naučená bezmocnost a nízké ambice: i rodiče s např. středoškolským vzděláním vzhledem k diskriminaci na trhu práce nemají zkušenost, že vzdělání vede k pracovnímu úspěchu.

Bezpečí: Mají-li sami za sebou pouze zvláštní/speciální školu, často ji preferují i pro své dítě. Je to pro ně známé, zvládnutelné prostředí. Obavy, že v jiném typu vzdělávání nebudou schopni dát dítěti podporu. Rodiče volí pro dítě “bezpečnější” prostředí, kde nebude brané jako nežádoucí.

Pedagogicko-psychologické poradny a speciálně poradenská centra

Pomineme-li např. problém využívání neaktuálních diagnostických nástrojů, neumožňujících v aktuální úrovni dovedností dítěte rozlišit vliv intelektového potenciálu a znevýhodněného prostředí, i u školních poradenských zařízení lze pozorovat motivaci k “ochránění dítěte”.

V části poraden panuje přesvědčení o nefunkčnosti společného vzdělávání. Že v důsledku nepodnětného prostředí a protože vyučující nejsou na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami připraveni by ani průměrně intelektově nadané romské dítě v běžné škole neprospívalo. A speciální škola tedy bude pro něj výhodnější…

Zdroj obrázků
OpenAI. (2024). ChatGPT-4 [Large language model]. https://chat.openai.com/chat