Proč pracujeme a jak to (ne)ovlivňuje naše studium?
Požadavky na uchazeče na trhu práce jsou proměnlivé. Zároveň, když mluvíme o uchazeči o práci, stejně jako v případě jiných skupin, ani zde se nejedná o homogenní skupinu. Máme uchazeče o práci, kteří hledají nové zaměstnání s cílem zlepšení vlastních podmínek, uchazeče, kteří vstupují na trh po kratší či delší pauze, nebo například uchazeče, kteří hledají první práci na plný úvazek. V tomto příspěvku se zaměříme na ty, kteří jsou na trhu práce poprvé a kteří vedle své pracovní role plánují plnit ještě další — studijní.
Nejdříve si představíme pracovní situaci studentů v ČR a v Evropě, následně se zaměříme na reportované důvody pro práci, podíváme se na okolnosti související s hledáním práce při nebo po studiu známé jako student-to-work transition, představíme si možné problémy spojené s kombinací rolí studujícího a pracujícího a na závěr přidáme 2 možné strategie, jak výzkumníci doporučují těmto konfliktům předcházet, nebo je řešit.
Cílem příspěvku je představit, co vše může hrát u práce při studiu roli, s čím se studenti musí vypořádávat a jak je na tom ČR v porovnání se zbytkem Evropy.
Pracující společnost
Každé tři roky porovnává projekt Eurostudent data studentů vyššího vzdělávání napříč Evropou. Data z 26 zemí, mezi které patří i Česká republika, pak srovnává například z hlediska hlavních charakteristik populace studentů, socio-ekonomických faktorů, typů studia, ale také času stráveného studiem a zaměstnání při studiu. Z těchto výsledků se nabízí velké množství témat, která by byla zajímavá prozkoumat blíže, my se však v našem příspěvku zaměříme právě na tu spojenou s prací.
Volba tohoto téma není náhodná, navazuje totiž na náš zájem, předchozí pracovní zkušenosti i téma diplomové práce. Vedlejším motivátorem pak pro někoho může být například skutečnost, že studenti v České republice mnohem častěji pracují při studiu, než je ve zkoumaných státech standardem.
Přibližně 92 % vysokoškolských studentů v České republice pracuje, což je o 14 procentních bodů nad průměrem zkoumaných států (Eurostudent, 2021).
Je to dokonce tolik, že s takovou statistikou se Česká republika umístila na vrchní příčce žebříčku posledního šetření, které zkoumá data mezi roky 2018–2021. Nutno podotknout, že se jedná o součet studentů pracujících pouze během semestru, pouze během volna a během semestru i volna. Zároveň je vhodné zmínit, že do statistiky se započítávají pouze placené pozice, nikoli neplacené stáže.
Vysoká čísla vykazují studenti ČR i v případě práce v průběhu semestru — celkem 74 % z nich má nějakou formu přivýdělku. Pokud si tato data z šetření 2018–2021 s daty 2014–2016, jedná se o 7% nárůst. Tento trend zvyšujícího se podílu pracujících vysokoškolských studentů při studiu je patrný nejen v ČR, ale ve většině zkoumaných zemí.
Proč studenti v ČR (tolik) pracují?
Zatímco v Evropě se ukazuje, že studenti pracují hlavně pro pokrytí svých životních nákladů, v ČR jako důvod pro práci uvádí většina studentů možnost “dovolit si věci, které by si jinak nekoupili” (77 %), následovaná získáním zkušeností na pracovním trhu (66 %), pokrytí životních nákladů (65 %) je “až” na třetí příčce (Eurostudent, 2021, s. 154).
Procentuálním zastoupením v prvním reportovaném důvodu se řadí mezi země s nejvyšším procentem, více má pouze Francie a Polsko (po 79 %), stejně pak má Slovinsko. Naopak nejnižší čísla (29 %) ze všech států vykazují studenti ČR v důvodu „bez placené práce bych si nemohl*a dovolit být student“ (Eurostudent, 2021, s. 154). Posledním sledovaným důvodem je práce pro (finanční) podporu ostatním, kde ČR patří ke státům s nižšími procenty (17 %).
Zajímavé je, podíváme-li se na socio-ekonomické faktory, které by mohly za těmito důvody stát, ty totiž příliš nekorelují.
Podle reportu vysokoškolští studenti ČR spíše nepracují z důvodu, že by si nemohli dovolit studium. Z hlediska vlastního zhodnocení finančního zajištění svých rodičů, „téměř polovina všech studentů (47 %) jej vnímá jako průměrný“ (Eurostudent, 2021, s. 67). V České republice je to podobně, za průměrně finančně zajištěné vnímá své rodiče 52 % studentů, 36 % pak za docela dobře zajištěné, pouhých 12 % pak reportuje finanční zázemí rodičů jako nedostatečně zajištěné, což patří mezi nejnižší procenta napříč průzkumem.
Objevuje se tu tedy několik míst, kde důvody pro práci a zhodnocení vlastní finanční situace není v souladu. Je tedy otázkou, jak studenti jednak vnímají vlastní situaci, jednak jaké mají představy o finančním zabezpečením svých vrstevníků.
To, že studenti ČR reportují pokrytí nákladů až na třetím místě, je v kontextu statistik zajímavé — ČR patří mezi státy s vysokým podílem pracujících studentů a velkým podílem vlastních příjmů z celkového výdělku. Jejich vlastní výdělek tvoří průměrně 44 % jejich celkových příjmů, nejvyšší podíl pak reportuje Polsko — 68 % (Eurostudent, 2021).
Zároveň, přestože v ČR získá nějakou formu státního stipendia lehce nadprůměrný počet studentů — 47 %, oproti průměru 42 %, průměrná výše stipendia je závratně nízká. Zatímco průměrně tvoří státní podpora 42 % celkových příjmů studentů, v ČR je to 9 %. Druhým nejnižším státem je Litva, která je nad ČR o 13 procentních bodů výš (Eurostudent, 2021, s. 181)
Druhým nejčastěji reportovaný důvod — a sice práce jako způsob získání zkušeností , který reportuje cca 66 % studentů— je také zajímavý, a to proto, že cca 47 % studentů pracujících při studiu vykonává práci ve svém oboru.
Vysoký podíl pracujících studentů by se dal vysvětlit tím, že čím jsou studenti starší, tím pravděpodobněji budou při studiu pracovat. Ale ne v ČR. Česká republika patří mezi státy, kde největší skupinu studentů tvoří relativně mladí studenti — do 26 let.
Student-to-work transition
Samotný proces hledání práce u absolventů a vysokoškolských studentů je vcelku často zkoumanou problematikou. Na začátku jsme mluvili o studentech jako uchazečích na trhu práce a nastínili jejich první specifika. Tato skupina uchazečů o práci se totiž od ostatních uchazečů velmi liší. Proces hledání práce probíhá totiž v době, kdy studenti prochází velkou životní změnou, kterou známe pod pojmem student-to-work (nebo university-to-work) transition. Jedná se dobu, kdy studenti přechází ze studijního života do plně pracovního života, a je na ni nahlíženo jako na první velkou pracovní změnu (Ng, Feldman, 2007; Klehe, Van Hooft, 2018).
Tato tranzice je obvykle doprovázena úplnou finanční nezávislostí, změnou prostředí, změnou životního stylu, změnou povinností, změnou kolektivu i změnou identity (Klehe, Van Hooft, 2018).
K tranzici do pracovního života dojde dříve či později u každého studenta, nicméně její průběh i okolnosti budou jiné. Její úspěšnost nezáleží pouze na nalezení práce, ale i na aktivitách následujících: jak rychle se zvládnou přizpůsobit svým novým povinnostem, jak rychle dokáží vytvořit vztahy s novými kolegy a v neposlední řadě — jak rychle zvládnou přijmout svou novou identitu pracujícího člověka (Klehe, Van Hooft, 2018).
Důležitost této tranzice spočívá v tom, že ovlivňuje další vývoj konkrétního člověka. Jednak první práce po studiu má vliv na další kariérní vývoj a pracovní úspěchy v budoucnu (Werbel, 2000), jednak má vliv na to, jakým způsobem přistupují jedinci k dalším pracovním tranzicím a jak je zvládají (Ng, Feldman, 2007).
Hledání práce absolventů tedy nesestává pouze z přípravných a aktivních činností, jako je mapování pracovního trhu, příprava CV, reagování na nabídky a účast na výběrových řízeních, ale probíhá v kontextu této velké životní změny. Absolventi na trhu práce jsou tak znevýhodněni neznalostí trhu, ale také neznalostí prostředí, vlastních možností a mnohdy i vlastních preferencí. A tak není divu, že se na to snaží připravit už při studiu, čímž tranzici, jak jsme byli zvyklí, proměňují (Saveanu, Stefanescu, 2019).
Aby zvýšili své šance na lepší uplatnění po studiu, a tedy jak z výzkumů vyplývá i šance na budoucí kariérní vývoj (Werbel, 2000), mohou začít získávat relevantní oborové zkušenosti už při studiu.
Student, nebo pracující? Konflikt rolí
Stejně jako jakákoli jiná skupina, ani studenti neplní v životě pouze 1 roli, ale kombinují jich hned několik. Mohou být rodinnými příslušníky, přáteli, partnery atp. (Buda, Lenaghan, 2005; Saveanu, Stefanescu, 2019).
Svým vstupem na pracovní trh nabírají roli další — roli pracujícího člověka, zaměstnance, freelancera (Simpson, 2020). Vzhledem k tomu, že jak role studenta, tak role pracujícího s sebou přináší velké množství často odlišných povinností, může dojít k něčemu, co označujeme jako konflikt rolí. Tento jev se obvykle zkoumal spíše v kontextu work-life balance a plnění rodinné a pracovní role, nicméně se vzrůstajícím počtem pracujících studentů nabírá na popularitě mezi výzkumníky i v této oblasti.
Naplňování několika rolí totiž může způsobit jejich přehlcení, což se může negativně projevit ve schopnosti jedinců tyto role naplňovat (Creed a kol., 2015). U studentů se konkrétně hovoří o negativním vlivu na výsledky studia (Creed a kol., 2015), o negativním vlivu na psychické i fyzické zdraví (Ng, Feldman, 2007) a o negativním vlivu na zapojení do studijního a akademického života (Lundberg, 2004). Někteří z těchto výzkumníků tyto negativní vlivy pak dále rozvíjí a přenáší na výsledný negativní vliv na další vývoj kariéry (Creed a kol., 2015, Ng, Feldman, 2007).
Na druhou stranu je zde na místě vyzdvihnout i výzkumy, které sice potvrzují negativní vliv práce při studiu na zapojení do studijního dění, nicméně negativní vliv na výsledky vyvrací (Lundberg, 2004). Zároveň je vhodné připomenout, že z dalších výzkumů vyplývá, že negativní vliv na další vývoj kariéry má i “špatná” první pozice po škole (Werbel, 2000). A vzhledem k tomu, že 2/3 studentů v ČR a více něž polovina (57 %) studentů průměrně ve všech 26 státech šetření Eurostudent reportuje získání zkušeností jako důvod k práci při studiu, pravděpodobně jsou ochotni negativní vliv na studium riskovat a akceptovat. Toto by bylo možné vysvětlit teorií kapitálu Beckera, nicméně to bychom úplně odbočili od tématu.
Nemůžeme mluvit o konfliktu rolí, aniž bychom jej krátce nepředstavili a nezarámovali do dalšího kontextu pracujících studentů s pomocí statistik. Ke konfliktu rolí totiž dochází, jak jsme již zmínili výše, v případě, kdy naplňování jedné role výrazně ovlivňuje naši schopnost naplňovat roli jinou (Creed a kol., 2015). A toto je velmi subjektivní faktor, který musí každý student zhodnotit sám. A je velmi pravděpodobné, že se vedle jeho vlastních povahových rysů bude odvíjet také od oboru, který studuje, a místa, kde jej studuje.
V Evropě reportuje problémy s kombinací studia a práce 17 % studentů, přičemž nejvíce je to v Estonsku (33 %). Pokud si to rozdělíme na studenty pracující méně než 20 hodin týdně a více než 20 hodin týdně, čísla se začnou zásadně lišit. U pracovního vytížení méně než 20 hodin týdně se Evropa pohybuje okolo 18 %, nad 20 hodin týdně pak reportuje problémy se studiem téměř polovina studentů — 42 %.
Existuje několik výzkumů, které se pociťovanými problémy při studiu zabývají. Například francouzští studenti v roce 2014 neprojevovali při práci do 8 hodin týdně žádný vliv na studium, ale cokoli bylo nad 16 hodin mělo velký (a negativní) vliv (Body a kol., 2014). Estonští studenti, kteří nyní příčku reportovaných problémů vedou, tak v roce 2011 reportovali, že pouze práce nad 25 hodin týdně má větší negativní vliv (Beerkens a kol., 2011).
A jak je to v ČR? Zajímavě, jak jinak. Přestože se čas studentů strávený studiem od roku 2014 zvýšil z 10 na 16 hodin týdně, a to hovoříme pouze o studiu mimo přednášky, semináře a další výuku, a celkový čas potřebný na studium je průměrně 32 hodin, pouze 11 % studentů pociťuje kvůli práci problémy při studiu (Eurostudent, 2021).
Pokud to rozdělíme stejně jako u průměrných hodnot všech států, tak pouze 7 % studentů s prací do 20 hodin týdně reportuje problémy (oproti 18 % průměrně) a 28 % procent s prací nad 20 hodin týdně (o 14 procentuálních bodů pod průměrem). Na druhou stranu, právě zde mohou hrát roli důvody, proč studenti pracují.
Studenti ČR pracují víc než ostatní, téměř polovina z nich pracuje v oboru, zároveň jsou studenti VŠ v ČR jsou spíše mladší a jejich cesty k terciálnímu vzdělání jsou spíše lineárnější. Navíc reportují méně problémů s kombinací studia a práce. Možná právě proto jen 1/4 z nich (23 %) samo sebe identifikuje primárně jako pracující (Eurostudent, 2021).
💡Rozdělení na kategorie student a pracující je zlehčující, na což upozorňuje i Simpson (2020), která navrhuje kategorií hned 7:
- studenti na plný úvazek s prací na částečný úvazek, kde si určuje kdy a jestli pracuje
- studenti na plný úvazek s prací na částečný úvazek bez možnosti volby kdy a jestli pracují
- studenti na plný úvazek s několika možnostmi přivýdělku
- studenti i pracující na plný úvazek, kteří si udržují hranice mezi oběma
- studenti i pracující na plný úvazek s nejasnými hranicemi
- pracující na plný úvazek se studiem
- pracující na plný úvazek se studiem jako možností přivýdělku
Pro potřeby této práce však budeme nadále používat zjednodušující rozdělení na student a pracující.
K utváření této role dochází postupně a několikrát, než však studenti začnou hledat práci musí si ujasnit, jestli budou spíše studenty, nebo spíše pracujícími. Od toho se mohou odvíjet jejich časové možnosti, respektive prostor, který mohou a jsou ochotni práci či studiu věnovat. Na základě toho jsou schopni lépe s rolemi, a jejich náplní pracovat (Eastgate a kol., 2023).
Jak konfliktům předcházet, nebo je řešit?
Předejít konfliktu rolí je možné skrze nastavení a aktivní udržování jejich hranic, také známé pod pojmem boundary management. Stejně jako zkoumání konfliktu rolí u studentů, tak i tento framework se používal hlavně v kontextu pracovního a rodinného života, než začal být používán ke zkoumání rolí studentů (Buda, Lenaghan, 2005; Eastgate a kol., 2023).
Na základě toho, jakou roli přisuzujeme váhu, respektive jak velkou část naší identity tvoří (nebo chceme, aby tvořila), vytváříme strategie k dosažení takového rozvržení rolí a jejich udržení (Eastgate a kol., 2023). Jejich hranice totiž bývají často porušovány — ať už v závislosti na čase, povinnostech, technologiích nebo lidech.
K nastavování a řízení hranic byly identifikovány 2 strategie — komunikativní a časová. Komunikativní strategie je v základu postavena na tom, že jedinci své rozdělení rolí a jejich hranice komunikují okolí, čímž pracují s očekáváním okolí a snaží se takto definované hranice udržovat (Eastgate a kol., 2023). Časová strategie zase spočívá ve vyhrazení jasných časových bloků pro jednotlivých role, což psychicky i fyzicky pomáhá v dodržování nastavených hranic jak u jedinců, tak u jejich okolí (Eastgate a kol., 2023).
Právě komunikativní strategie bývá často využívána vysokoškolskými studenty v případě prvního nastavení hranic, jejich porušení, nebo například zvýšení požadavků v jedné roli, které by mohly mít za následek konflikt rolí (Eastgate a kol., 2023).
Nastavení a udržování hranic přitom pomáhá v balancování rolí a psychickému i fyzickému zdraví studentů (Buda, Lenaghan, 2005; Eastgate a kol., 2023).
Závěr
Cílem práce bylo seznámit s faktory, které vstupují do problematiky práce při studiu, a poskytnout komplexnější pohled na okolnosti, které studenti v takové chvíli musí řešit. Představili jsme důvody studentů pro práci při studiu, hledání práce v kontextu tranzice ze studijního do pracovního života a (ne)slučitelnost rolí studujících a pracujících.
Zdroje
BEERKENS, Maarja; MÄGI, Eve; LILL, Liis. University studies as a side job: causes and consequences of massive student employment in Estonia. Higher education. 2011, vol. 61, s. 679–692. Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1007/s10734-010-9356-0
BODY, Kady Marie-Danielle; BONNAL, Liliane; GIRET, Jean-François. Does student employment really impact academic achievement? The case of France. Applied Economics, 2014, vol. 46, č. 25, s. 3061–3073.
BUDA, Richard; LENAGHAN, Janet A. Engagement in multiple roles: An investigation of the student-work relationship. Journal of Behavioral and Applied Management, 2005, 6.3: 211–224.
CREED, Peter A.; FRENCH, Jessica; HOOD, Michelle. Working while studying at university: The relationship between work benefits and demands and engagement and well-being. Journal of Vocational Behavior, 2015, vol. 86, s. 48–57. Dostupné z: https://research-repository.griffith.edu.au/bitstream/handle/10072/70073/CreedPUB2.pdf?sequence=1
EASTGATE, Lindsay, et al. It Takes Work: How University Students Manage Role Boundaries when the Future is Calling. Research in Higher Education, 2023, vol. 1, č. 18.
Eurostudent, 2021. Social and Economic Conditions of Student Life in Europe. Eurostudent VII 2018–2021. Synopsis of indicators, Dostupné z: https://www.eurostudent.eu/download_files/documents/EUROSTUDENT_VII_Synopsis_of_Indicators.pdf.
KLEHE, Ute-Christine; VAN HOOFT, Edwin AJ a kol. The Oxford handbook of job loss and job search. Oxford University Press, 2018. Dostupné z: https://books.google.cz/books?hl=en&lr=&id=FHtVDwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PA379&dq=university+students+job+search&ots=FNS4pAwa3H&sig=hmnnVBwJo7RWtS4Xp9Sl8w2gqw8&redir_esc=y#v=onepage&q=university%20students%20job%20search&f=false
LUNDBERG, Carol A. Working and learning: The role of involvement for employed students. NASPA journal, 2004, vol. 41, č. 2, s. 201–215.
NG, Thomas WH; FELDMAN, Daniel C. The school-to-work transition: A role identity perspective. Journal of Vocational Behavior, 2007, vol. 71, č. 1, s. 114–134.
SAVEANU, Sorana Mihaela; ŞTEFĂNESCU, Florica. Working or Learning? Working Students in the Romanian-Hungarian Cross-Border Area. Romanian Journal for Multidimensional Education/Revista Romaneasca pentru Educatie Multidimensionala, 2019, vol. 11, č. 4.
WERBEL, James. Relationships among Career Exploration, Job Search Intensity, and Job Search Effectiveness in Graduating College Students. Journal of vocational behavior, 2000, vol. 57, č. 3.
