Kdy se učit programovat (a kdy ne)

Programování se stalo nejžádanější technologickou kompetencí 21. století.

Programovat? To záleží!

Umět programovat je něco podobného jako umět s vrtačkou: K ničemu, pokud před jedincem nestojí konkrétní úkol.

Digitálně zběhlí a gramotní jedinci však řeší spoustu úkolů, které se dají automatizovat (takže naprogramovat), aby ušetřily čas.

Stačí umět jen základy programování, abychom mohli:

• spustit virtuální server, který bude číst a přehledně archivovat výplatní pásky, které z mzdové účtárny chodí zásadně jako tajemné a zašifrované PDF,
• vyrobit hlídacího psa, který bude kontrolovat cenu chorvatské kuny a upozorňovat, kdy je nejvýhodnější směnit peníze v Revolut nebo
• napsat skript, který bude ukládat všechny ty e-mailové doklady a potvrzení o objednávkách z online knihkupectví do přehledné tabulky a vykreslovat graf individuální nákupní posedlosti.

Kdy programovat

Všechny zmíněné aplikace předpokládají specifické myšlení (označované jako programátorské nebo informatické), které umožňuje odhalovat rutinní postupy a optimalizovat je, aby nezabraly tolik času [1].

Obecně má učit se programovat význam, pokud chceme pochopit systémy, které jsou hnacím motorem dnešního světa, a získat další zdroje k řešení problémů [2].

Konkrétně má učit se programovat význam, pokud chceme hledat úkoly, při kterých lze tento nástroj rozumně uplatnit.

A nejsou to jen výše zmíněné a poněkud malicherné příklady [3]:

• Doktoři, kteří své výpočty umí naprogramovat, mohou mnohem rychleji provádět výzkumy.
• Novináři, kteří umí zpracovat velké množství dat, mohou přinášet mnohem zajímavější analýzy.
• A kdokoliv, kdo pracuje s excelovskými tabulkami, může být mnohem produktivnější, pokud si naprogramuje malého pomocníka, aby nemusel 100× mačkat Ctrl+C a Ctrl+V.

Kdy neprogramovat

Učit se programovat naopak nemá význam, pokud chceme jen znovu vynalézt kolo.

Typicky spustit e-shop, začít psát blog nebo vytvořit digitální portfolio.

Stejně, jako roste obliba programování, roste i obliba low-code nebo no-code nástrojů, které umožňují rychle a téměř komukoliv aplikovat mnohdy složitá programátorská řešení [4].

Nejznámějšími příklady takového přístupu jsou nástroje Make (dříve Integromat), Zapier a IFTT, databázi služeb postavených kompletně no-code staví Project Hunts a NoCodeAPI dokonce pomáhá (jak napovídá název) bez znalosti kódu integrovat API.

Přestože je programování žádané, ne každý musí být ajťák, ne každý notně musí umět programovat a všechno programování začíná hlavně u definování osobního SMART cíle, co s takovou kompetencí vlastně chceme dělat. A dokázat.

Použité zdroje

[1] ECKERDAL, Anna, THUNÉ, Michael a Anders BERGLUND. What does it take to learn ‘programming thinking’?. In: ICER ’05: Proceedings of the first international workshop on Computing education research [online]. Seattle, WA, USA: Association for Computing Machinery [cit. 2022–04–22]. Dostupné z: doi:10.1145/1089786.1089799

[2] RICH, Peter a Brian Lindley JONES. Connected Code: Why Children Need to Learn Programming. Teachers College Record [online]. New York, NY, USA: Columbia University [cit. 2022–04–22]. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/61148be5890d0754e5fe8c5b/t/61215c3b4135f6579e3aee82/1629576251725/Connected+Code_Rich_2015.pdf

[3] JAVOREK, Jan. Proč se učit programování: Programování jako pomocník. In: junior.guru [online]. Praha: Junior Guru [cit 2022–04–22]. Dostupné z: https://junior.guru/motivation/#programovani-jako-pomocnik

[4] WASZKOWSKI, Robert. Low-code platform for automating business processes in manufacturing. IFAC-PapersOnLine [online]. 52(10), 376–381. ISSN 2405–8963. Dostupné z: doi:10.1016/j.ifacol.2019.10.060