Proměny filozofie vzdělávání: od skutečného poznání k sociální adaptaci

Od pradávna se člověk zabýval hledáním pravdy a poznání. Toto hledání bylo často motivováno nejen praktickou potřebou, ale i čistou touhou po poznání, získaní potěšení z intelektuální činnosti. Ne nadarmo se filozofie doslovně překládá jako “láska” nebo “touha” po moudrosti. Filozofie byla od svého vzniku kritickým racionálním myšlením, snahou o pochopení světa v jeho celku. Filosofové byli vyzýváni, aby viděli souvislosti za chaosem událostí, formulovali a vysvětlili příčiny chaosu a neuspořádanosti problémů a vznikajících nových jevů. Aristotelovy slova, že “větší moudrostí je ta věda, kterou volíme pro ni samu a pro vědění, a nikoli pro to, co z ní vyplývá” naznačovaly, že poznání má v sobě nejen užitečnou, ale i duchovní hodnotu.

Přestože původně bylo poznání vnímáno jako cíl samo o sobě, v dnešní době se zdá, že jeho role se posunula více k přežití. Živé a kulturní systémy, včetně lidí, nevyhnutelně poznávají své okolí, aby mohly úspěšně fungovat a adaptovat se. Tento základní biologický imperativ byl posílen evolucí, která formovala náš způsob vnímání a reakce na vnější svět.

Vzdělání v kontextu filozofie

Historie vzdělání je provázána s filozofickými otázkami o podstatě a smyslu poznání. Původně bylo vzdělání vnímáno jako prostředek k osobní transformaci, poznávání sebe sama či vlastní duše a jejího místa v prostoru. Platónova teorie ukazovala, že rozum je schopnost duše vidět, vnímat a chápat. V průběhu času však toto pojetí ustoupilo praktičtějšímu přístupu, kdy vzdělání slouží především jako nástroj pro dosažení sociálního statusu a ekonomické úspěšnosti. V současnosti čelíme technologické éře, kde vzdělání často směřuje k vybavení jedinců schopnostmi potřebnými k manipulaci s daty a informacemi. Miliony studentů chodí do škol, kde se vzdělávají, jejich výkony jsou hodnoceny učiteli, kteří je klasifikují, a jejich rozdíly jsou negativně sankcionovány. Jde o předávání komplexních a redukujících představ o světě ve formě sofistikované a abstraktní teorie. Tyto teorie jsou v dnešní době často prezentovány v hrubých zkratkách, které pro studenty nemají žádný smysl. Toto snížení na praktické dovednosti, avšak, zanedbává hlubší potřebu člověka po smysluplném poznání a seberealizaci.

Možné řešení

Filozofické úvahy o vzdělání nyní stojí před výzvou znovu definovat jeho smysl v kontextu současného světa, který je ve znamení rychlých změn a nejistoty. Diskuse se ubírají směrem k otázkám, jaké místo by mělo mít vzdělání ve společnosti a jak by mělo přispívat k formování nejen schopných pracovníků, ale i plnohodnotných osobností. Současně je zřejmé, že vzdělání by mělo podporovat kritické myšlení a schopnost nezávislého úsudku, což jsou klíčové dovednosti pro orientaci ve složitém a neustále se měnícím světě. Je potřeba se vrátit k otázce duchovního základu přístupu ke světu, odklonit se od představy vlastnit jen velké množství informací, ale zároveň neschopnost realizovat své skryté předpoklady a hlubší myšlenky, neschopnost chápat vztahy věcí, a nejen věcí. Postmoderní vědění není čistě instrumentální, také zostřuje naši citlivost na odlišnosti a zvyšuje naši schopnost tolerovat vzájemnou nesouměřitelnost. A jeho základem není homologie mezi odborníky, ale paralogie vynálezců.

Zdroje:

ŠMAJS, Josef. Potřebujeme filosofii přežití? : úvahy o filosofii, kultuře, poznání, vzdělání, řeči a popularizaci vědy. Brno : Doplněk, 2008. ISBN: 978–80–7239–221–6

KOTA, Jaroslav, STROUHAL, Martin (ed.), ŠTECH, Stanislav (ed.). Vzdělání a dnešek : pedagogické, filosofické, historické a sociální perspektivy. Praha : Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN: 978–80–246–3558–3