Prospěšnost čtení tištěných knih. Jak to s ní je?
Úvod
Často slýcháme z různých stran, že mladá generace hloupne, protože nečte dostatek knih. Je tomu ale skutečně tak? Vždyť odsuzující výroky, že mládež se zcela zvrhla a společnost směřuje do záhuby slýcháme od starších generací pokaždé, když se junioři začnou projevovat. Je sice pravda, že někteří dokonce nečtou knihy vůbec, nebo přinejmenším ne ty tištěné. Zde pak zaznívají argumenty ohledně praktické stránky tištěných knih. Když jedete například na dovolenou a chcete si s sebou vzít pár knih, zaberou vám v zavazadle nějaké místo. Jste-li vášniví čtenáři, nejraději byste si na vaši četbu vyhradil celý kufr. Nehledě na to, že pokud si napůjčujete knihy z knihovny, budete je muset vrátit v tom samém stavu, v jakém jste si je vypůjčili. Anebo potřebujete-li do školy učebnice, které hodně váží, pravděpodobnost, že se vám do školy v den, kdy si je musíte vzít, se vám tam nechce, je poměrně vysoká. Řada lidí tak preferuje e-knihy. Ty si můžete uložit na počítači nebo tabletu nebo, případně v elektronické čtečce jako třeba Amazon Kindle. Do jejich paměti lze uložit velké množství knih, a vy se tím pádem nemusíte strachovat, že vaše tištěné knihy utrpí nějakou zdravotní újmu. Zařízení samo o sobě málo váží a velikostně se vejde akorát do ruky a téměř do jakéhokoliv — i příručního — zavazadla. Navíc digitální dokumenty jsou často levnější, neboť v jejich případě nejsou vynaloženy náklady na tisk a vazbu. Ani je k vám domů nemusí dovézt žádný kurýr, získáte je ihned po zaplacení. Ušetříte tedy v důsledku dvakrát. Jsme ale schopní z nich číst stejně kvalitně jako z jejich tištěných protějšků?
Studie a výzkumy
Studií, jež se zabývají vztahem mezi tištěným a digitálním textem vzniklo velké množství studií. Také se uskutečnilo mnoho výzkumů. Oboje přitom vesměs potvrdilo, že lidé, co jsou lepšími čtenáři, čtou lépe jak z papíru, tak z obrazovky. Některé výzkumy ovšem potvrdily, že čtení tištěných knih je důležité pro rozvoj čtenářské gramotnosti jak u dětí, tak i u dospělých. Jiné ovšem v rozporu se zmíněnými zjištěními žádné zásadní rozdíly mezi tištěnou a digitální četbou nezjistily. I přes to ovšem stojí za to se podívat na některé studie více z blízka. V tomto článku si detailně představíme tři důležité výzkumy, které přinesly zajímavé výsledky, o nichž se stojí za to zmínit. První dva se zabývají čtenářskou gramotností v rodném jazyce a ten poslední zkoumá studenty, kteří čtou v jiném než svém rodném jazyce.
Ta první studie, kterou si zde přiblížíme, je Delgadova studie Don’t throw away your printed books: A meta-analysis on the effects of reading media on reading comprehension z roku 2018. Jedná se o metastudii, v níž porovnává studie vzniklé mezi léty 2000 až 2017 zaměřené na výzkum kvality čtení s porozuměním u zkoumaných participantů s papíru a z obrazovky. V prvním případě s neomezeným množstvím času na vypracování zadaného úkolu oproti danému časovému limitu v případě druhém. Výsledky ukázaly, že lidé si vedli podstatně lépe, když četli z papíru ve srovnání s obrazovkou:
Several researchers have argued, however, that increasing exposure to technology, with its emphasis on speed and multitasking, may encourage a shallower kind of processing that leads to a decrease in deep comprehension in digital environments (e.g. Lauterman & Ackerman, 2014; Wolf & Barzillai, 2009). Indeed, current evidence supports the claim that mere experience with digital technology does not improve students’ comprehension skills, but instead has a detrimental effect (Duncan, McGeown, Griffiths, Stothard, & Dobai, 2015; Pfost, Dörfler, & Artelt, 2013). This view leads to the alternative hypothesis that the paper advantage over digital media increases with time […]. If true, this would be a call for researchers, policy-makers, and education professionals to join forces to develop methods to support effective digital-based reading and learning. [1, str. 25–26]
A to není to jediné, co Delgado s týmem zjistili:
Our investigation of moderating factors indicated that the advantage of paper-based reading is significantly larger when a reading time limit is imposed, compared to self-paced reading. Such advantage is consistent across studies using informational texts (or a mix of informational and narrative), but no media effect is found when the studies used only narrative texts. In addition, the advantage of print reading significantly increased from 2000 to 2017. Furthermore, although they did not reach significance, the results suggest stronger media differences on computers than on hand-held devices, as well as disadvantages of digital texts that require scrolling. Finally, the results indicate that media differences do not vary according to the remaining substantive factors: age group (educational level), text length, type of comprehension assessed, or the option to revise the text to answer the questions; extrinsic factors: sample size and publishing status; or methodological factors: type of test, group allocation, and testing medium. [1, str. 34]
Pro to se Delgado snaží najít vícero vysvětlení. Těmi nejpravděpodobnějšími z nich jsou za prvé zhoršená kvalita naší pozornosti z důvodu stále většího obklopení digitálními technologiemi, jež potom mají negativní dopad na naše soustředění a ponoření se do textu. Tento jev se nazývá shallowing hypothesis. Jako další vysvětlení se nabízí takzvaný priming efekt. Podle něj máme určité věci nějakým způsobem zafixované, a proto s nimi zacházíme za použití konkrétních metod a postupů. Obrazovky a monitory samozřejmě nevyjímaje. Máme-li je spojené s jednoduchými statusy na sociálních médiích a povrchní zábavou, jež nevyžaduje žádné velké kognitivní zapojení, přijímáme informace z nich povrchněji než z papíru. Vlastně čím více máme obrazovky spojené právě s tímto, tím hůře z nich v důsledku čteme. Papír je námi oproti tomu vnímán díky své povaze daleko seriózněji. Informace z něj tak zpracováváme více hloubkově a podvědomě jim přikládáme vyšší váhu. To je podloženo i zjištěními Delgadova týmu:
[O]ur results indicate that the screen inferiority effect has increased in the past 18 years, and that there were no differences in media effects between age groups. These surprising findings suggest that we cannot idly wait for screen inferiority to disappear as children are exposed to digital devices earlier and earlier in their lives, as adults gain more experience with the technology, or as technology improves. The data suggest that screen inferiority is a major challenge across age groups that becomes more severe as the presence of technology increases. [1, str. 34]
Tato zjištění se přitom týkají zejména čtení pod časovým tlakem. Kvalita porozumění tištěnému textu byla v tomto případě o poznání vyšší. Lidé mají zároveň v případě digitálních textů silné sklony nadhodnocovat své výkony a hloubku porozumění. Texty jsou tedy zpracovávány na povrchnější úrovni a méně kvalitně. Toto zjištění tedy ještě více mluví ve prospěch shallowing hypothesis. Ta byla dříve založena především na odhadech vlastních výkonů a introspekci participantů.
Z Delgadovy meta studie je tedy jasné, že ačkoliv digitální texty jednoznačně vítězí na počet, neznamená to, že je čtenáři těchto textů přečtou stejně kvalitně a se stejným porozuměním. Turkan Ocal a jeho tým ve své studii Reading from Screen Vs Reading from Paper: Does It Really Matter? zabývající se rovněž rozdílem v kvalitě porozumění čtenému textu z obrazovky a papíru, již provedli v tomto roce ovšem došel k rozdílným závěrům. Podle nich lidé, co čtou raději z obrazovky nemusí být v nezbytně horší čtenáři:
The results of our study indicate that there is no significant cost associated with studying and taking a reading comprehension test on screen. In fact, despite taking a longer time with the paper version, students did not have significantly higher comprehension scores. Also, the screen condition did not imply a heavier cognitive load as assessed indirectly with the short-term memory test. The strong correlation between the comprehension scores of screen and paper-based tasks indicated that readers seem to use similar strategies while interacting print and digital materials. Further supporting this overlap, in both conditions, there were similar correlations in terms of reader characteristics. Better readers tended to do well on both types of media. [2, str. 13]
Negativem této studie by ovšem mohlo být nedostatečné zohlednění média, z nějž se daný participant naučil číst a porozumět textu, neboť to na výsledky může mít jistý dopad. I tak bylo pro výzkumníky nicméně překvapivé zjištění, že participanti potřebovali více času na vypracování úkolu, když jim byl dán na papíře. Úkoly zadané v papírové i digitální formě přitom byly stejně obtížné. To může být podle Ocalova týmu způsobeno skutečností, že papír je více interaktivní než obrazovka. Na druhou stranu ovšem do svého výzkumu nezačlenili testování pod časovým tlakem na rozdíl od Delgada (viz výše), což mohlo rovněž nějakým směrem ovlivnit výsledky. Zároveň značná část zkoumaných studentů vypověděla, že preferuje papír oproti obrazovce. I tak ale čtou texty delší než pět normostran raději v digitálním formátu. Do jejich výkonu se to ovšem nijak výrazně nepromítlo:
Although the student self-reports indicated that they process on-paper texts more deeply, and their reading times were longer on paper, this did not translate to better performance in the on-paper task. […] Studies that have compared comprehension levels after reading texts onscreen versus on-paper have produced mixed results, with some favoring hard copy reading and others not finding a significant difference. […] Our study adds more this to the previous mixed results, despite the most recent metaanalyses favoring hard copy reading [2, str. 14–15]
Ona zmiňovaná studie ukázala, že neexistuje spojitost mezi kvalitou porozumění při čtení z obrazovky ve srovnání se čtením z papíru. Trvalo to sice testovaným déle, než přečetli tištěný text, ale kvalita výstupů byla přitom ve výsledku stejná. Zajímavé ovšem bylo, že když participanti četli nejprve z papíru a teprve potom z obrazovky, měli druhý text přečtený rychleji. U obráceného pořadí ovšem nebyl mezi délkou čtení obou textů rozdíl. Stejně tak nebyla zaznamenána žádná spojitost mezi úrovní stresu, únavy a hladu jednotlivých účastníků a zvolenou formou textu.
Z rozebíraných studií jsme zjistili, že pod vlivem časového tlaku lidé sice čtou z obrazovek hůře než z papíru, ale to je to jediné, co mělo na kvalitu jejich porozumění jasný vliv. Když lidé četli s neomezeným množstvím času, byl rozdíl v porozumění buď velmi malý, nebo dokonce zanedbatelný. Pořád se ovšem bavíme o čtení v rodném jazyce. Jako Moraváci, Češi a Slováci jsme přitom velmi často vystavováni různě složitým textům v cizích jazycích, neboť ani čeština ani slovenština světovými jazyky nejsou. Muhammad Qureshi se ve své studii Translanguaging and reading comprehension in a second language vzniklé roku 2021 zabýval právě tímto. Zajímalo ho, jestli studenti, jejichž mateřským jazykem je arabština, kteří se druhý jazyk naučili pomocí translanguaging metody, kdy je mateřský jazyk využíván k výuce toho druhého jazyka a tím pádem se jej využívá k učení druhého jazyka, mají vyšší kvalitu čtení s porozuměním než ti, co v hodinách směli používat pouze druhý jazyk. Tato druhá metoda nese název immersion method.
V prvé řadě zjistil, že nezáleží, jaká metoda byla použita při výuce druhého jazyka. Obě skupiny v testech dosáhly takřka stejných výsledků a rozdíly mezi nimi byly zanedbatelné:
[T]he results here clearly demonstrate that this dependence on L1 may not offer any significant advantage to the translingual learners over those exposed to the L2-only condition in reading comprehension. In contrast, recourse to L1 may not help improve the target L2, which may gradually decline, or at least, may not further develop (Lyster, 2019).
Translaguaging tedy při čtení s porozuměním v cizím jazyce neposkytuje téměř nebo dokonce vůbec žádnou výhodu. To ovšem není všechno. Někteří studenti dokonce vypověděli, že jim byla výuka pomocí translingual metody a používání rodného jazyka během hodin s ní spojené nepříjemná a že je od učení přímo odrazovala. Také si ji spojovali s dle vlastních slov špatnou úrovní svých znalostí a chabým prospěchem. Je-li tedy cílem vyučujících naučit studenty cizí jazyk, nejeví se tato metoda být příliš efektivní.
Pozdější výzkumy rovněž uvádějí, že ti, co se naučili druhý jazyk pomocí translingual metody častěji používají svůj rodný jazyk i v případě, že se zrovna nachází v prostředí, kde jsou obklopeni cílovým jazykem, což může mít negativní dopady na kvalitu jejich projevu a celkovou úroveň znalostí. Ta je dle výsledků Qureshiho výzkumu napříč oběma zkoumanými skupinami také stejná:
The results of this study do not support more beneficial effects of the translingual pedagogy as compared to the non-translingual environments for second language reading comprehension. The differences between the translingual and non-translingual groups were not significant overall, nor were any notable variations observed for any of the three types of comprehension questions (i.e., the main idea, cloze reading, & vocabulary) contained in the text. These findings are in agreement with studies conducted with young learners in immersion contexts. […] Moreover, later studies in this context indicate greater use of the target language (L2) in non-trasnlanguaging condition (Hopewell, 2013; Legarreta, 1977), the desired outcome for developing proficiency in a second language. [3, str. 8]
To v důsledku znamená, že pokud je nový jazyk vyučován nezávisle na tom mateřském, je také více používán tam, kde k tomu jsou podmínky, to znamená v místech, kde je osoba obklopena mluvčími. To může pravděpodobně také znamenat, že lidé, co se naučili cizí jazyk pomocí immersion metody, dokážou kvalitněji číst s porozuměním než ti, co se učili druhou metodou.
Závěr
Vrátíme-li se k otázkám z úvodu, zda mladá generace skutečně hloupne a zda se to týká skutečně jen mladé generace, je odpověď jednoznačně ne: Z pročítaných studií jsme se totiž dozvěděli, že mezi čtením z obrazovky ve srovnání se čtením z papíru je mnohdy zanedbatelný. To ovšem platí pouze v případě, že máme dostatek času. Nacházíme-li se v časové tísni, čteme o poznání lépe z papíru. Tento jev se přitom podle Delgada a jeho týmu týká čtenářů všech věkových kategorií. Rozdíly mezi obrazovkou a tištěným textem jsou největší v případě počítačů s myší, které vyžadují scrollování. U menších zařízení, jež se pohodlně vejdou do ruky, byl zaznamenaný rozdíl o něco menší. Dále také platí, že čteme-li z obrazovky, máme velmi často sklony nadhodnocovat své výkony, ačkoliv k tomu nemáme důvod. Čteme-li text v cizím jazyce, je lepší, když se jazyk učíme — nebo jsme se jej naučili — pomocí immersion raději než translingual metody. Naučení se cizího jazyka nezávisle na mateřském se sice zdá být o kousek prospěšnější co se používání jazyka a prospěchu týče, ovšem na úspěšnost u testu v rámci studie to nemělo žádný vliv.
[1] Delgado, P., Vargas, C., Ackerman, R., Salmerón, L. (2018). Don’t throw away your printed books: A meta-analysis on theeffects of reading media on reading comprehension. Educational Research Review. 2018(25), str. 23–38. https://doi.org/10.1016/j.edurev.2018.09.003
[2] Ocal, T., Durgunoglu, A., Twite, L. (2022): Reading from Screen Vs Reading from Paper: Does It Really Matter?, Journal of College Reading and Learning. 52(2), str. 130–148. https://doi.org/10.1080/10790195.2022.2028593
[3] Qureshi, M. A., Aljanadbah, A. (2021). Translanguaging and reading comprehension in a second language, International Multilingual Research Journal. 2021, str. 1–11. https://doi.org/10.1080/19313152.2021.2009158
