Vitezslav Dohnal
EDTECH KISK
Published in
3 min readApr 30, 2017

--

Soukromé školy — ScioPolis a ScioŠkola Brno

První ScioŠkola byla otevřena 1. 9. 2015. Na koncepci první školy a vlastně celé koncepci ScioŠkol se kromě Ondřeje Šteffla, majitele zřizovatelské společnosti se podíleli významné osobnosti jako například šéfová českého Google, či profesor Hejný. Po otevření první školy se ukázalo, že zájem rodičů o tento typ školy je velmi významný — škola naplnila svoji kapacitu (120 dětí) již průběhu podzimu 2015. Scio proto začalo plánovat vznik dalších škol. Další tři školy byly otevřeny v září 2016. Jednotlivé školy mají značnou míru autonomie. V letošním roce je v plánu otevření dalších škol. Pro takto vznikající síť škol se postupně v interní komunikaci začíná vžívat pojem ScioPolis — jako forma vyjádření sounáležitosti jednotlivých samostatně fungujících subjektů.

Společná koncepce spočívá především ve sdílení stejných hodnot a pedagogických principů. Společné, i když ne povinné jsou některé části konkrétní struktury škol: pouze malá část výuky v předmětech a zbytek „předmětů“ pojmutý v různých blocích formou projektů, problémového vyučování, tématických celků apod. Výuka ve smíšených věkových skupinách, které ale mají v různých školách různou podobu. Část nebo i celá výuka řešena formou tandemového vyučování. Alespoň částečné využití koncepce matematiky podle Hejného a některé další záležitosti.

Jako ředitel brněnské školy vidím tato specifika, která ScioŠkolu odlišují od některých ostatních škol:

Dynamika rozvoje a inovativnost. Už z pohledu na výše zmíněné pedagogické principy — důraz na kontstruktivistický a respektující přístup školu odlišují od běžných mainstreamových škol. Jedno z hesel používaných ve škole je „Změna je trvalý stav“, což samo o sobě implikuje přístup k vývoji samotné koncepce školy, seberozvoji zaměstatnců. Zaměstnanci i děti ve škole mají minimálně v začátku velmi vysokou míru vnitřní motivace.

Stabilita a zázemí. Na rozdíl od většiny rodičovských projektů má ScioŠkola jasného a ekonomicky stabilního zřizovatele. Personál školy tvoří zaměstnanci, kteří jsou nahraditelní. Je tedy menší pravděpodobnost, že by škola zanikla či se dostala do problémů v důsledku finanční krize či v důsledku názorového střetu na další vývoj (v takovém případě rozhoduje jednoznačně slovo zřizovatele). Na druhou stranu je jasné, že jakkoliv je škola otevřena názorům jednotlivých rodičů a je připravena se vnitřně měnit, míra rodičkovské ingerence je mnohem nižší než u rodičovských projektů. V komunikaci s rodiči na téma fungování školy a možných změn, ale vlastně už při samotném příchodu, se tak v některých případech rodiče dostávají do situace „take or leave it“.

Sdílení, úspory z rozsahu. Podle autora asi nejzásadnější odlišnost od většiny škol podobného typu v ČR a nejbližším okolí. Z hlediska efektivity lze využít zázemí zřizovatele v mnoha případech, které jsou nasnadě:

Asi nejdůležitější je ale sdílení zkušeností mezi samotnými školami. Školy si samy postupně nastavují systém rotací a výměn jednotlivých pracovníků — průvodců i vedení. Vznikají jakési formy „předmětových komisí“ tedy společných kroužků vyučujících, kteří se zabývají určitou oblastí. Důležité je sdílení externího vzdělávání. To vše je velmi obohacující a především rozvojový faktor, ale zároveň i faktor působící jako prevence proti vyhoření.

Last but not least samozřejmě postupně sdílíme i děti. V nedávné době proběhla například spolupráce mezi brněnskou a olomouckou školou, kdy v rámci vlastivědného projektu připravovaly děti v Olomouci „průvodcování“ pro cizí děti z Brna. Popisovaly památky, plánovaly trasu, hledaly vhodné dopravní spojení. Projekt vyvrcholil tak, že děti z Brna skutečně na jeden den přijely a nechaly se svými kolegy po Olomouci provázet. V plánu jsou delší až týdenní výměny jednotlivých žáků, sdílení dražších pomůcek (mikroskopy, modely), ale z hlediska ICT významná společná online meziškolní spolu-práce na vybraných projektech.

Vítězslav Dohnal

--

--