Průmysl 4.0 — vzdělávání 4.0
Průmysl 4.0 je označení pro tzv. čtvrtou průmyslovou revoluci. Obecně se tak označují éry, kterým předcházelo něco zlomového. Průmysl se při revoluci typicky orientuje novým směrem, začíná využívat nové statky atp. Tyto revoluce se ale netýkají jen výrobních procesů, týkají se i produktů a výrobků.
Pokud bychom měli jednotlivé etapy průmyslu stručně shrnout, můžeme se inspirovat článkem Bořivoje Brdičky — průmysl 1.0 (1784) se vyznačoval mechanizací, typickým zástupcem této éry byl kupříkladu parní stroj. Průmysl 2.0 (1870) byl orientován na elektřinu a trendem byla pásová výroba. Později se začal rozvíjet průmysl 3.0 (1969), kdy se začala rozvíjet automatizace a výpočetní technika. V současné době se tedy nacházíme ve fázi 4.0 (2011), v oblasti zájmu je virtualizace a digitalizace (konkrétněji jmenujme internet věcí, cloud, rozšířenou realitu, umělou inteligenci atp.)
Evropský rámec kvalifikací pak o tomto přerodu tvrdí, že: “Zapříčiní vznik zcela nových podnikatelských oborů a pracovních pozic, které vzniknou kvůli větší produktivitě výroby a potřebě nových technologií, například ve výzkumu, vývoji, ve službách, ale též v průmyslu.” Dále se zde dočteme, že nové obory budou potřebovat zaměstnance s dobrými měkkými dovednostmi, schopnostmi učit se nové věci, improvizovat, být flexibilní a kreativní atp
Je tedy zřejmé, že průmysl 4.0 vyžaduje něco jako vzdělávání 4.0. Průmyslový pokrok se zrcadlí v podobě vzdělávání — nebo alespoň by se zrcadlit měl. Školy by měly připravovat žáky tak, aby v době čtvrté průmyslové revoluce našli uplatnění. Jinými slovy: školy by se měly snažit vyhovět požadavkům čtvrté průmyslové éry. To je zachyceno i ve stěžejním dokumentu Národní iniciativa Průmysl 4.0 — dokument popisuje strategické kroky, které je nutné učinit pro přechod do této éry a silně apeluje na školství, aby změnilo svůj přístup ke vzdělávání. Tento stav zachycuje i Bořivoj Brdička ve svém článku a dále pak tvrdí, že (české) školství se momentálně nachází, pokud si nasadíme růžové brýle, ve fázi 2.0. Totožnou kritiku přináší i Ondřej Neumajer.
Je velmi diskutabilní, zda se zvládne školství a formální vzdělávání adaptovat na soudobé potřeby a reagovat na požadavky průmyslu 4.0 — průmysl je totiž velmi dynamický a české školství je opožděné již nyní.
Co říci závěrem? Citujme Boba Kartouse, zástupce EDUinu: ,,Škola by neměla mít ve věku umělé inteligence a virtuální reality menší roli, naopak je to šance udržet určitou míru společenské kontroly nad dalším vývojem. Je ale třeba se začít vážně zabývat tím, jakou roli by měla škola a učitelé naplňovat. Pokud k tomu nedojde, ztratí škola smysl, což může mít pro společnost nedozírné následky.”
