Psychologická úskalí EdTechu
Online prostředí nabízí nepřebernou škálu informací, avšak postrádá určitou část mezilidského kontaktu. Představme si tedy situaci, kdy by se lidstvo nalézalo v permanentní karanténě, jakou máme třeba nyní nařízenou z důvodu aktuální pandemie. Jaké potenciální nevýhody by plynuly z těchto až extrémních praktik korelujících právě s oblastí EdTechu primárně v oblastech souvisejících s psychologickými vlivy na žáka[1]?
Nebyla by tedy možná prezenční výuka na základních školách. Díky tomu by se touto formou žáci nemohli dostatečně efektivně učit základy osobního chování mezi vrstevníky, protože by byli celou dobu uzavření ve zdánlivém bezpeční svého pokoje před reálným lidským kontaktem. Ano, můžeme namítnout, že by díky tomu mohli být uchráněni před násilnými činy od svých spolužáků, ale byla by to adekvátní cena za to, že by žáci nebyli zvyklí na společnost dalších svých spolužáků a tedy by postrádali určitou úroveň sociálních dovedností?
Je třeba si také uvědomit, že tento pocit falešného bezpečí za vlastními monitory poskytuje živnou půdu také kyberšikaně a obdobným sociálně-patologickým jevům, kterým se obzvláště v online prostředí obtížně předchází a mívají zcela zásadní vliv na psychický stav daného jedince. Jakým způsobem byste si dále také představovali možnosti výzkumu mikrosociálních faktorů v rámci sociálního klimatu třídy a intervencí do klimatu třídy[3]? Znamenalo by to nutnou revoluci v pracovní náplni pedagogů, školních psychologů, speciálních pedagogů a metodiků prevence, kteří se touto oblastí právě zabývají.
Pokud bychom se věnovali pouze online výuce, omezili bychom také možnost zjištění, zda daný jedinec také neprojevuje známku některých ze speciálních vzdělávacích potřeb. Potřebná diagnostika, která je v tomto kontextu naprosto esenciální, by buď nebyla možná anebo by její možnosti byly značně redukovány díky omezené možnosti osobního kontaktu a objektivního náhledu na chování daného jedince. Museli bychom tedy být zároveň opět svědky přerodu různorodých odborníků v diagnostice, jako jsou lékaři, psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci[4], do působení čistě v online prostředí, což by znamenalo revoluci v tomto odvětví. Ta také vyžaduje značně delší dobu, než by tyto diagnostické prostředky byly opětovně plnohodnotně využitelné a funkční.
Na výše uvedenou oblast navíc můžeme navázat problematikou vhodného výběru formy případných online trestů za neplnění zadaných studijních povinností. Jakým způsobem předejdeme potenciálním nežádoucím vlivům těchto aktivit směřujícím nejčastěji za účelem demotivace žáka, aby nežádoucí chování opakoval — oproti reálné možnosti, že potrestaný původní efekt zcela mine a spíše jej přijme s apatií, která zamýšlený výchovný efekt postrádá[5]?
Zajímavou oblastí by také byla oblast evaluace edukativního přístupu směřujícímu k žákovi, u něhož by byly prokázány speciální vzdělávací potřeby[6]. Vzhledem k tomu, že sem patří takové položky, jako je evaluace vzdělávacích potřeb, edukačního prostředí, výuky, vzdělávacích výsledků, učebnic a didaktických textů, apod., opět by zde muselo dojít ke značným úpravám evaluačních paradigmat, které si aktuálně asi dokážeme představit jen zčásti.
Byl bych nerad, aby tento příspěvek vypadal jako kritika EdTechu za účelem prosazení tvrzení, že jeho oblasti působení přinášejí pouze negativa. Tak tomu rozhodně není. Přinášejí nám možnosti našeho dalšího vzdělávání, které je v dnešním světě zcela nepostradatelné. Je však třeba si uvědomit, že se nejedná o všespásnou metodu, ale o soubor nástrojů a metodik, které ve značné míře prezenční výuku nemusí nahradit, ale spíše doplnit.
[1] Čermák, 2019
[2] Léčivé prostředí, 2020
[3] Sociální klima školní třídy, 1998
[4] Svoboda, 2001
[5] Hrabal, 1989
[6] Průcha, 1996
Zdroje
- ČERMÁK, Vojtěch. Možnosti podpory studia žáka se speciálními vzdělávacími potřebami na základní škole. 1. Brno: Pedagogická psychologie pro informační specialisty, 2019.
- HRABAL, Vladimír, František MAN a Isabella PAVELKOVÁ. Psychologické otázky motivace ve škole. 2., upr. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Knižnice psychologické literatury. ISBN 80–042–3487–9.
- Léčivé prostředí. Psychologie.cz [online]. 2020 [cit. 2020–03–23]. Dostupné z: https://psychologie.cz/lecive-prostredi/
- PRŮCHA, Jan. Pedagogická evaluace: hodnocení vzdělávacích programů, procesů a výsledků. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80–210–1333–8.
- Sociální klima školní třídy. Hradec Králové, 1998. Přehledová studie. Univerzita Karlova.
- SVOBODA, Mojmír, Dana KREJČÍŘOVÁ a Marie VÁGNEROVÁ. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2001. ISBN 80–717–8545–8.
