Rámcové a školní vzdělávací programy
Až do začátku tohoto století u nás fungoval ucelený systém vzdělávání, který se vyznačoval uzavřeností vůči vnějším podnětům a jehož cílem bylo zejména poskytnout žákům a studentům co nejvíce informací. Podle množství zapamatovaných informací pak byli hodnoceni. Vyznačoval se encyklopedičností, drilem a nerespektováním osobnosti žáka. Nebylo zvykem reagovat na vnější podněty — praktické potřeby denního života.
V novém století vyvstala naléhavá potřeba změny školského systému a vzdělávání v naší republice. Tato skutečnost byla zapříčiněna obrovským nárůstem poznatků a vznikem nových vědních oborů a masivním pronikáním technologií do běžného života. Bylo zřejmé, že stávající systém vzdělávání založený na mechanickém osvojování si kvanta poznatků se již přežil a nemůže obstát v nových společenských podmínkách.
Nepřeberné množství informací je v dnešní době snadno dostupné a k dispozici online. Každý, kdo je čtenářsky a počítačově gramotný, se během několika okamžiků může dostat k informacím v encyklopediích, slovnících, odborné literatuře, na fórech řešících konkrétní problémy. Rovněž však lze nalézt mnoho informací zkreslených a zavádějících. V této situaci dostaly vzdělávací potřeby úplně jiný rozměr. Nastala potřeba vyčlenit základní poznatky, které jsou nutné pro orientaci v odborných textech a pro zpracovávání získaných informací. Kromě obsahu vzdělávání se změnily i jeho cíle. Důležitějšími než encyklopedické poznatky se staly kompetence — dovednosti — jak uplatnit získané poznatky v praxi a aplikovat je na konkrétní situace. Velkou roli hraje také čtenářská gramotnost — schopnost číst text s porozuměním — a schopnost posoudit validitu získávaných informací — kritické myšlení.
Rámcové vzdělávací programy
Prvním dokumentem, který nastínil východiska a předpoklady rozvoje vzdělávací soustavy se stala Bílá kniha (2001). Bílá kniha specifikuje jednotlivé vstupně vzdělání — předškolní, základní a střední — zabývá se vzděláváním nadaných jedinců i dětí zdravotně a sociálně znevýhodněných. Dále řeší terciární vzdělávání, vzdělávání dospělých i vzdělávání celoživotní. Stala se východiskem pro tvorbu rámcových vzdělávacích programů (RVP) a jejich vymezení v systému kurikulárních dokumentů. Pro každý stupeň vzdělání byl vypracován RVP, který charakterizuje tento stupeň vzdělání, vymezuje klíčové kompetence, vzdělávací oblasti, průřezová témata (témata, která prostupují různými oblastmi vzdělávání), zabývá se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i vzděláváním žáků mimořádně nadaných. Součástí RVP jsou zásady pro zpracování, vyhodnocování a úpravy školního vzdělávacího programu (ŠVP). Přílohou RVP se staly standardy pro základní vzdělávání a tzv. minimální výstupy, které upravují vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Dřívější osnovy byly nahrazeny standardy (minimálními cílovými požadavky na vzdělání). Ty však nejsou členěny do jednotlivých ročníků, ale do delších časových období a stanovují, co by měl žák v daném období zvládnout. Milníky těchto časových období jsou např. na základních školách konec 5. ročníku (1. stupeň) a 9. ročníku (2. stupeň) s tím, že existuje doporučení obsahu vzdělávání pro konec 3. ročníku. Takže první stupeň vzdělávání je rozdělen na dvě etapy.
Takto koncipované standardy přinášejí školám značnou míru svobody při vytváření školních vzdělávacích programů (ŠVP) vycházejících z RVP. Přináší to však také jistá úskalí. Stejné učivo může být v různých školách vyučováno v různých ročnících, což přináší problémy žákům přestupujícím na jiné školy např. z důvodu stěhování rodičů.
Protože každý systém se musí v čase vyvíjet, probíhá v současnosti revize RVP. Účelem je připravit hlavní směry vzdělávací politiky do roku 2030+.
Školní vzdělávací programy
ŠVP je kurikulární dokument, na jehož tvorbě se podílejí pedagogičtí zaměstnanci školy a je schvalován a vydáván ředitelem školy po projednání v radě školy. ŠVP má tyto závazné části:
- Identifikační údaje:
Název ŠVP, název a adresa školy, jméno ředitele, kontakty, IČ, IZO, RED-IZO, informace o zřizovateli, platnost dokumentu.
- Charakteristika školy:
Úplnost a velikost školy, umístění školy, charakteristika žáků, podmínky školy, vlastní hodnocení školy, spolupráce s dalšími institucemi, charakteristika pedagogického sboru, dlouhodobé projekty…
- Charakteristika ŠVP:
Zaměření školy, výchovné a vzdělávací strategie (rozpracování kompetencí — k učení, k řešení problémů, komunikativních, občanských, pracovních, sociálních a personálních), zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných, začlenění průřezových témat.
- Učební plán:
Názvy jednotlivých předmětů, jejich přiřazení ke vzdělávacím oblastem a hodinový příděl pro jednotlivé předměty (vychází z RVP).
- Učební osnovy:
Charakteristika předmětů, jejich obsahové, časové a organizační vymezení, výchovné a vzdělávací strategie — rozpracování kompetencí do jednotlivých ročníků, začlenění průřezových témat.
- Hodnocení žáků a autoevaluace školy.
Kritéria hodnocení a způsoby hodnocení — známkou, slovní (sumativní, formativní).
Škola má povinnost ŠVP zveřejnit tak, aby se s ním mohl seznámit každý uchazeč o vzdělání.
Pro tvorbu ŠVP byla Českou školní inspekcí vytvořena metodická příručka pro učitele InspIS ŠVP — tvorba ŠVP, v jehož rámci existuje elektronický modul pro práci se ŠVP.
Pro zájmové vzdělávání (školské poradenské zařízení, školní družina, školní klub) nebyl vytvořen RVP, přesto mají školy povinnost vytvořit ŠVP. Při tvorbě ŠVP se řídí metodikou MŠMT.
ŠVP je pro školu závazný a musí být absolvován v plném rozsahu. Při hodnocení žáků je třeba striktně dbát na to, aby žáci byli hodnoceni pouze za to, co je obsahem ŠVP. Neznamená to ovšem, že žáci nemohou získat více vědomostí a dovedností nad rámec ŠVP.
Volnost ve vytváření školního vzdělávacího programu má své výhody ale i svá úskalí.
Tvorba ŠVP
Tvorba školního vzdělávacího programu je dlouhodobý proces, který často trvá i několik let. Žádným předpisem není stanoveno, jaký rozsah má program mít. Obvykle školní vzdělávací programy mívají mezi 100 až 400 stranami. Nejdříve musí škola analyzovat své podmínky pro vzdělávání, zvážit prostorové možnosti, aprobovanost pedagogů, materiální zajištění školy, regionální možnosti a potom teprve přistoupí k rozhodnutí, zda program školy bude všeobecný nebo nějak zvláštně zaměřený. Velkou roli v rozhodování hraje i počet škol v okolí a jejich zaměření. Školy daného regionu by měly nabídnout žákům a jejich rodičům různorodé možnosti vzdělávání dětí.
Při tvorbě ŠVP se na školách osvědčila týmová práce, kdy na jednotlivých tématech pracoval vždy tým pedagogů, obvykle byli do týmů zařazeni podle své aprobace nebo na základě svých zájmů a předchozích zkušeností. V další fázi se scházejí týmy společně a hledají průsečíky mezi jednotlivými tématy. Je potřeba nastavit výuku tak, aby se jedno téma nevyučovalo několikrát v daném ročníku v různých předmětech. Dále je nutné zařadit do předmětů či oblastí takzvaná průřezová témata, která prostupují několika předměty.
Při tvorbě školního vzdělávacího programu je zapotřebí neustále pracovat s rámcovým vzdělávacím programem, aby k jednotlivým tématům mohly být přiřazeny výstupy z rámcového vzdělávacího programu. Velmi obtížné je skloubit vznikající školní vzdělávací program s učebnicemi, které škola používá. Málokdy se podaří najít učebnici, která zahrnuje témata v požadovaném pořadí a rozsahu. Každý učitel si musí uvědomit, že základem pro výuku není učebnice, ale školní vzdělávací program. Jakmile je program sestaven, je závazný pro všechny vyučující a rovněž je možné hodnotit pouze naplňování výstupů, které jsou v ŠVP.
Zásadním rozhodnutím je také rozdělení výuky do předmětů nebo jednotlivých oblastí. Zatímco dříve byly jasně dány názvy předmětů, v současné době jsou vytvořeny jakési bloky a je možno vyučovat v širších souvislostech. Například na prvním stupni již nenajdeme povinně vlastivědu a přírodovědu, ale tematickou oblast Člověk a jeho svět.
Ve školním vzdělávacím programu nesmíme zapomínat ani na žáky mimořádně nadané nebo na žáky vzdělávané podle takzvaných minimálních výstupů. Škola může vypracovat prakticky paralelní ŠVP s minimálními výstupy nebo dát do svého ŠVP pouze odkaz na minimální výstupy v RVP pro daný typ školy. Dle infobalíčku ke společnému vzdělávání, který vydalo MŠMT, konkrétně dle dokumentu “Úpravy ŠVP podle RVP ZV” jsou možné tři způsoby zapracování minimální doporučené úrovně pro úpravy očekávaných výstupů vzdělávání žáků (např. s lehkým mentálním postižením) do ŠVP:
- rozpracují se do obsahů vzdělávacích oblastí ročníků přímo v ŠVP
- v kapitole “Charakteristika ŠVP” škola popíše způsob, kterým využije minimální doporučenou úroveň pro úpravy očekávaných výstupů
- uvedou se v kapitole “Charakteristika ŠVP” jen jako odkaz na RVP ZV.
Česká školní inspekce preferuje 3. minimalistickou variantu. Bližší vymezení se podle ní provádí až v návaznosti na znalost vzdělávacích potřeb konkrétního žáka. Pokud by škola postupovala podle první varianty, opět by musela provést úpravy ve vazbě na vzdělávání konkrétního žáka, což by znamenalo velkou administrativní zátěž a duplicitní úkony. Pokud by škola nerozpracovala v ŠVP minimální výstupy ani jedním z uvedených způsobů, šlo by o nedodržení pokynů MŠMT, nikoliv o pochybení ve vztahu k upravenému RVP ZV — šlo by tedy o pochybení formální. Česká školní inspekce by při inspekční činnosti v případě absence zapracování minimálních výstupů do ŠVP neměla konstatovat porušení právních předpisů, ale zaměřovat se na úpravu v individuálním vzdělávacím plánu konkrétního žáka.
U žáků mimořádně nadaných pro obohacování vzdělávacího obsahu nabízí kurikulum tři hlavní nástroje:
- úprava obsahu učiva
- využití průřezových témat
- úprava výstupů.
Úprava výstupů ze vzdělávání žáka může spočívat v nastavení vyšší úrovně výstupů (dosažení výstupů u žáka vyžaduje zapojení vyšší úrovně mentálních operací) nebo zařazení nových výstupů, které nejsou v ŠVP uvedeny. Pokud modifikace výstupů není součástí individuálního vzdělávacího plánu (IVP), je třeba ji v dokumentaci žáka evidovat jiným způsobem. Zabezpečení vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků je na úrovni základního vzdělávání povinnou součástí ŠVP. V ŠVP škola stanoví pravidla a průběh tvorby, realizace a vyhodnocování plánu pedagogické podpory (PLPP) nadaného a mimořádně nadaného žáka. V ŠVP může škola stanovit i zodpovědné osoby a jejich role v systému péče o nadané žáky. Na základní i střední škole se žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a žáci mimořádně nadaní vzdělávají podle IVP, který vychází ze ŠVP.
Kromě obsahu učiva jednotlivých vzdělávacích celků je nutné stanovit pomocí činnostních sloves, co by měl žák zvládat po odučení daného tématu. Nepoužíváme slovesa jako: umí, učí se, chápe, ale naopak velmi často používanými jsou: rozezná, třídí, zařazuje, změří, aplikuje, předvídá, využívá poznatky, vysvětlí, popíše vlastnosti, orientuje se apod. (Bloomova taxonomie výukových cílů v kognitivní oblasti a některá „aktivní“ slovesa).
Součástí školního vzdělávacího programu jsou také učební plány, které zahrnují výčet povinných vyučovacích předmětů s jejich časovými dotacemi. Při jejich sestavování je potřeba se řídit předepsanými počty hodin pro jednotlivé oblasti a ročníky. Nesmí být překročena týdenní hodinová dotace stanovená pro jednotlivé ročníky a musí být dodržena celková povinná časová dotace pro daný stupeň vzdělávání. Například pro první stupeň základního vzdělávání je to 118 hod. a pro druhý stupeň 122 hod. Celková povinná časová dotace je tvořena minimální časovou dotací pro vzdělávací oblasti a disponibilní časovou dotací. Minimální časová dotace udává, kolik hodin týdně musí škola minimálně věnovat dané vzdělávací oblasti. V případě žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními je možné využít disponibilní časovou dotaci v ŠVP k zařazení předmětů speciální pedagogické péče (SPP).
Předmět SPP je zajišťován pedagogickými pracovníky školy s rozšířenou kompetencí pro oblast speciální pedagogiky, nebo speciálními pedagogy při dodržení nejvyššího počtu povinných vyučovacích hodin. Ve druhém stupni podpory je zaměřen na nápravy v oblasti logopedie, řečové výchovy, specifických poruch učení, rozvoje grafomotorických dovedností a rozvoje vizuálně percepčních dovedností, zdravotní tělesné výchovy, nácvik sociální komunikace. Ve třetím stupni podpory zahrnuje předmět SPP navíc zrakovou stimulaci, bazální stimulaci u žáků s mentálním postižením, práci s optickými pomůckami, logopedickou péči u žáků, kteří nemohou vnímat řeč sluchem. Ve čtvrtém stupni podpory je předmět SPP dále zaměřen na český znakový jazyk, prostředky alternativní komunikace, na samostatný pohyb zrakově postižených apod. V pátém stupni podpory vychází předmět SPP ze specifik obtíží žáka a je stanoven speciálním pedagogickým centrem.
Kromě časové dotace musí být v ŠVP vypsány názvy vyučovacích předmětů, jejich obsahové, časové a organizační vymezení, výchovné a vzdělávací strategie. Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu rozpracovává očekávané výstupy z RVP do jednotlivých ročníků a zařazuje do ročníků jednotlivá průřezová témata. Velká pozornost musí být věnována také hodnocení výsledků vzdělávání žáků. Škola si stanoví způsoby hodnocení (klasifikací, slovně, kombinovaně) a kritéria pro hodnocení, která jsou potom závazná pro všechny vyučující.
Úskalí tvorby ŠVP
Setkáváme se se dvěma extrémy. Některé školy vypracují velmi stručný a obecný ŠVP, ze kterého potom není zřejmé, na co je kladen důraz a vyučující často improvizuje. Ideální není ani ŠVP příliš podrobný, který je šitý na míru pedagogům, kteří v dané době na škole vyučují. Při obměně pedagogického sboru je potom potřeba vždy přistoupit k revizi ŠVP. Do takovýchto ŠVP se jen velmi obtížně zapracovávají nové poznatky, což je při rychlosti rozvoje vědy a techniky nezbytné. Pokud dojde k drobným změnám, ponechává škola název školního programu a vypracuje pouze jeho novou verzi. Pokud ale dojde ke změnám podstatným (přesun učiva mezi ročníky), měl by být vydán nový ŠVP. Všechny změny ŠVP předkládá ředitel školy školské radě k projednání. Nevýhodou současného systému je, že žák by se měl podle jednoho vzdělávacího programu vzdělávat po celou dobu studia na konkrétním stupni školy. Někdy by ale okolnosti vyžadovaly změnit ŠVP i v průběhu studia. V současné době školy čeká práce na nových ŠVP, neboť probíhají práce na revizi současných RVP. Revize byla vyvolána zejména mohutným rozvojem informačních technologií, které jsou doposud na základních školách vyučovány v povinné dotaci jedna hodina týdně na prvním stupni a jedna hodina týdně na druhém stupni. Informační technologie však prostupují prakticky všemi předměty a jsou tedy nezbytné pro výuku prakticky všech předmětů na různých typech škol. Proto se předpokládá zahájení výuky informačních technologií již ve 3. ročníku základní školy a povinná dotace má být od 3. ročníku 1 hodina týdně. Tento model by měl být ověřován od školního roku 2021/22 a počítá se, že bude závazný pro všechny školy od školního roku 2023/24. Po informačních technologiích přijdou na řadu zbývající předměty. Podle nového RVP by základní školy měly začít vyučovat od školního roku 2023/24. I v současné době, ovlivněné pandemií koronaviru, se práce na revizi RVP nezastavily, ale došlo k jejich zpomalení. Např. již v dubnu 2020 měl být předložen odborné veřejnosti návrh RVP pro výuku informačních technologií, ale doposud na něj čekáme. Učitelé mohou připomínkovat návrhy nových RVP prostřednictvím Národního pedagogického institutu (NPI), do jehož projektového portfolia patří od ledna 2018 projekt Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO). V rámci SYPO vznikají metodické kabinety jednotlivých předmětů na úrovni celostátní, krajské a oblastní a právě prostřednictvím těchto kabinetů je možné vznášet připomínky k připravovaným materiálům. V současné době jsou ustaveny kabinety ICT, matematiky a českého jazyka, další kabinety budou následovat.
Velkým problémem je skutečnost, že učitelé často považují veškeré učivo, které je v rámci daného předmětu vyučováno za nezbytné, a nedokážou si představit zmenšení rozsahu základního učiva. Bude nutné učivo rozdělit na základní — bez něhož se člověk nemůže dobře orientovat v základní literatuře, encyklopediích a slovnících. Zbytek učiva, jenž je možno vyhledat prostřednictvím informačních zdrojů, by měl být vyučován jiným způsobem. Neměl by být kladen důraz na ukládání všech informací do paměti, ale na schopnost je vyhledat, posoudit jejich pravdivost, relevantnost a použít je v praxi. Změna RVP samozřejmě přinese kompletní přepracování ŠVP pro všechny stupně škol. Pro velkou část naší pedagogické veřejnosti bude odklon od zažitého způsobu vzdělávání velmi obtížný. V posledních měsících však pedagogové ukázali, že v případě potřeby jsou schopni ve velmi krátkém čase vybrat učivo, které je nezbytné pro další vzdělávání, a že jsou schopni prakticky ze dne na den změnit i zaběhlé formy výuky. Dokázali, že i na základním stupni vzdělání je možno začlenit distanční výuku, která by mohla výuku klasickou vhodně doplňovat. Otázkou ale zůstává přístup k hodnocení práce, která není realizována ve vyučovací hodině ve škole. Podle současných tendencí by nemělo být hodnoceno nic, na čem žák může pracovat s dopomocí jiných osob a různých informačních zdrojů. Svým způsobem tak dochází k popírání principu, jenž by měl v budoucnosti tvořit základní linii vzdělávání a získávání kompetencí ve vzdělávacím procesu. Dořešit bude potřeba vybavení všech žáků výpočetní technikou, aby byla zachována rovnost přístupu k základnímu vzdělání.
Práce se ŠVP v pedagogické praxi
Každý pedagog by se měl při nástupu do nového zaměstnání seznámit se zaměřením ŠVP školy a ŠVP by se pro něj měl stát každodenním pracovním nástrojem. ŠVP je naprosto základním dokumentem pro tvorbu tématických plánů, které musí každý učitel vytvořit před začátkem školního roku. V tématickém plánu jsou jednotlivým tématům pro daný ročník přiřazovány počty hodin, které budou tématům věnovány. Nesmí se ale zapomínat ani na hodiny opakovací, hodiny věnované osobnostnímu rozvoji a talentu žáků, průřezovým tématům. Učitelům je potřeba neustále zdůrazňovat, že jejich cílem není jen probrat veškeré učivo, ale na příkladech z jednotlivých celků budovat předpokládané kompetence žáků. Doposud se však do třídních knih zapisuje pouze učivo a nikoliv dovednosti, které žáci získávají. Dle mého názoru by se měly zapisovat budované kompetence a do poznámky například učivo, které bylo k budování kompetencí použito. Pokud se zamyslíme nad množstvím informací, jež nám zůstaly uloženy v paměti, ač jsme je nikdy nepoužili, je zřejmé, že zabírají místo, které by mohly využít tvořivé procesy v našem mozku. Žáci navíc spoustu informací ukládají do tzv. krátkodobé paměti, jen aby dostali dobrou známku z testu nebo zkoušení a velmi rychle vysoké procento informací zase zapomínají. Nezřídka se stává, že při opakování na začátku školního roku žáci pokládají opakované učivo za nový celek. Proto je důležité vydefinovat základní kompetence a ty neustále rozvíjet v různých předmětech. Tzn., že žák by si měl osvojit určitý postup při řešení standardních situací, vyhledávání informací, komunikaci apod.
Žákovská portfolia (uspořádaný a komentovaný soubor vybraných materiálů, vznikajících během učení žáků) by neměla být výsadou jen škol s alternativním vzděláváním (např. Waldorfská, Montessori škola), ale postupně by se měla začít uplatňovat i v hlavním vzdělávacím proudu. Žáci by měli vytvářet pracovní portfolia, která slouží k efektivnímu učení, uvědomování si procesu učení, ke sledování vlastního pokroku v učení a k plánování dalšího rozvoje osobnosti. Odlišná jsou portfolia reprezentační (výběrová, závěrečná), která vznikají na závěr určité etapy učení — konec školního roku, přechod na vyšší stupeň školy. Tato portfolia zahrnují práce ze všech vzdělávacích oblastí a podporují komplexnost učení a rozvoje klíčových kompetencí. K tomu, aby mohl být zaveden tento styl výuky v běžných školách, by však bylo zapotřebí snížení počtu žáků ve třídě. Pokud má třída 25 až 30 žáků, je samostatná tvůrčí práce velmi obtížná pro děti i pro pedagoga. Žáci se často navzájem ruší, na školách nebývá pro všechny dostatek výpočetní techniky nebo odborné literatury. Pro pedagoga je velmi obtížné v takovém počtu žáků všechny směrovat správně a dostatečně na cestě za vzděláním.
Změna způsobu výuky pochopitelně přinese i změnu způsobu hodnocení. Mnohem více by měl být kladen důraz na hodnocení formativní, na němž se spolupodílí i žák formou autoevaluace. Výsledná známka by pak neměla být chápána jako nutné zlo, ale jako výraz určitého stupně pokroku na cestě k vytčenému cíli. Před pedagogy ale stojí těžká práce s rodičovskou veřejností, pro kterou jsou stále smyslem školní docházky hezké známky na vysvědčení. Známky samy o sobě však často neodrážejí úsilí a pokrok jednotlivých žáků. Nadaný žák bývá i s minimální snahou hodnocen dobrými známkami, zatímco méně nadaný žák s velkým pracovním nasazením a jemu odpovídajícími pokroky nikdy dobrou známku nezíská. Tím ztrácí motivaci k dalšímu učení.
Pro učitele je velmi obtížné měnit zaběhnutý a léty prověřený systém výuky a hodnocení. Mnozí berou ŠVP jako nutné zlo, které je odvádí od pedagogické práce. Na některých školách jsou školní vzdělávací programy “založeny v šuplíku” a začíná se s nimi pracovat před příchodem inspekce. Naproti tomu pro mnoho škol jde opravdu o živý pracovní materiál, který se průběžně doplňuje a mění na základě nabytých zkušeností. Impulzem pro změny v ŠVP bývá i nástup nových mladých učitelů, kteří mají moderní pohled na vzdělání a pokud je vedení školy zapojí do tvorby ŠVP, bývá to jednoznačně přínosné. Školní vzdělávací program by měl dokázat skloubit zkušenosti starších pedagogů s novými pohledy a metodami nových kolegů. V každém kroku při tvorbě ŠVP by pedagogové měli mít na mysli, že jejich cílem není vytvořit dokument, který vyhoví všem požadavkům MŠMT, ale že nastavují způsob vzdělávání mladé generace, která by měla obstát v běžném životě i v konkurenci na trhu práce. ŠVP tedy nikdy nebude ukončeným neměnným dílem — šperkem pedagogického sboru — ale bude živým pracovním materiálem, jenž zahrnuje cíle vzdělávání na daném stupni školy, cesty vedoucí k naplnění cílů, metody evaluace a autoevaluace a to vše s přihlédnutím k danému regionu i k aktuální době.
Zdroje
RVP pro ZV. Msmt.cz [online]. Praha, 2017 [cit. 2020–05–23]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/41216/
ŠVP pro ZV 2017, verze 5. Zskomslavkov.cz [online]. Slavkov u Brna, 2019 [cit. 2020–05–23]. Dostupné z: https://cloud2x.edupage.org/cloud/skolni_vzdelavaci_program_pro_zv_2017_v5.pdf?z%3Az0vhmc8KcwFEvzxPw9Qw%2BCVUdmGilZrMwu55nzRv2Kqh7fbb5Hd%2B5OVPV2HmDz6v
Žákovské portfolio a jeho cíle v primární škole. Clanky.rvp.cz [online]. Praha, 2005 [cit. 2020–05–23]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/1543/ZAKOVSKE-PORTFOLIO-A-JEHO-CILE-V-PRIMARNI-SKOLE.html/
Otevřené vyučování. Cs.wikipedia.org [online]. 2005 [cit. 2020–05–23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5%99en%C3%A9_vyu%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD
Stručný přehled vybraných podpůrných opatření vhodných pro rozvoj nadání žáků základních škol a gymnázií (aktualizace ke dni 1. 1. 2020) NÚV Praha 2020 [cit. 2020–05–23]
