Reakce na COVID-19 ve formálním vzdělávání
V rámci tohoto příspěvku bych se pokusil vymezit některé změny související s pandemií COVID-19 v období 2020 a 2021 ve vzdělávání.
Březen roku 2020 přinesl velkou změnu v oblasti formálního vzdělávání. Pandemie, při které se šířil COVID-19, donutila do té doby jen zlehka se měnící školství k radikálním změnám ve výuce. Podle Zprávy mimořádného šetření MŠMT k distanční výuce žáků v základním vzdělávání byly nejčastější náhradní vyučovací aktivity následující:
· „95 %: písemné úkoly (např. pracovní listy, eseje, diktáty, příklady z učebnice),
· 90 %: úkoly využívající online prostředí (např. kvízy, testy atd.),
· 86 %: písemné materiály na samostudium (např. strany učebnice),
· 84 %: další materiály na samostudium (např. videa, televizní pořady),
· 77 %: přednášky formou videokonference,
· 70 %: formativní hodnocení žáků,
· 65 %: vytváření příležitostí pro socializaci žáků (např. třídnické hodiny),
· 57 %: sumativní hodnocení žáků,
· 48 %: videa natočená učiteli,
· 39 %: úkoly jinou formou (např. videa natáčená dětmi, projekty apod.).“[1]
Učitelé tak byli ve zcela nové situaci, nicméně poměrně alarmující je třetí a čtvrtý bod ze zprávy MŠMT (tj. samostudium). Samozřejmě pokud by bylo samostudium doplněno o klasickou formu videokonferencí nemusel by nastat tak velký problém, ovšem skutečnost, že některé školy šly pouze cestou samostudia při první vlně pandemie, se jeví problematicky.[2] Konkrétně u žáků prvních a posledních ročníků mohla být forma samostudia zcela nevhodná. Problémem vzděláváním na dálku při samostudiu může být ztráta motivace (když žáci nebyli známkovaní) nebo problém s nižší koncentrací na učení.
Naopak jako pozitivní jev bych viděl schopnost, že školy byly nuceny zapracovat již dlouho diskutované moderní technologie do výuky. Online aktivity navíc mohly dát výuce zcela nový rozměr pomocí online kvízů. Zajímavou novinkou byl také televizní pořad UčíTelka od České televize, který byl zaměřen na žáky prvního stupně.[3]
Ve vzdělávací strategii 2030+ vydané MŠMT je zmíněno že: „Významným faktorem vzdělávacího procesu je vztah žáků i učitelů k digitálním technologiím. […] Učitel je v tomto procesu tím, který ukáže žákům silné i slabé stránky využívání informačních technologií, rizika s nimi spojená, a naučí je využívat tyto technologie k získávání relevantních informací.“[4] Věřím, že právě pandemie mohla napomoci rozvinout tento bod vzdělávací strategie 2030+.
Použitá literatura a poznámky
[1] Zpráva z mimořádného šetření MŠMT k distanční výuce žáků v základním vzdělávání [online] [cit. 2021–05–24] Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/55305_1_1/
[2] Autor článku zná jednu takovou školu, ačkoli se jedná o sekundární stupeň formálního vzdělávání (tj. střední školu).
[3] ROKOS, Lukáš a Michal VANČURA. Distanční výuka při opatřeních spojených s koronavirovou pandemií — pohled očima učitelů, žáků a jejich rodičů. In: Pedagogická Orientace [online]. 2020, 30(2), 122–155 [cit. 2021–5–24]. ISSN 12114669. Dostupné z: doi:10.5817/PedOr2020–2–122, s. 124.
[4] Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ [online] [cit. 2021–05–24] Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/54104_1_1/ ,s.31
