Richard Feynman jako osobnost vzdělávání
Než se začtete do tohoto článku, prosím najděte si v okolí a vezměte si k sobě květinu. Nebo si ve vedlejším okně prohlížeče otevřete nějaký obrázek květiny. Hotovo? Děkuji. Dostaneme se k ní.
Ale nyní k fyzikovi a fešáku Feynmanovi. Fyzik, vědec podílející se projektu Manhattan, nobelista, hráč na bonga…
Učitel a popularizátor
Feynman je především známý jako popularizátor vědy. Uměl brilantně tvořit analogie a přístupná vysvětlení, aby fyzikální jevy přiblížil nejen svým studentům, ale i širší veřejnosti. A to nejen během výuky či popularizačních vystoupeních v televizi, ale i ve svých dalších rolích. Mimo jiné byl členem vyšetřovací komise, která zkoumala ztroskotání raketoplánu Challenger. Při veřejném slyšení NASA pak efektivně demonstroval příčinu nehody. Aby ukázal ztrátu pružnosti a odolnosti těsnění na palivových nádržích v důsledku nízkých teplot před startem, napodobil tento jev jednoduše ponořením součástky do ledové vody.
Feynmanova metoda
Řada lidí si může RF v kontextu vzdělávání učení se vybavit si především skrze tzv. Feynmanovu metodou. Jestli jste si někdy zkoušeli hledat postupy, jak se efektivně učit, tato technika mezi nimi byla nejspíše zmíněna.
“Pokud něco nedokážete vysvětlit jednoduše, nerozumíte tomu dostatečně dobře.” je sice věta připisovaná jinému fyzikovi, nobelistovi a inspirujícímu mysliteli, ale vystihuje perfektně esenci metody. Ta nabízí sled kroků, jejichž výstupem je jak skutečné pochopení tématu, tak dobré upevnění znalosti a mnohem spolehlivější vybavení v budoucnosti.
Takže jak na to?
Krása květiny
Proč je pro mne ale RF osobností vzdělávání především? Umí totiž zvát k učení se. K jednoduchosti i podstatě. K vědeckému poznávání, které posouvá lidstvo, ale i k poznávání pro čistou radost z něj samého. Inspiruje ke zvědavosti i vytrvalosti. Zve k učení, které přináší prožívání úžasu a smyslu díky znalosti vědeckých poznatků.
Protože Feynman vidí květinu:
Od Slunce k Přítomnosti
Půjdete se se mnou ponořit do úžasu ještě dál?
Co se vlastně musí stát, abychom viděli krásu květiny?
Fotony opouští Slunce, za 8 minut jich 0,45 miliardtiny dopadne na Zemi.
Fotony dopadají na květinu, některé se od ní odráží.
Některé z odražených fotonů dopadají na sítnici ve vašich očích.
Energie fotonů vyvolává nervové impulsy.
Nervový impuls se přenáší do oblastí mozku, kde se zpracovávají zrakové informace. Optické informace se rekonstruují do 3D modelu.
Model na základě svých předchozích zkušeností rozpoznáváte jako “květinu”.
A my jsme jediné bytosti, které spolu mohou mluvit o kráse květiny.
Není každý z těchto kroků zázrakem sám o sobě? A to pomíjím, že další podobný odstavec (nebo spíš celou knihu) bychom mohli napsat třeba jen o přenosu nervových impulzů.
Kolik zázraků se v seskupení atomů, které považujete za svoje tělo, děje právě teď?
