Rizika a úskalí informační společnosti
Co je tedy ta informační společnost?
Odborně můžeme informační společnost definovat jako „společnost založenou na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy. Nárůst informačních zdrojů a komunikačních toků vzrůstá do té míry, že ho nelze zvládat dosavadními informačními a komunikačními technologiemi.“ (Jonák, 2003) Lidštěji a stručněji ji popišme jako společnost, kde informace nesou takovou váhu, že jsou pro ni klíčové a běžný život se bez práce s informacemi neobejde.
Aha. Co si pod tím můžu představit? Máme to i v České republice?
Například sem spadá to, že na rozdíl od předchozí generace má dnes již spousta dětí od raného věku přístup k informačním a komunikačním technologiím a učí se je perfektně ovládat.(Janoušek, 2006) V podstatě nikde ve světě se ale nedá mluvit o 100% informační společnosti, protože ne každý má k těmto technologiím přístup, a i mezi těmi, kteří ano, existují také rozdíly mezi znalostmi a užíváním ICT. Jedná se zejména o socioekonomické aspekty. Pro tento jev existuje termín digitální propast.
A digitální propast je to jediné, co informační společnost trápí?
Informační společnost se potýká s mnoha dalšími nepřízněmi. Jednou z těch, která se opět opírá spíše o sociální dimenzi, je závislost na ICT. Dokonce i tato problematika má opět svůj pojem, je jím netolismus, jinak řečeno také závislost na tzv virtuálních drogách (mobilní telefony, sociální sítě, počítačové hry, televize…). Netolismus tedy vede k nadměrnému užívání ICT, načež se po jejich odepření mohou u postiženého objevit abstinenční příznaky, může se jednat o psychické projevy například neklidu a nervozity, ponocování za potřeby být online, ale spadá sem například i zpřetrhání vztahů s rodinou nebo pokles výsledků v práci. (Netolismus.cz)
Zaměřit se ale můžeme i na technickou stránku — informační společnost se v podstatě zakládá na pohybu v kyberprostoru. S masivně se rozšiřujícím trendem technologií také masivně narůstají hrozby, pro které kybernetický prostor poskytuje platformu. Může se jednat o nebezpečí kyberšikany uživatelů sítí, ale také o ztráty dat, nebo v globálním měřítku o kyberterorismus.
Takže radši pryč z internetu a celé informační společnosti!
Tak to není. I přes to, že zde nebyla vytyčena všechna rizika (např. informační válka), informační společnost se svým růstem stále přináší řadu obrovských výhod, překonává geografické i časové limity, zrychluje komunikaci a umožňuje větší participaci (Vondrová, 2014). Je ovšem důležité dávat pozor nejen na sebe, tedy kontrolovat čas strávený využíváním ICT nebo dbát na informační bezpečnost, také není od věci věnovat pozornost ostatním, respektovat jejich rozhodnutí ohledně života s technologiemi, případně být nápomocný při potížích.
Zdroje
JANOUŠEK, Michal. Kyberterorismus: terorismus informační společnosti. Obrana a strategie [online]. 2006, (2), 1–7 [cit. 2019–04–03]. DOI: 10.3849/1802–7199. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/mo/obrana_a_strategie/2-2006cz/janousek.pdf
JONÁK, Zdeněk. Informační společnost. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD
Netolismus: Průvodce online závislostmi [online]. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, 2015 [cit. 2019–04–03]. Dostupné z: http://www.netolismus.cz/
VONDROVÁ, Vladislava. Digitální exkluze: dimenze sociální exkluze v informační společnosti. Czech [online]. 2015, 14(3), 81–101 [cit. 2019–04–03]. ISSN 12136204. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=sih&AN=112316191&lang=cs&site=ehost-live
