Role knihoven při odstraňování informační chudoby
Při úvahách o informační chudobě a vzdělávání se patrně nejčastěji zaměřujeme na školy, jakožto místa, která jsou v pozici nejdůležitějších aktérů při rozvoji informační gramotnosti. Ta je totiž pravděpodobně jedním z nejlepších nástrojů v boji proti informační chudobě a společenským nerovnostem z ní plynoucích. [1]
Ač je role formálního vzdělávání v této problematice klíčová, nemusí (a nemělo by) zůstat pouze u něj. Informační chudoba je celospolečenským problémem, který do podstatné míry ovlivňuje, a pravděpodobně také bude v budoucnu ovlivňovat, prostředí ve kterém žijeme, a to i pokud jí netrpíme. Pro ty, kteří jsou informační chudobou ohrožení, to navíc může znamenat zásadní dopad na kvalitu života plynoucí například z (ne)schopnosti dobře se rozhodovat. [2]
Je proto pochopitelné, že problémy prostupující celou společností, prostupují také institucemi poskytujícími neformální vzdělávání, a tedy i knihovnami. V kontextu knihoven je ovšem problém informační chudoby o mnoho palčivější a z podstaty postavení knihoven ve společnosti a jejich určitého poslání (formulovaném v českém prostředí například v Koncepci rozvoje knihoven) pak není možné je do debaty o informační chudobě nezahrnout. Knihovny se nadále profilují jako chrámy vědění, jako instituce umožňující volný přístup k ověřeným informacím a jako garanti kvality informačních zdrojů, které poskytují. Z koncepce pak jasně vyplývá, že si knihovny na úrovni formulace vizí své role při eliminaci informační chudoby jsou vědomy, což dokládá například formulace strategických tezí jako “Knihovny jsou odpovědné za systematický rozvoj kompetencí souvisejících s vyhledáváním, hodnocením a používáním informací v širokém sociodemografickém spektru.” [3]
Pokud se ovšem vrátíme k informační chudobě jako takové, zjistíme, že jedním z jejích definujících znaků je to, že lidé, kteří jí trpí, si toho často nejsou vědomi. [4] Eliminace tohoto problému je pak tedy možná zejména, pokud si toho, že je někdo informačně chudý, povšimne někdo další, kdo je schopen to rozeznat (musí tedy být alespoň do určité míry informačně gramotný). Ve školách je tato role přisouzena vyučujícím, kteří mají možnost si znaků informační chudoby povšimnout.
Jak ale rozpoznat při běžném provozu informační chudobu u návštěvníků a uživatelů knihovny? A je to vůbec možné?
Nejvýrazněji je role knihoven při eliminaci informační chudoby patrná na příkladu komunitních knihoven v rozvojových zemích nebo venkovských komunitách, kde je knihovna skutečně zásadním aktérem při distribuci nezbytných informací pro každodenní život nebo například pro inovaci místních pracovních postupů. Dá se říci, že je zde potřeba rozvoje informační gramotnosti viditelná (téměř) u všech uživatelů knihovny a samotná existence knihovny je pro místní komunitu nezbytná. Pak může skrze zmenšení informační chudoby knihovna přispět i k dlouhodobému udržitelnému rozvoji v dané oblasti. [5]
Mohou ovšem knihovny fungovat podobným způsobem i ve vyspělých městech a zemích? Pokud není knihovna takto evidentním středem distribuce informací nebo kulturního života v dané lokalitě, nabízí se otázka, zda její návštěvníci jsou právě ti, kteří jsou informační chudobou ohroženi nejvíce. Lze předpokládat, že například o vzdělávací lekce pro dospělé pořádané knihovnou budou mít větší zájem spíše více ambiciózní lidé se zájmem se rozvíjet, získávat nové informace a pohledy na svět, jako je tomu u vzdělávání dospělých obecně. [6]
Knihovny jsou, nicméně, stále institucí, ve které působí experti v oblastech tolik potřebných pro rozvíjení informační gramotnosti — experti v práci s informacemi, jejich vyhledáváním, zpracováním, uchováváním, ověřováním, určováním relevance i důvěryhodnosti, s jejich hodnocením i dalším využitím. A bylo by nešťastné tyto expertní znalosti nevyužít ve prospěch snižování informační chudoby. Jsme-li tedy jsme schopni určit, že nejdůležitějším místem, místem s největším potenciálem uspět v rozvoji informační gramotnosti, jsou školy a formální vzdělávací instituce, dává smysl tyto instituce s knihovnami a knihovníky (experty) propojit.
Tento směr opět nalézá podporu i v Koncepci rozvoje knihoven, která klade knihovnám za cíl nastavit s dalšími vzdělávacími institucemi efektivní spolupráci. [7] Slibným začátkem této snahy pak může být Memorandum o meziresortní spolupráci mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, podepsané v září 2021. [8] Pokud totiž mohou být knihovny formálním vzdělávacím institucím v něčem dobrým a užitečným partnerem, je to mimo jiné v oblasti rozvoje kompetencích vedoucích k práci s informacemi.
Zdroje
[1] ČERNÝ, Michal. Informační chudoba jako edukační výzva I. Metodický portál: Články [online]. 15. 03. 2022, [cit. 2022–04–07]. Dostupný z WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/23058/INFORMACNI-CHUDOBA-JAKO-EDUKACNI-VYZVA-I.html. ISSN 1802–4785.
[2] Tamtéž.
[3] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: Knihovny — pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury [online]. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2020 [cit. 2022–04–07]. ISBN ISBN 978–80–7050–735–3. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027
[4] ČERNÝ, Michal. Informační chudoba jako edukační výzva I. Metodický portál: Články [online]. 15. 03. 2022, [cit. 2022–04–07]. Dostupný z WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/23058/INFORMACNI-CHUDOBA-JAKO-EDUKACNI-VYZVA-I.html. ISSN 1802–4785.
[5] MD, Salim. The role of community libraries in the alleviation of information poverty for sustainable development. International Journal of Library and Information Science. 2020/08/31, 12, 31–38. Dostupné z: doi:10.5897/IJLIS2020.0942
[6] DONATH-BURSON-MARSTELLER, Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, Factum Invenio. Vzdělávání dospělých v ČR: Průzkum vnímání problematiky vzdělávání dospělých u laické a odborné veřejnosti [online]. Praha, 2009 [cit. 2022–04–07]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zprava-z-pruzkumu-vzdelavani-dospelych-v-cr.
[7] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: Knihovny — pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury [online]. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2020 [cit. 2022–04–07]. ISBN ISBN 978–80–7050–735–3. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027
[8] Ministři kultury a školství podepsali Memorandum o meziresortní spolupráci. Ministerstvo kultury České republiky [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 06.09.2021 [cit. 2022–04–07]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/novinky-a-media/ministri-kultury-a-skolstvi-podepsali-memorandum-o-meziresortni-spolupraci-4-cs4430.html
