Rozdíl mezi individualizací, diferenciací a personalizací ve vzdělávání

Individualizace, diferenciace a personalizace jsou klíčové pojmy v rámci konceptu učící se společnosti. Pomocí individualizovaného, diferencovaného a personalizovaného vzdělávání lze do současné společnosti zapojit všechny její členy bez rozdílu. Cílem těchto konceptů je vytvořit prostředí rovnocenných a rovnoprávných lidí, kteří se mohou plnohodnotně podílet na životě společnosti. Pojmy jsou navzájem propojeny, ale je mezi nimi rozdíl ve významu.

Individualizace představuje způsob výuky, při které je respektována individuální zvláštnost žáků a je zachována heterogenita třídy. Cílem individualizovaného vzdělávání je vzdělávat děti společně, ale zároveň podporovat jejich rozdílné úrovně schopností. Tyto rozdíly ve schopnostech žáků jsou brány v potaz při plánování, realizaci a hodnocení vzdělávací práce. Individualizací ve vzdělávání se zabývají vládní vzdělávací a sociální politiky a spojuje znalosti z různých disciplín a oborů, například ze speciální pedagogiky, psychologie nebo osobnostně-sociální výchovy (Kargerová & Maňourová, 2013).

Individualizované vzdělávání se týká tempa učení. Cílem je respektovat individuální tempo učení u studentů. V praxi probíhá tento typ vzdělávání takovým způsobem, že skupina studentů má v rámci studia stejný cíl, ale jednotlivci prochází plánem výuky individuálně podle svých vzdělávacích potřeb. Je to vhodné v případě, že student je v učivu napřed oproti ostatním, nebo naopak potřebuje na učení více času (Basye, 2018).

Naproti tomu diferenciace se týká spíše metod a přístupů k učení. Tento způsob výuky je definován jako vzdělávání, které je přizpůsobeno preferencím v učení u různých studentů. Studenti mají v rámci studia stejný cíl, ale dosahují ho různými metodami učení v závislosti na preferencích (Bray & McClaskey, 2010). Učitel může například upravit proces učení nebo prostředí, ve kterém se učení odehrává. Snahou je odpovědět na rozdílné styly učení u studentů, ale také například na jejich zájmy. Diferenciace se zdá být problematická, protože je velmi důležité, aby učitel znal své studenty a snažil se najít optimální řešení pro všechny. Cílem diferenciace není přizpůsobit se jednotlivcům nebo většině a vytvářet individuální učební plány (Basye, 2018).

Jak uvádí Dale Basye na serveru International Society for Technology in Education, pravděpodobně nejvíce matoucí termín je personalizace ve vzdělávání, protože ho každý vykládá jinak. Basye uvádí, že personalizované vzdělávání je v podstatě na míru upravená výuka studentům (Basye, 2018). Výuka je přizpůsobena preferencím a zájmům studentů, jejich tempu učení, cílům a učebnímu plánu. Personalizace ve vzdělávání zahrnuje studentovo aktivní zapojení do vytváření učebních aktivit. Je to způsob výuky, který závisí více na samotném studentovi a jeho přístupu. Dalo by se říci, že personalizace učí studenty, jak zvládat své vlastní studium, jak nad ním převzít kontrolu a jak si ho nastavit svým vlastním potřebám. Učitel má v tomto procesu spíše roli facilitátora.

S individualizací, diferenciací a personalizací ve vzdělávání je spojena otázka technologií. Ty mohou pomoci nastavit výuku dle těchto konceptů. Důležité je, aby byly technologie používány smysluplně a správně. Zatímco v případě individualizace jsou technologie vybrány, aby podporovaly vzdělávací potřeby jednotlivce, v případě diferenciace mají technologie podporovat skupinu jednotlivců. U personalizace si vhodné technologie vybírá sám student, tak, aby mu pomáhaly s procesem učení (Bray & McClaskey, 2010).

Všechny tři koncepty jsou důležitou součástí nejen školního prostředí a měly by být uplatňovány v návaznosti na rozdílné potřeby jedinců.

Použité zdroje:

Basye, D. (January 24, 2018). Personalized vs. differentiated vs. individualized learning. ISTE. https://www.iste.org/explore/Education-leadership/Personalized-vs.-differentiated-vs.-individualized-learning

Bray, B., & McClaskey, K. (2010). Personalization vs Differentiation vs Individualization. myeCoach. https://my-ecoach.com/online/resources/925/PersonalizationvsDifferentiationvsIndividualization.pdf

Kargerová, J., & Maňourová, Z. (2013). Část I.: Individualizace ve výchově a vzdělávání. Začít spolu. https://www.zacitspolu.eu/wp/wp-content/uploads/2019/10/individualizace-ve-vyuce-texty.pdf