Rychle zastarávající generace. Přestat se vzdělávat není moudré

Během pár desetiletí se společnost stihla výrazně proměnit. Technologický vývoj se významnou měrou podílel na zkrácení období, kterými od sebe dělíme jednotlivé generace. „Generací“ myslím lidi narozené v určitém období, jež trvalo do dalšího stupně vývoje společnosti, přičemž tato období od sebe lze odlišit výraznými a jedinečnými indikátory.

Možná máte kolem sebe podobné lidi jako já. Jedná se o starší jedince, kteří byli co možná nejrychleji směřováni do pracovního procesu. Kolem dvaceti let věku začali pracovat v jednom podniku a byli smíření, že v něm zůstanou možná až do konce státem nalinkovaného pracovního života. Znám takové, kteří v podniku skutečně vydrželi na podobných pozicích celý svůj pracovní život.

Jenže ti, kdo jsou teď na začátku svého pracovního života, vstupují do úplně jiného světa. Informační společnost, jež je úzce spjata s rozvojem ICT, změnila nastavení toku informací. Informace proudí rychle a zejména po nástupu internetu je jejich pohyb záležitostí sekund. Každý, kdo se dnes chce vzdělávat, má možnost začít okamžitě získáváním informací prostřednictvím globální počítačové sítě. Pokud chcete nejen na trhu práce zůstat konkurenceschopní, nemáte vlastně ani na výběr.

Koroze kvalifikace

Je dnes nemožné se vzdělat s vidinou, že zůstanete na stejné pozici celý život. Pracovní pozice úplně mizí a objevují se nové. Výjimky potvrzující pravidla se patrně najdou, ale už Fritz Machlup ve své publikaci The production and distribution of knowledge in the United States z roku 1962 popisoval jev, jenž nazýváme poločasem rozpadu znalostí, případně korozí kvalifikace. Doba, kdy polovina vašich (relevantních) znalostí zastará či se stane zcela nesprávnými, se přirozeně liší obor od oboru.

Například ve 20. letech minulého století byl poločas rozpadu znalostí držitelů a držitelek inženýrského titulu zhruba 35 let. Jenže zrychlení rozvoje kladlo podstatně vyšší nároky na to, aby člověk své znalosti udržel aktuální už jen o pár desítek let později. Už ti, kdo získali inženýrský titul v roce 1960, se museli smířit s tím, že znalosti nabyté ve škole byly z poloviny neaktuální za pouhých 10 let.

Všeho je více

Za posledních 100 let se lidská populace na Zemi rozrostla z necelých dvou na zhruba sedm miliard. Díky moderním technologiím a způsobům života si můžeme dovolit sami produkovat i konzumovat více obsahu. Někteří tak trpí rozdrobením pozornosti — při sledování televize současně na smartphonu kontrolujeme Facebook apod.

Poté z polohy vleže vyfotografujeme selfie s obličejovým filtrem, kterou nahrajeme na Insta Stories. Pak se pustíme do sledování cizích Insta Stories, do toho rychle odpovíme kamarádovi na zprávu na Messengeru apod. Na rychlý rozvoj můžeme narazit v každodenním životě. Jestliže jste se naučili pracovat s počítačovým textovým editorem v 90. letech, mohou vám dnešní nástroje připadat cizí.

Sám na sobě ve 27 letech pozoruji, že nedržím krok s Generací Z, natož pak s Generací Alpha. Jestli jsem např. zvyklý používat konvenční komunikátory jako Skype nebo Messenger, ovládání Snapchatu mi připadá komplikované. Dále zacházet nechci, jen bych rád nastínil, že zrychlené zastarávání se pravděpodobně vztahuje ke každé oblasti, která nás napadne. Může se to týkat znalostí nabytých ve škole, které potřebujete uplatnit v zaměstnání, týká se to vědy (která mezi roky 1907 a 2007 narůstala minimálně o 4,7 % ročně), ale také relativně obyčejných každodenních činností.

Více kariér, častější střídání zaměstnání

Od toho se pak odvíjí kratší cykly generací. Mark McCrindle uvádí následující rozdělení generací podle dat narození:

• Builders: 1925–1945
• Boomers: 1946–1964
• Generation X: 1965–1979
• Generation Y: 1980–1994
• Generation Z: 1995–2009
• Generaton Aplha: 2010–?

Zatímco starší generace se počítaly na obrobí zhruba 20 let (zdůrazňuji, že rozdělení je vždycky do nějaké míry umělé a udávaná data se mohou lišit), zhruba od druhé třetiny minulého století jednu generaci tvoří čtrnáctileté období. Je otázka, jestli rodící se Generace Alpha nezaznamená ještě kratší období, než ji nahradí další a jiná generace lidí.

Především však podle McCrindla příslušnice a příslušníci Generace Y za svůj život zaznamenají v průměru pět kariér a vystřídají 17 zaměstnavatelů. V současnosti člověku zaměstnání vydrží v průměru čtyři roky, v 70. letech to bylo ještě 12 let. McCrindl se sice specializuje na Austrálii, není myslím ale důvod, aby podobné trendy nebyly pozorovatelné v západních zemích.

V takovém větě žijeme. I proto podle mě je dává smysl vzdělávat lidi obecněji tak, aby se dokázali adaptovat na nové podmínky. Koncept celoživotního vzdělání by měl být automaticky přijat každým člověkem, protože přestat se vzdělávat, může znamenat velmi rychlé zastarání.

Zdroje

BAILEY, Ronald. Half the Facts You Know Are Probably Wrong. Reason [online]. 2013, 44(8), 5253 [cit. 2018–04–12]. ISSN 00486906. Dostupné z: http://search.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=83818788&lang=cs&site=ehost-live

CHARETTE, Robert N. An Engineering Career: Only a Young Person’s Game? In: IEEE Spectrum [online]. IEEE, 4 Sep 2013 [cit. 2018–04–12]. Dostupné z: http://spectrum.ieee.org/riskfactor/computing/it/an-engineering-career-only-a-young-persons-game

MACHLUP, Fritz. The production and distribution of knowledge in the United States. Princeton: Princeton University Press, 1962, 416 s. Dostupné také z: https://archive.org/details/productiondistri00mach

MCCRINDLE, Mark. The ABC of XYZ: understanding the global generations [online]. 3 edition. Sydney: McCrindle, 2014. Dostupné z: https://www.amazon.com/ABC-XYZ-Understanding-Global-Generations-ebook/dp/B00K0V9BCW/