Sebeřízené učení

Sebeřízené učení je proces, ve kterém má jedinec vysoce aktivní roli, přebírá iniciativu, určuje tempo, s pomocí či bez určuje své vzdělávací potřeby, formuluje vzdělávací cíle, identifikuje vzdělávací zdroje a strategie, kontroluje postup a výsledky. Sebeřízené učení může probíhat s podporou a využitím informačních a komunikačních technologií. (Zdroj)

Je to styl učení, který je často používaný v dospělosti, kdy už nemáme předepsaná kurikula od školy, či univerzity. Naopak musíme sami přicházet na problémy a výzvy, které jsou před nás postaveny.

Výzvy a nevýhody sebeřízeného učení

Z principu je sebeřízené učení extrémně závislé na motivaci jedince a jeho schopnosti stanovovat cíle a vyhodnocovat výsledky. V podstatě se v jednu chvíli stává studentem i učitelem, což je pro většinu lidí nová pozice. Aby to bylo ještě složitější, tak se stává učitelem na problematiku, kterou ještě sám nepochopil a teprve ji musí poznat. Je proto důležité umět také dobře pracovat se zdroji, vyhodnocovat důležitost a nacházet komunity, které jedince pomohou směřovat správným směrem.

Očividnou nevýhodou je potom absence jakéhokoliv certifikátu, či potvrzení o nabytých znalostech. Nezbývá tedy než vědomosti uvést do praxe a demonstrovat jejich pochopení na hotových projektech, nebo ve společných diskuzích.

Potřeba nebo fajn bonus?

Jaká je tedy důležitost sebeřízeného učení v dnešním světě? A jaké jsou dostupné alternativy? To záleží především na profesi a vědomostech, kde se ho snažíte aplikovat. Pokud je vašim cílem stát se doktorem, nebo právníkem, tak pro vás bude extrémně náročné, až nemožné, uspěšně provozovat tyto profese bez získaného certifikátu nebo titulu. Podobně jako ostatní profese, které vychází z let starého vědění a potřebě uznání od autority v oboru (v tomto případě univerzity). U těchto profesí sebeřízené učení nehraje důležitou roli a nejspíš jeho využití bude okrajové, nebo jako fajn bonus.

Pokud ale zabrousíme do profesí, které vznikají s nástupem webu 2.0 a 3.0, tak důležitost sebežízeného učení roste. Vznikají profese, které ještě před 10 lety ani neexistovaly a noví experti jsou potřeba. Univerzity pochopitelně potřebují čas, než tyto vědomosti budou moct zařadit do svojich kurikulí. A tak roste poptávka po lidech, kteří se umí sami vzdělat, prozkoumávat nové možnosti a definovat nové profese.