Sebeřízené učení v konektivismu

Photo: Tim Mossholder- Unsplash

21. století je vnímáno jako století digitálních technologií, obzvláště pro digitální domorodce. Ne jinak je tomu v oblasti vzdělávání, kdy jedna z forem vzdělávání je vzdělávání prostřednictvím internetu, obecně sítí, kde se propojují jednotliví aktéři vzdělávacího procesu. Jedná se o konektivistický způsob učení, jehož termín se začíná objevovat začátkem 21.století, přesněji v roce 2005. Vlastně se jedná o využití teorie konstruktivismu, kdy jednotlivé poznatky jsou propojovány a sdíleny přes internet, jsou aplikovány propojováním.

Velkou roli zde hrají MOOC, masivně otevřené online kurzy. Konektivistické učení přináší spoustu výhod, například, že většinou učící se jedinci nejsou vázáni časem — studují asynchronně, dle svého vlastního uvážení, čas pro výuku i vzdělávací obsah si organizují a volí sami. Na druhé straně konektivistické učení má i svá slabá místa, mezi něž patří například ztráta motivace vedoucí k neúspěšnému zakončení kurzu.

Abychom zvýšili procento úspěšného absolvování MOOC, je nezbytné se zaměřit na oblast sebeřízení v on-line vzdělávání, a to jak ve formálním, tak i neformálním vzdělávání, jelikož je potřeba si uvědomit, že vzdělávání je celoživotní proces, a týká se učících se jedinců v jakékoli fázi jejich životní cesty. Pro sebeřízené učení je nezbytné dodržet čtyři základní kroky:

1. Stanovit si vzdělávací cíl

2. Stanovit si jednotlivé kroky vzdělávání

3. Zaznamenávat si procesy učení se a jednotlivé činnosti

4. Pracovat se zpětnou vazbou a evaluací (Knowles, 1975).

V každém typu vzdělávání, je dobré si v rámci nastavování cílů a sebeřízení uvědomit, že lidský mozek má schopnost být plastický, neustále se rozvíjet. V procesu vzdělávání bychom neměli zapomínat, že daný proces je nikdy nekončící, a když se podíváme do školních lavic a formálního vzdělávání, je to proces, který nekončí se zvoněním oznamujícím konec vyučování. U učících se jedinců je zapotřebí vyvolat zájem o konstruktivní využívání osobního volného času, které hraje důležitou roli v seberozvoji každého z nás (Hrdličková, 2013).

K tomu, aby učící se jedinec byl úspěšný v procesu sebevzdělávání a sebeřízení, měl by se umět vypořádat s informačním přetížením, jež úzce souvisí s jeho pozitivním přístup a vnitřní motivací, a zároveň by měl předcházet stavu tzv. vyhoření formou duševní hygieny.

Velkým tématem psychohygieny je sebevýchova, jakožto zásadní faktor ovlivňující životní styl. Míček (1988) pod ni zahrnuje témata sebepoznávání, koncentrace pozornosti, autoregulace myšlení, autoregulace emocí, autorelaxace, aktivního zvládání situací a odreagování, nastavení si subjektivní spokojenosti (well-being).

Aby učící se jedinci dosáhli pozitivních výsledků v podobě úspěšného zakončení kurzu, je zapotřebí pracovat s jejich motivací a primárně s tou vnitřní, jež zajišťuje fungování učení a paměti. Motivace se dá nazvat „nástrojem“, který umožňuje člověku dosáhnout určeného cíle. (Mareš, 2013, s. 252). Práce s motivací v průběhu vzdělávání je základním stavebním kamenem lektoři či tutoři by měli povzbuzovat jak vnější, tak i vnitřní — přirozenou motivaci, což povede k uvědomění si sama sebe (Nottingham, 2019). S motivací je potřeba pracovat jako se souborem faktorů, které vedou k aktivizaci osoby či energizaci organismu, aby jedinec byl schopen dosáhnout určeného cíle.

Co říci závěrem, sebeřízení ve vzdělávacím procesu rozhodně není snadnou cestou, ale při troše úsilí a houževnatosti se rozhodně dá naučit a následně dosahovat vytyčených cílů. Nezbytnou součástí jejich naplnění je potřebné vnímat, ať už ze strany učících se jedinců či vyučujících, důležitost cesty každého individuálně, a uvědomit si, že každý jsme jedinečný, a tedy i cesty vzdělávání budou různé. (Harris & Walling, 2017). Každý z nás přeci máme nastaveny odlišné „parametry“ v sobě, prostě jsme jedineční.

Zdroje:

• Čapek, R. (2015). Moderní didaktika: lexikon výukových a hodnoticích metod. Praha: Grada. Print. Pedagogika
• Harris P., Walling D.R. (2017) Learning Is a Journey, not a Destination. In: Lai FQ., Lehman J. (eds) Learning and Knowledge Analytics in Open Education. Springer, Cham. DOI: https://doi.org/10.1007/978-3-319-38956-1_1
• Hrdličková, L. (2013). Neuroplasticita a osvojování strategií v průběhu vzdělávání. Metodický portál: Články [online]. Dostupný z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/17923/NEUROPLASTICITA-A-OSVOJOVANI-STRATEGII-V-PRUBEHU-VZDELAVANI.html. ISSN 1802–4785. Získáno 2019–10–14.
• Knowles, M. Self-directed learning: A Guide for Learners and Teachers. Englewood Cliffs: Prentice Hall/Cambridge, 1975.
• Ledvinová, K. (2012). Psychohygiena jako součást osobnostního rozvoje [Ebook]. Plzeň. Dostupné z: https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/5825/1/Psychohygiena%20jako%20soucat%20osobnostniho%20rozvoje.pdf
• Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál. (s. 251–252)
• Míček, L. (1988). Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SNP.Dweck, C. 2014. In: TEDxNorrkoping: The power of believing that you can improve. [on-line] [2020.04.10.]. Dostupné z: https://www.ted.com/talks/carol_dweck_the_power_of_believing_that_you_can_improve
• Míček, L. (1986). Duševní hygiena. Praha: SNP.
• Nottingham, J. In: Challenging learning. [2020.04.14]. Dostupné z: https://www.jamesnottingham.co.uk/presentations/schools/
• Sieminski, S., Messenger, J. & Murphy, S. (2016). Case study: what supports students to improve their grades?, Open Learning: The Journal of Open, Distance and e-Learning, 31:2, 141–151, DOI: 10.1080/02680513.2016.1188691