Vzdělávání po škole — zařiď si sám nebo nebude nic

Dnešní doba je neskutečně rychlá, stále se měnící a více a více se stává bezcitnou, nelítostnou a nekompromisní. Buď umíme nebo ne. Buď jsme schopni se přizpůsobit, najít novou cestu nebo jednoduše končíme na ulici či umíráme, protože jsme nenašli cestu životem.

Minimálně v naší zemi jsme školou povinní alespoň skrze základní školu. Naučíme se základní společnostní pravidla a systémy, naučíme se mluvit, psát a počítat. Na střední škola tyto znalosti rozšiřujeme a již si hledáme možnosti našeho uplatnění skrze vzdělání. Jenže tato možnost je dobrovolná a nikdo nás nenutí jít na střední školu, i když je to alespoň u nás relativní standard. Vysoká škola už je čistě dobrovolná a nikdo nás na ni tlačit nebude.

Po všech těchto nutných či nenutných krocích však přichází práce. Ať je již člověk zaměstnán nebo podniká, změní se mu zásadně přístup k životu a hlavně přístup k informacím. Nikdo ho již nenutí vzdělávat se, je to sice velmi doporučováno, ale tlak žádný není (kromě samozřejmě pracovního nátlaku ze strany vedení). Co v tyto momenty, kdy již nemusíme automaticky být součástí nějakého vzdělávacího kolektivu, který nás vnitřně tlačí k tomu sbírat nové znalosti a mentálně se posouvat vpřed?

Ve článku od Malcolma Knowlese, zabývajícím se sebe směrováním, andragogikou a informovaností dospělých se k této otázce autor vyjadřuje a nabízí určité pohledy na to, jaká forma přístupu je v dnešní době důležitá, pokud má člověk zájem na to udržovat se “aktuálním” a vždy připraveným na to, co může přijít. A není to nic jednoduchého. Když bych to měl shrnout, autor zde uvádí, že člověk v dnešní době musí dostatečně chápat sám sebe a rozumět svým záměrům a postojům. Taktéž by měl umět ocenit a mít rád své okolí, měl být schopný se přizpůsobit, reagovat na důvody problémů a ne jejich symptomy. Taktéž by měl být schopen dosahovat maxima svých možností, mít nastavení pevné hodnoty a chápat společnost a být schopný se účastnit nebo osnovat pozitivní změny ve společnosti.

Z těchto kvalit by se dalo říci, že se člověk má přibližovat nějakému ideálu, což skrze dobu vždy bylo aktuální, akorát balíček těchto ideálních vlastností a přístupů se s časem zvětšuje či zvětšoval. V určitých případech lze říci, že spíše pozměňoval. Již nepotřebujeme v městských společenstvích vědět, jak ulovit rybu či založit oheň, ale může se nám tato schopnost vždy hodit, když se ocitneme v přírodě kvůli různým důvodům. Vzdělávání mimo povinnou výuku hlavně v dospělosti se nám tedy stává jakousi nepovinnou či volitelnou výhodou oproti lidem, kteří pouze přijdou do práce a z práce a dále se nikam neposouvají byť jen o maličké krůčky či malými úkony.

Tyto aspekty přístupu vzdělávání v dospělosti lze brát jako inspiraci pro jakoukoliv tvořivou či vzdělávací činnost, kterou člověk volí následně a hlavně ve svém volném časem. Ať se chce vzdělávat v čemkoliv, měl by být schopný nebo se alespoň snažit načrtnout si v hlavě klíčové schopnosti, kterými by chtěl disponovat, následně je kontrastovat se svou osobní a pracovní kariérou a zvážit, jestli se vyplatí investovat čas do vzdělávání v těchto oblastech.

Abych tento článek uzavřel, bylo by záhodno říci, že vzdělávání je komplexní proces, ve kterém hraje roli obrovské množství proměnných, které mohou buď popohnat či brzdit mentální růst člověka či celé společnosti. Je potřeba brát v potaz, že učení je dlouhodobý proces a nikoliv jednorázová záležitost. Je to o přístupu a o tom to víceméně bylo skrz na skrz léta, vždy.

Zdroj: KNOWLES, Malcolm. Malcolm Knowles, informal adult education, self-direction and andragogy [online]. [cit. 2019–04–24]. Dostupné z: https://s3.amazonaws.com/academia.edu.documents/40761525/Malcolm-Knowles-Research_1.pdf?AWSAccessKeyId=AKIAIWOWYYGZ2Y53UL3A&Expires=1556098671&Signature=PiCQaZPtK3O2RexHZAhnYpB4nDQ%3D&response-content-disposition=inline%3B%20filename%3DMalcolm_Knowles_informal_adult_education.pdf