Sebeurčené učení

Sebeurčené učení je vzdělávací proces, který není nastaven a řízen učitelem ani lektorem, o celý proces vzdělávání se starají sami studenti. Studentem v tomto případě není člověk školou povinný, ale každý, kdo se chce vzdělávat podle vlastních pravidel.

Úkolem studentů je identifikovat vzdělávací potřebu a formulovat cíle, určit zdroje, řešit problémy a zvýšit schopnost učení. Díky jejich sebeuvědomění a motivaci a umění vědět, jak se učit, budou připraveni budoucnost. Díky sebeurčenému učení se budou umět naučit pro nové povolání, ke kterému nezískali znalosti ve škole, nebo které během jejich studia ještě neexistovalo.[1]

Sebeurčené učení je součástí heutagogiky. Základním principem heutagogiky je učení definované žákem. V roce 2000 jej představil Stewart Hase a Chris Kenyon. Na začátku tisíciletí neměly ještě technologie takové možnosti a dosah jaký mají dnes. Právě moc technologií je jádrem úspěchu sebeurčeného učení.

Vždy přítomné online prostředí dává studentům možnost připojit se odkudkoliv, vzdělávat se kdykoliv a jak dlouho chtějí. Internet, weby a sociální sítě poskytují nepřeberné množství informací propojených hypertextovými odkazy, které pomáhají studentům ve vytváření jejich studijní cesty.

Díky „převzetí moci“, kdy si student sám určí co, jak a kdy se chce učit, se formovalo také postavení učitelů. Ti se svou původní leaderovskou pozici vyměnili za postavení průvodce a mentora.[2]

Vzdělávání formou sebeurčeného učení získalo podporu od univerzit a akademií, které své materiály a zdroje zpřístupňují online a zadarmo. Soubory jsou přístupné pro všechny s připojením k internetu. Mezi příklady můžeme uvést portál MIT OpenCoursware, zde nabízí materiály k více než 2,5 tisícům kurzů.[3] Dalším příkladem zdrojů pro sebeurčené vzdělávání je Khan Academy, nabízí kurzy z pěti oblastí a průběh absolvování kurzu je plně ovlivňován studentem.[4] S myšlenkou na sebeurčené učení je možno také absolvovat kurzy v rámci online vzdělávání Harvard Extension School, které primárně probíhá organizovaně s lektorem, nabízí však i možnost individuálního vzdělávání. Studentovi poskytnou přístup k materiálům a nahrávkám přednášek.[5]

Za zmínku zde stojí také OER Commons — hnutí Open Educational Resources je vázáno k právu člověka na kvalitní vzdělávání. Prostřednictvím webu nabízejí přístup k vzdělávacímu obsahu, který může uživatel spoluvytvářet a účastnit se tak procesu vzdělávání. Obsah zde není chráněn autorským právem, každý soubor má označení licence (př. Creative Commons), která určuje, v jaké míře může uživatel soubor používat, upravovat a sdílet.[6]

[1] Self-Directed vs. Self-Determined Learning; What’s the Difference? NOCKING THE ARROW [online]. 2014 [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://www.rtschuetz.net/2014/12/self-directed-vs-self-determined.html

[2] HASE, Stewart Hase a Chris KENYON. Self-determined learning : heutagogy in action. London: Bloomsbury Academic, 2013.

[3] MIT OpenCourseWare [online]. Massachusetts Institute of Technology [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://ocw.mit.edu/

[4] Khan Academy [online]. [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://cs.khanacademy.org/

[5] Online Learning at Harvard Extension School. Harvard Extension School [online]. [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://extension.harvard.edu/about/online-learning/

[6] OER Commons [online]. [cit. 2021–4–28]. Dostupné z: https://www.oercommons.org/