Sebevzdělávání u dítěte

Sebeřízené vzdělávání je možné volně označit za cílevědomou lidskou činnost, pří níž si jedinec sám řídí cíle, proces i obsah svého vzdělávání.[1]

Moderní doba přináší nové možnosti a mezi jednu z aktuálně skloňovaných patří sebeřízené vzdělávání, kdy je hlavní odpovědnost na samotném jedinci, co, jak a kdy se naučí. Je potřeba mít ale potřebné znalosti sebe sama, aby bylo vzdělávání efektivní.

Mezi základní stavení kameny tohoto typu vzdělávání patří umění nastavování cílů a jejich dodržování v kontextu řízení času. Pokud si neumí student nastavit cíl a dodržet ho, není pro něj forma sebevzdělávání vhodná. Z tohoto úhlu lze říci, že metoda není vhodná pro dítě na prvním stupni, které ještě nemá plně vyvinutou potřebu sebe zdokonalování v kontextu budoucího uplatnění na trhu práce, ale naopak má ještě potřebu si hrát a učit se spíše přirozeně, ideálně formou hry. Tady se ale svým způsobem otvírá možnost neklást na dítě nároky na tak velkou odpovědnost, ale naopak u něj v tomto věku rozvíjet související schopnosti jako je plánování času, spolupráce, hledat v kvalitních zdrojích a specifikovat si, co se chci naučit.

V ideálním světě, by se tyto činnosti dítě mělo naučit ve škole, ale vzhledem k nabytým osnovám je potřeba, aby se o tuto část rozvoje dítěte postarali spíše rodiče, kde je ale předpokladem, že sami mají schopnost sebevzdělávání.

„Ti, kteří provozují sebeřízené vzdělávání, v důsledku říkají, že sebeřízené vzdělávání je tak mocné a efektivní, že není potřeba na děti uvalovat vůbec žádnou povinnost vzdělávání, pokud je jim poskytnuto prostředí optimalizující jejich schopnost se vzdělávat. Mnozí totiž říkají, že nucené vzdělávání narušuje sebeřízené vzdělávání tím, že spotřebovává tolik času dítěte, dělá z učení něco nepříjemného a pěstuje v mysli dítěte myšlenku, že není schopné řídit své vlastní vzdělávání.“[2]

Moderní dítě má přístup k technologiím a nemusí se učit jen aktuálně probíranou školní látku, již v tomto věku mají vyhraněný zájem o určitou oblast. Toho by měli rodiče využít, nenásilnou formou dítě motivovat k chuti sebevzdělávání a dělat mu pouze mentora, který poradí a ukáže, ale určit si cíl své touhy vědění a jít po cestě k ní, už musí dítě samo, aby mělo o to větší radost ze získaných informací a mělo tak motivaci pro další vědění.

[1] Závěrečná práce: Bc. František Dalecký: Sebeřízené vzdělávání: klíčová kompetence generace Y v 21. století. Informační systém [online]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/363603/ff_m/Downloads/Diplomka_finalizace(1).doc

[2] Gray Peter; Rozdíly mezi Sebeřízeným a progresivním vzděláváním [online]. Copyright ©2019 SvobodaUčení.cz [cit. 14.03.2019]. Dostupné z: https://www.svobodauceni.cz/clanek/rozdily-seberizenym-progresivnim-vzdelavanim/