Seminář IVIG 2019
Ve středu 4. 9. 2019 se ve Studijním a informačním centru České zemědělské univerzity konal tradiční Seminář IVIG. Pod záhadnou zkratkou se skrývá Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, která spadá pod Asociaci knihoven vysokých škol (AKVŠ).
Letošní ročník nesl název SPRÁVNĚ PRÁVNĚ o copyrightu a plagiátorství a byl zaměřen především na autorskoprávní aspekty nejen knihovnické profese v kontextu prostředí akademické knihovny.
Celá akce byla zahájena úvodním slovem paní Alexandry Vančurové. Na něj navázala Hana Landová, předsedkyně AKVŠ a zároveň ředitelka hostitelského Studijního a informačního centra, která přítomným sdělila nejnovější zprávy z jejich instituce. Prozradila, že po dlouhém vyjednávání s rektorem univerzity se od nového roku konečně přejmenují na Knihovnu ČZU a opustí tak nevyhovující aktuální název, který studentům často plete hlavu a knihovnu pak zaměňují za studijní oddělení.
Soubor přednášek odstartoval Chris Morrison z britské University of Kent. Chris se se svojí kolegyní Jane Secker věnuje otázkám především britského autorského práva a společně tvoří projekt UK Copyright Literacy. Jejich cílem je vzdělávat laickou i odbornou veřejnost a přinášet nejaktuálnější informace o změnách v autorském právu.
Ve svém příspěvku se přednášející zaměřil na roli knihovníků v průběhu vývoje autorského práva, které je úzce spojeno s rozvojem informační společnosti. Zdůraznil, že pod autorské právo nespadá pouze dílo samo o sobě, ale i licencované zdroje nebo provedení díla např. v rámci divadelního představení. A dále samozřejmě výjimky, které zde byly představeny v kontextu britského práva. Chris také zmínil nástroj Turnitin, což je antiplagiátorský systém, který bude blíže představen dále v textu.
Podle Chrise vnímá mnoho lidí autorské právo jako problém, který je ale pro ně až příliš komplikovaný a nevědí, jak jej řešit. Další překážkou při práci s informacemi je „informovaný risk“ nebo jednoduše ignorace nastavených pravidel. V této spojitosti zmiňme například SciHub, o kterém se strhla vášnivá diskuze i po přednášce a z úst některých knihovníků zaznělo, že „nejsme policajti a nejsme — a nemůžeme být zodpovědní za studenty
a jejich konání“. V rámci diskuze ale také vyšlo najevo, že sami knihovníci často nevědí, jak se k podobným službám, jaké poskytuje SciHub, vlastně postavit. Na jedné straně totiž stojí touha chránit autorské právo, avšak na druhé straně sílí tlak na otevřený přístup k informacím a nutnost pracovat s nejnovějšími informacemi, které jsou ovšem často placené a univerzitní knihovny pochopitelně nemohou disponovat licencovaným přístupem ke všem existujícím dokumentům.
Druhá přednáška byla poněkud netradiční, protože přednášející nedorazila osobně, ale byla připojena skrze webinářové rozhraní, což pro mě jako účastníka byla zcela nová zkušenost. Pavla Kovářová nás ve svém příspěvku seznámila s výsledky výzkumu autorskoprávní gramotnosti, jehož respondenty byli studenti všech kateder oboru Informační studia a knihovnictví v ČR. Výzkum navazoval na dřívější šetření mezi knihovníky, ze kterého vyplynulo, že více než devadesát procent knihovníků se domnívá, že autorské právo by mělo být součástí vysokoškolského kurikula oboru Informační studia a knihovnictví.
Co se týče konkrétních výsledků, velmi mě překvapilo, že téměř pětina studentů nezná a v rámci dotazníku ani neodhadla název českého autorského zákona. Napříč univerzitami vyšly výsledky podobně. Mnohem lépe si vedli studenti vyšších ročníků, což je zřejmě zapříčiněno delší zkušeností a kontaktem s oborem. Zároveň si také myslím, že to může být i zařazením předmětu, který se autorskoprávním aspektům věnuje, do vyššího ročníku studia (konkrétně na KISKu je předmět zařazen ve 4. semestru bakalářského studia).
Z výzkumu dále vyplynulo, že studenti vztah knihoven a autorského práva velmi vnímají a vidí v něm prostor pro další sebevzdělávání. V samotné praxi je pak knihovník často překvapen tím, co všechno vlastně musí řešit. Jako příklad přednášející uvedla nutnost ptát se architekta budovy na svolení, pokud chceme v knihovně natáčet krátký film.
Třetí přednášející byla advokátka Anna Drgová, která se zaměřuje hlavně na oblast licencí Creative commons. Hned na začátku svého příspěvku zdůraznila, že copyright nechrání myšlenky, ale až jejich vyjádření. Poté krátce představila zásady autorského práva v České republice. Konkrétně zmínila, že v českém kontextu má autor na své dílo monopol a každý potencionální uživatel musí být autorem zmocněn.
Veřejné licence Creative commons jsou dnes velmi populární. Jejich předností je bezplatnost a mezinárodní účinnost, každý by však měl myslet na to, že se jedná o licenci neodvolatelnou, která se uzavírá užitím díla.
Dopolední blok uzavřela Šárka Grofová svojí prezentací systému Tutnitin, který nově používají na Karlově univerzitě. Jedná se o online nástroj, jenž univerzita využívá jako antiplagiátorský systém pro kontrolu cizojazyčných textů. Výhodou systému je, že všechny práce, které jím kdy prošly, ukládá (databáze je celosvětová, nejedná se tedy jen o lokální databázi UK) a disponuje tak širokým spektrem dokumentů, které může porovnávat. Jako zajímavost uveďme, že při porovnání více textů jednoho autora dokáže systém zachytit i tzv. práce na objednávku. Jde o akademické texty, které za studenta napsala jiná osoba. Přednášející také několikrát zdůraznila, že výslednou shodu vždy musí posoudit reálná osoba, například vedoucí práce, protože u některých oborů bývá procento shody výrazně vyšší. U jiných by zase mělo být spíše nižší a není možné brát v potaz jen samotné číslo a na jeho základě studenta poslat k etické komisi.
Turnitin původně sloužil jako aplikace pro vzájemné hodnocení textů a domnívám se, že je škoda, když ho univerzita využívá pouze na detekci plagiátů a nevyužívá jeho plný potenciál. Na příspěvku mě dále zaujala informace, že třináct českých univerzit nemá veřejně otevřené repositáře. Přijde mi to poněkud problematické skrze kontrolu zvenčí (viz kauzy našich ministrů…), zároveň to ale omezuje i samotné studenty, kteří při psaní svých akademických textů logicky sahají po tematicky podobných závěrečných pracích a chtějí se dozvědět, jak téma pojímal jejich kolega z jiné školy.
Po prezentaci příspěvku se rozběhla poměrně zajímavá a také lehce kontroverzní diskuze, směřující převážně k tomu, zda běžná akademická knihovna či univerzita opravdu potřebuje tento poměrně finančně nákladný zahraniční systém nebo si vystačí s již existujícím Theses, který spravuje Masarykova univerzita. Dle mého názoru má systém smysl u škol či oborů, kde probíhá výuka v cizím jazyce, a Theses v tomto případě nemusí se svojí databází plně dostačovat.
Nezahálelo se ani o obědové přestávce. Pražské knihovnice měly nachystané ukázky několika her, kterými se inspirovaly převážně v zahraničí a nyní je testují na svých studentech. První z nich bylo citační domino, jehož pravidla jsou převzata z domina klasického, avšak místo čísel student spojuje citační záznam a druh dokumentu. Druhou hrou bylo bingo, ve kterém se student snaží uhodnout, jakým způsobem může využívat různé druhy dokumentů s ohledem na autorské právo. Do třetice se jednalo o obrázkové kartičky, se kterými mají studenti trénovat tvorbu klíčových slov.
Odpolední část byla velmi interaktivní a gamifikační. Britští hosté přivezli na ukázku svoji karetní hru „Copyright The Card Game“, kterou jsme se ve vytvořených menších skupinách společně zabavili a částečně propluli do tajů britského autorského práva. Organizátoři akce slíbili, že se obě hry projektu UK Copyright Literacy pokusí počeštit, na což se moc těším a jsem zvědavá na výsledek.
Letošní ročník Semináře IVIG byl po obsahové stránce velmi poučný a praktický. Smekám před všemi organizátory, kteří nám připravili velmi příjemný a pohodový den a budu se těšit na viděnou příští rok.
Pozn. Text vznikl v rámci předmětu ISKM22 Účast na konferencích.
