Situace na poli českého vzdělávání

Nové typy vzdělávání vs. klasické vzdělávání, to je velkým tématem posledních let, které se dostává stále více do popředí. Jeho propagátory jsou hlavně lidé zakládající soukromé školy, kteří spolu s rodiči mnohdy nesouhlasí s konzervativním vedením státního vzdělávacího prostředí ministerstvem školství. Jaké jsou tedy problémy v našem školství a proč? Tento text se tedy bude zabývat alternativními formami výuky, tématu základních soukromých škol vs. škol veřejných, ale také celkovému stavu našeho vzdělání z pohledu mezinárodních výzkumů.

Současný stav

Podle statistik z roku 2017 je v České republice okolo 180 soukromých základních škol, ty navštěvuje cca 12 000 žáků, kteří tvoří 2 % z celkového počtu žáků s povinnou školní docházkou. Ročně na ministerstvo školství přichází okolo 50 žádostí o vznik nové soukromé školy. Oproti minulým létům se postupně snižuje počet škol, které získají akreditaci. Mnoho z jejich odmítnutých představitelů, uvádí, že jako argument pro zamítnutí jim byl uveden důvod dostatečné kapacity škol veřejných. Toto jim však jako pádný argument nepřipadá, neboť rodiče nezajímá kapacita, nýbrž způsob výuky, jakým je škola vedena. Pro odmítnuté žadatele zde tedy vyvstává mnoho nejasností. Ministerstvo školství se od úmyslného omezování vzniku soukromých škol distancuje a udává, že rozhodování je vedeno dle striktně daných kritérií. Například je zde řešen dlouhodobý záměr vzdělávání ČR či kraje, dostatečné kapacity škol se stejným stupněm a zaměření atd.

Otázkou tedy stále zůstává, z jakých důvodů jsou některé školy zamítány, možná žádosti nejsou dostatečně zpracovány pro vznik nové školy nebo zde může být veden tlak také ze strany samotných veřejných škol a krajů, ti jsou totiž závislí na výši financování dle počtu zapsaných žáků. Možná je důležité se na tento fakt podívat také z toho hlediska, proč soukromé školy vůbec vznikají. Hlavní příčinou je zájem rodičů o alternativní možnosti výuky. Tento směr výuky je v mnoha ohledech velmi odlišný od klasického stylu výuky, který obvykle na veřejných školách funguje.

Víme kde nalézt informace o vzdělávání?

Nezávislá organizace EDUin, která byla založena roku 2010 se věnuje tématu vzdělávání v ČR, aby se tak dostaly informace z různých výzkumů a článků a statistik i běžné veřejnosti. Jak sami autoři píšou na svých stránkách:

• věnujeme se otázce vzdělávání a naší snahou je informovat veřejnost o všem, co se ve vzdělávání děje a je důležité.
• nabízíme široké veřejnosti srozumitelnou a zajímavou formou dostupné informace o tom, jak a proč se mění naše školy, jak se učíme my, nejen naše děti.
• propojujeme odborníky z různých oborů, kteří se tématu vzdělávání a rozvoji lidských zdrojů věnují a mají podnětné myšlenky.
• propagujeme výsledky výzkumů a studií a seznamujeme s nimi poutavě a srozumitelně širokou veřejnost.

Co o nás vypovídají mezinárodní výzkumy

Výzkumy mezinárodních šetření v oblasti úrovně vzdělávání zajišťuje nejčastěji OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Z různých výzkumů vyplývá, jaké nerovnosti v rámci českého školství panují.

Jedním z hlavních mezinárodních výzkumů je PISA (Programme for International Student Assesment). Cílem tohoto výzkumu je každé tři roky zkoumat úroveň vzdělání patnáctiletých žáků, a to zejména v oblasti matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti. Co stojí za pozornost je skutečnost, že od roku 2003 do roku 2009 u nás došlo k největšímu zhoršení matematické gramotnosti ze všech 40 zúčastněných zemí. Velmi špatné výsledky máme stabilně také v oblasti čtenářské gramotnosti, kde se umisťujeme ve spodních příčkách. Z tohoto výzkumu z roku 2015 například vyplývá veliká nerovnost mezi výsledky žáků jednotlivých druhů škol, záleží tedy do které školy žák chodí. Tento výsledek poukazuje na velké rozdíly ve vzdělávání napříč jednotlivými školami. Celkově se ve výzkumu obvykle umisťujeme v průměru či mírném podprůměru. Avšak tyto výsledky se u nás nijak zvlášť neřeší a neberou v potaz, místo toho, aby se začala činit opatření a projednávat změny ve vzdělávání, hledá si viník těchto výsledků, avšak ne na straně českého školství, a tak se poukazuje na špatnou metodiku výzkumu, a tedy na nerelevantní výsledky, komentuje Zdeněk Slejša na stránkách EDUinu.

Dalším výzkumem je TIMS (Trends of Internetional Mathematics and Science Study), který je zaměřený na školní vědomosti vycházejících z matematiky a přírodních věd, u devítiletých, třináctiletých a žáků v posledním ročníku střední školy. Ještě v roce 1995 jsme zde vycházeli se skvělými výsledky například v přírodních vědách, avšak v roce 2007 bylo u žáků 4. tříd zjištěno největší zhoršení v matematice ze všech evropských států a členských zemí OECD a žáků 8. tříd třetí největší zhoršení. Například z roku 2015 také v rámci OECD vyplývá vysoká nechuť českých žáků ke škole.

Problematika nerovnoměrného rozložení studentů v různých typech škol řeší také v USA. V americké publikace Mayor zmiňuje, že by vzdělávací systém neměl přispívat k seskupování studentů ze stejných sociálních skupin, neboť tento fakt pak vede k „reprodukci sociální nerovnosti.“Z hlediska výsledků soukromých škol vs. výsledku škol státních lze také nahlížet z ekonomického hlediska. Proč tyto rozdíly nastávají by se mělo zamyslet zejména Ministerstvo školství, základem, od kterého by bylo třeba začít jsou hlavně platy učitelů, které jsou u nás stále jako jedny z nejnižších. Na soukromých školách jsou tyto platy mnohdy až dvojnásobné oproti běžným veřejným školám, není se tedy čemu divit, že motivace těchto učitelů ve inovace výuky napříč zkoušením různých metod je značně odlišná.

Cíle vzdělávání v ČR

Základním dokumentem, který určuje základní cíle a obsahy vzdělávání je Rámcový vzdělávací program, z tohoto dokumentu školy vycházejí při vytváření vlastních vzdělávacích programů. Záleží, které části berou školy jako stěžejní pro výuku svých žáků. V základním vzdělávání definuje Rámcový vzdělávací program jako stěžejní tyto oblasti:

· podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů;

· vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci;

· rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých;

· připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné

osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti;

· vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací;

· rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě;

· učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný;

· vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi;

· pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci.

Jako hlavní kompetence pro základní vzdělávání jsou v dokumentu definovány tyto:

· kompetence k učení

· kompetence k řešení problémů

· kompetence komunikativní

· kompetence sociální a personální

· kompetence občanské

kompetence pracovní

Na to, jaké přesné cíle by mělo vzdělávání přinést existuje mnoho různých pohledů, někteří preferují zaměření na co největší množství vědomostí, jiní zase na komunikaci, kreativitu či spolupráci. A proto právě z těchto rozdílných preferenci také vznikají soukromé školy, které se obvykle zaměřují hlavně na rozvíjení měkkých dovedností.

Výběr školy

Dle MŠMT jsou školy v dokumentech rozlišeny dle zřizovatele na školy veřejné a neveřejné. V rámci veřejných škol dítě po dosáhnutí školního věku nastupuje do školy dle jeho spádové oblasti podle místa bydliště. Jak již bylo řečeno, přibývá rodičů, kteří se začínají zajímat o vzdělání svých dětí již od základní školní docházky. Hledají nové alternativy, metody a možnosti při výběru té pravé školy pro své dítě.

Právě kvůli informovanosti rodičů a veřejnosti založil Pavel Kraemer Institut inovativního vzdělávání, kde podává informace o nových metodách a proudech ve vzdělávání. Sám Kraemer říká, že jde hlavním cílem je podávat nezaujaté informace. Jako hlavní rozdíly mezi klasickou a alternativní školou vidí v tom, že v klasických školách jde o rychlé nabití, co největšího množství znalostí v součinnosti s neustálým hodnocením, kdežto ve školách alternativních se spíše pracuje s vnitřní motivací dětí a klasickému systému hodnocení se tento typ škol obvykle vyhýbá. O samotných inovativních směrech výuky, jak je dnes nazýváme, říká, že v podstatě v mnoha případech nejde o žádné nové metody, obvykle jde o trendy sto let staré. Mnohdy je však těžké tyto metody správně používat, hlavní překážkou bývá osobnost samotného učitele, je důležitý vnitřní přístup učitele, aby v dětech vzbuzoval hlavně touhu po vědomostech a informacích, a ne strach a povinnost. Ne vždy prý musí znamenat, že alternativní školy jsou kvalitnější než ty veřejné. Kvalitu škol je důležité posuzovat individuálně, záleží, jaké má škola pedagogy a směr, kterým se škola prezentuje nemusí vždy znamenat kvalitu.

Alternativní školy a směry

Zde představím některé z alternativních směrů a škol, které se na poli českého školství vyskytují nejčastěji.

Montessori školy

Montessori školy, které se u nás v posledních letech začaly velmi rozvíjet jsou založeny na pedagogice Marie Montessori, italské pedagožky, kdy do centra dění je stavěno dítě nikoliv učitel. Tento směr je tedy založen na vlastní iniciativě dítěte k vědomostem a chtění se učit a dozvídat, rozvíjení dětské osobnosti a vnímaní dítěte jako individuality. V těchto školách nedochází k hodnocení známkami, nepraktikuje se zasedací pořádek, tresty ani zvonění. Vše se řídí dle tempa dětí.

Waldorfské školy

Waldorfská pedagogika je další směr v inovativním vzdělávání, který vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera. Je zaměřena na vývojové zákonitosti dítěte a rozvoje jeho vztahu ke schopnosti učit se. Na výchovu se zde nahlíží jako na vývojová proces a upravovat učební plán podle potřeb dítěte. Vzdělávací program waldorfských škol v ČR naplňuje vzdělávací standardy vydané Ministerstvem školství, dále mimo běžné vzdělávání je zaměřena na rozvíjení dětí v uměleckých a praktických oborech. Jejich nabídka je v tomto ohledu značně rozmanitá, aby mohla být naplněna také rozmanitost v nadání jednotlivých dětí. Výuka není hodnocena známkami, ale slovním hodnocením, které zahrnuje přednosti, pokroky, ale i nedostatky, které je třeba zlepšit.

Domácí a komunitní vzdělávání

Jiným typem vzdělávání u nás může být také individuální vzdělávání, nejčastěji označováno jako domácí vzdělávání, případně homeschooling či unschooling. V tomto případě nese zodpovědnost za vzdělání dítěte jeho zákonný zástupce, ten je povinen dodržovat, aby dítě každé pololetí docházelo na přezkoušení do té školy, kde bylo přijato v rámci povinné školní docházky. Individuální vzdělávání dnes také hojně funguje i ve sdružených školách, kterým se říká také školy komunitní. Tyto školy nepodléhají žádnému zákonu a navštěvují je děti rodičů, kteří se rozhodli pro individuální vzdělávání či alternativním směr, kterému nevyhovují školy v dané oblasti. Často zde své děti vyučují samotní rodiče a obvykle fungují jen dočasně, do doby vzniku registrované školy, která splňuje poptávku po jejím zaměření.

Svobodné školy

Tento typ škol u nás fungující na popud hnutí Svoboda učení, které si za hlavní cíl klade svobodu dětí, které sami rozhodují o tom, čemu se v daný den budou věnovat. V tomto typu škol neexistují rozvrhy, vyučovací hodiny, označení učitel se zde také nevyskytuje, dospělí tak s dětmi spolupracují pouze v případě, pokud ony samy chtějí. Jedná se o formu demokratického přístupu, tudíž o všem společně rozhodují jak děti, tak i dospělí.

Shrnutí

Zde bylo představeno pár z alternativních směrů, které existují na poli českého vzdělávání. Při výběru té správné školy pro dítě vždy záleží na výběru rodičů a jeho vztahu s dítětem, která škola je pro dítě ta pravá. Jak již bylo řečeno výše, jistě neznamená, že alternativní školy jsou lepší než školy klasické. Vždy záleží na preferencích samotných rodičů a dítěte. Souhlasím s tvrzením, že každé dítě je jiné, a proto také každému vyhovuje jiný styl výuky. Pro některé může být skvělým rozhodnutím výběr svobodné školy, kdy bude dítě vedeno demokratickým stylem, pro jiné zase klasické vedení veřejných škol nebo waldorfský směr se zaměřením na rozvoj umění. Nejdůležitějším faktorem jsou však samotní učitelé, kteří v jednotlivých školách působí.

Základním problémem, který v českém školství panuje je hlavně výchova samotných učitelů u nás. Pedagogické školy budoucím učitelům nabízejí jen minimální praxi a nepřipravují je tak na to nejdůležitější, co je v jejich povolání čeká. Už jen statistiky, že pouze 40 % studentů pedagogiky se v budoucnu věnuje tomuto povolání jsou opravdu špatné. Není se čemu divit, dokud se nezmění ohodnocení učitelů v radikálním měřítku, jen těžko se české vzdělávání změní k lepšímu. Jde o jednoduchou rovnici, ve které český stát již mnoho let zaspal, pokud bude toto povolání ohodnoceno, alespoň jako v jiných zemích, promění se také struktura samotných učitelů, ti nejlepší již nebudou nalákáni na vyšší platy do jiných oborů či firem, ale zůstanou ve školách. Naopak, pokud by se tímto vyselektovali také učitelé, kteří se pro toto povolání nehodí a neodvádějí tak adekvátní výsledky.

Zdroje

· Chceme kvalitní veřejné školy. Soukromé jsou dobrý doplněk. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/chceme-kvalitni-verejne-skoly-soukrome-jsou-dobry-doplnek

· BŮNOVÁ, Michaela. Ministerstvo brání vzniku nových soukromých škol, rodiče podali žalobu. IDNES.cz[online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/soukrome-skoly-zaloba-ministerstvo-skolstvi-akreditace-zadost-p8t-/domaci.aspx?c=A180228_134720_domaci_nub

· VÝSLEDKY PISA 2015 — ÚROVEŇ PATNÁCTILETÝCH ŽÁKŮ VE VYBRANÝCH GRAMOTNOSTECH. Česká školní inspekce [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Vysledky-PISA-2015-uroven-patnactiletych-zaku-ve-v

· SLEJŠKA, Zdeněk. Klesá úroveň vzdělávání na našich školách ?. EDUin [online]. 29. června 2011 [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/clanky/klesa-uroven-vzdelavani-na-nasich-skolach/

· Problémy českého vzdělávání a návrhy jejich řešení. EDUin [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/wp-content/uploads/2017/08/EDUIN_TEXT_VOLBY_2017-1.pdf

· Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy[online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: file:///C:/Users/bcerv/Downloads/RVP%20ZV_2017_%C4%8Derven-2.pdf

· Nenuťme dětem znalosti dopělých: Rozhovor s Pavlem Kraemerem. EDUin [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-nenutme-detem-znalosti-dospelych/

· O nás. EDUin [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/o-nas/

· Zákon č. 561/2004 Sb. Školský zákon

· Alternativní školy v ČR [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: alternativniskoly.cz

· Inovativní proudy. Institut pro podporu inovativního vzdělávání [online]. [cit. 2018–06–05]. Dostupné z: http://www.inovativnivzdelavani.cz/inovativni-proudy/