Skupinová výuka jako forma individualizace vzdělávaní — argumenty pro a proti.
Přednášky, kterým dominuje frontalní monolog učitele a které tolerují pasivitu studentů, jsou stále preferovanou součástí vysokoškolského studia. Ale častějí se však můžeme setkávát s rozhovory na téma adaptace či individualizace vzdělavaní. Aktualní formou individualizované výuky je skupinová výuka. Co to je a jaké jsou argumenty pro a proti tomuto způsobu učení, prozkoumáme právě teď.
Skupinová výuka
Skupinová výuka patří mezi komplexní metody výuky, kde se klade velký důraz na aktivní účast studentu. Pro tuto metodu je charakteristické organizační uspořádání a struktura vazeb mezi učitelem a skupinami žáků a mezi žáky ve skupinách navzájem. Učení organizované ve skupině umožňuje věnovat zvýšenou pozornost, střídání rolí, vzájemné komunikaci, kooperaci studentů, prezentací příspěvků jednotlivých studentů pro skupinu, a samostatnosti a zodpovědnosti každého jednotlivce za výkon skupiny. Tradiční soutěživost je nahrazena spoluprací, důraz je kladen na vzájemnou komunikaci mezi studenty uvnitř skupiny a mezi skupinami.[2]
Skupinová výuka spočívá v rozdělení studentů do malých skupin, nejčastěji v rámci seminářů a cvičení. Současně se mění i role učitele. V průběhu skupinové výuky přejímá učitel roli konzultanta, moderátora, hodnotitele.[1] Učitel zadává skupinám práci . Zadání by mělo obsahovat přesný popis úkolu, dobu plnění, způsob prezentace, hodnoticí kritéria a další důležité informace. Skupiny pracují na úkolu ve vymezeném čase. Po prezentaci práce konkrétních skupin učitel provádí hodnocení podle kritérií, případně dá prostor vzájemnému hodnocení anebo sebehodnocení.[4] Desítky let výzkumu pedagogických psychologů ukázaly, že když studenti ve třídách pracují společně v týmech, které spolupracují, učí se látku lépe, než když sedí sami.[3]
Jaké jsou argumenty pro?
- Zvýšená aktivita
- Zapojení všech při práci ve skupinách, spolupráce
- Zvýšení sebevědomí , argumentace
- Přebírání odpovědnosti za vlastní chyby
- Učení se vzájemné toleranci
- Získání zpětné vazby
- Vzájemná kontrola ve skupině
- Větší zájem o vypracovávaný úkol
- Rozvoj prvků týmové spolupráce
- Rozvoj komunikativních dovednosti
- Boří stresové bariéry
- Učení bez přímého nátlaku učitele
- Volnost v rozhodování a projevu
Jaké jsou argumenty proti?
- Časová náročnost na přípravu a realizaci
- Obtížná kontrola učitelem
- Neravnoměrná práce ve skupinach, někteří pracují více, jiní méně
- Někteří studenty nemusejí vzájemně spolupracovat
- Není garantovaná získání sýstematických znalosti
Vzhledem k uvedeným výše argumentům lze předpokládat, že mixování hromadné a skupinové formy výuky je dobrým způsobem jak si upevnit získané znalosti. Dnes můžeme vyhledat na půdě vysokých škol předměty, které buď přímo zaměřený na využití skupinové formy výuky, nebo se snaží pomalu ji přidávat do své struktury.
[1] NEZVALOVÁ, Danuše. Strategie a formy vysokoškolské výuky [online]. [cit. 2023–03–19]. Dostupné z: https://source.wustl.edu/2006/07/discovering-http://mofy.upol.cz/vystupy/strategie_a_formy_vs_vyuky.pdfwhy-study-groups-are-more-effective/
[2] KUCKOVÁ, Miluše. OD SKUPINOVÉ KE KOOPERATIVNÍ VÝUCE [online]. Brno, 2008 [cit. 2023–03–19]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/2640/od_skupinove_ke_kooperativni_vyuce.pdf. ZÁVĚREČNÁ PRÁCE.
[3] SCHOENHERR, Neil. Discovering why study groups are more effective. Washington University in St. Louis. [online]. 2006 [cit. 2023–03–19]. Dostupné z: https://source.wustl.edu/2006/07/discovering-why-study-groups-are-more-effective/
[4] ČAPEK, Robert. Moderní didaktika: lexikon výukových a hodnoticích metod. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada), s. 398–399. ISBN 978–80–247–3450–7.
