Snoezelen: multisenzorická stimulace
Edukativní a terapeutická metoda Snoezelen svůj název získala ze spojení dvou nizozemských slov, a to snuffelen (čichat) a doezelen (dřímat). V anglosaském prostředí se preferuje označení Multisensory Environments (MSE). Jedná se o speciálně upravené multismyslové prostředí, které cílí zejména na osoby se specifickými potřebami (Janků, 2018).
Počátky teorie pro koncept Snoezelen se datují do 70. let, kdy američtí psychologové Cleland a Clark vytvořili pro mentálně postižené pacienty speciálně uzpůsobenou místnost s různými typy smyslových podnětů. Tato tzv. Sensory Cafeteria reflektovala individuální potřeby a zlepšovala komunikační i sociální dovednosti klientů (Janků, 2018). Na tyto pilotní výzkumy navázali nizozemští odborníci Verheul a Hulsegge, kteří v roce 1978 vybudovali první Snoezelen ve stanu a tematiku každoročně obměňovali. V 90. letech se objevuje Snoezelen již jako samostatná nemobilní místnost.
Primárním účelem Snoezelen bylo navázat a zlepšit komunikaci mezi lidmi se specifickými potřebami a běžnou populací (Janků, 2018). Tento účel přetrvává, vyvíjí se rámcové metodologie, terapie i edukace a Snoezelen se postupně objevuje ve speciálních školách a instutucích pečující o mentálně postižené klienty, seniory nebo dlouhodobě nemocné. Použité technologie mají vést převážně ke zklidnění, relaxaci a redukovat rizikové projevy, zároveň cíleně stimulovat smysly skrze hmatové, sluchové, světelné i čichové vjemy.
V místnosti určené metodě Snoezelen najdeme různé typy stimulačních pomůcek. Vestibulární stimulace k uvědomění si změn polohy těla je podpořena například kuličkovým bazénem, houpacím křeslem nebo vodní postelí, vizuální stimulace pracuje se světelnými efekty a v místnosti najdeme optická vlákna, projektory, světelné válce a zrcadla. Je nutné však pracovat s přiměřenou barevnou škálou a klienta nezahltit (Jandová, 2020).
Snoezelen evokuje pohádkový prostor, kde se děti setkávají s kouzelnými možnostmi technologie. Je proto poměrně pochopitelné, že zde ochotněji komunikují a spolupracují.
Proto děti (a kdo by ne?), jakmile slyší, že je tu něco nového, co ještě neviděly, neslyšely, neochutnaly atd., ženou se, dychtíce to vidět, slyšet, ochutnat atd,; jestliže jim zabráníš, ubiješ je. A tak bude mít v sobě nejeden požitek ta metoda, která bude ustavičně všechno předvádět smyslům žáků. Tedy: smysly žáků musíme vždy dráždit tím, co je láká (Komenský, 2004, s. 58).
JANDOVÁ, Lenka. (2020). Snoezelen. Edukativní a terapeutické přístupy ve speciální pedagogice. Euroinstitut. In Youtube [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ZjTR4lPiFKg&ab_channel=St%C5%99edn%C3%AD%C5%A1kolaEuroinstitut
JANKŮ, Kateřina. (2018). Snoezelen v teorii, v praxi a ve výzkumu. Opava: Slezská univerzita, Fakulta veřejných politik v Opavě.
KOMENSKÝ, Jan Amos. (2004). Didaktika analytická. Brno: Tvořivá škola.
