Sociální sítě a informační přetížení
Informační přetížení je situace, „která nastane, když máme k dispozici tolik důležitých a potenciálně užitečných informací, že se stávají spíše překážkou než pomocí.“ [1] Podle Hartoga k němu dochází, když se spojí nadbytek informací (někdy také Příliš mnoho informací, anglicky Too much information), což představuje externí realitu, s psychologickou reakcí na pocit zahlcení, což představuje naopak interní realitu [2]. Vedle toho může být tento jev doprovázen třeba pocitem ztráty kontroly nad situací či absencí času informaci zpracovat.
Informační přetížení v minulosti
Lidstvo se s informačním přetížením setkávalo v podstatě už od doby prvního zaznamenávacího média.
V antickém Římě a raném středověku se někteří filozofové a pisatelé nechali slyšet, že je ve světě příliš mnoho knih. Za první skutečně velkou informační explozi může pravděpodobně považovat revoluční technologie knihtisku. Z 30 tisíc ručně napsaných knih se jen po padesáti letech dostalo do evropského oběhu na deset miliónů nově vytištěných knih [3].
Podobná akcelerace vědění a informací pokračovala nadále po celá následující čtyři století. Vznikly první techniky, jak nadmíru velký počet textů procházet rychle a efektivně, třeba rychločtení nebo anotování. S využitím páry, rozmachem novin a magazínů a se postupně problém informačního přetížení prohluboval, přičemž vyvrcholil v polovině 20. století zvýšenou potřebou o abstrakty, bibliografické údaje, indexaci a katalogizaci.
Podle Tenopirové zůstalo informační přetížení po větší část svého života pouze v akademickém a novinářském prostředí, avšak jen do doby počítačů, digitálních technologií a internetu [4]. V 80. a 90. letech a na sklonku tisíciletí bylo k dispozici tolik informací, že i obyčejní lidé zkrátka přestávali pociťovat problém s nacházením informací, ale naopak s jejich kontrolou a filtrací.
Jedná se o problém přetrvávající dodnes i vlivem mobilních telefonů, sociálních sítí nebo rozvoje umělé inteligence.
Informační přetížení v současnosti
Kolik z nás ráno vstane, aniž by do několika minut nevzalo telefon do ruky? Kolik z nás už od brzkých hodin konzumuje nové a nové informace? Přestože si to ani neuvědomujeme, bude to pravděpodobně většina a málokdo si uvědomí, jaký dopad to má na naše psychické zdraví. A nabízí se i trochu odlišná otázka – jaký vliv mají telefony a používání Facebooku či dalších sociálních sítí na pocit informačního přetížení?
Za pocitem informačního přetížení z telefonů může několik jevů, např. tzv. POPC mindset, neboli Permanentně Online–Permanentně Připojený (Connected)[5] a neustálá dostupnost internetu a nových informací na pár kliků, dále mobilní notifikace, osobní charakteristiky nebo i právě sociální sítě.
Efekt sociálních médií využívaných na telefonu zkoumala skupina vědců z evropských univerzit. Matthes et al. ve své práci stanovili hypotézy, že textovací platformy (WhatsApp a Snapchat), platformy založené na newsfeedu (Facebook a Instagram) a videoplatformy (Youtube) a jejich používání zvyšuje pocit informačního přetížení, a zprostředkovaně že tento efekt může předvídat příznaky deprese.
Z jejich výzkumu zjistili, že [6]:
- sledování videí na Youtube má přímý vliv na pocit informačního přetížení (důvodem je pravděpodobně velké množství informačních videí, takže s delší konzumací obsahu se zvyšuje nejen závislostní chování, ale také informační přetíženost);
- interakce a pohybování se na textovacích platformách má vliv na zvýšený pocit informačního přetížení pouze u starších lidí (důvodem je nejspíš potřeba vyšších kognitivních operací než u mladší populace uživatelů, což vyvolává větší stres a přetížení);
- u platforem založených na newsfeedu se žádný podobný efekt nedostavil;
- informační přetížení funguje jako jeden ze symptomů deprese a potvrdili předchozí studie spojující právě deprese a well-being.
Z jejich studie tak lze pozorovat, že mobilní telefony a sociální sítě vytvářejí pro lidi obrovské množství možností, ale také problémů. Lze tak na závěr navhrnout, aby si lidé chránili, jakým způsobem přistupují k telefonu a třeba korigují, kolik toho čtou, na kolik videí se dívají nebo kolik podcastů poslouchají.
[1] Bawden, D., & Robinson, L. (2017). Úvod do informační vědy (přeložil Michal LORENZ, přeložil Karel MIKULÁŠEK, přeložil Dana VÉVODOVÁ). Flow.
[2] Hartog, P. (2017). A Generation of Information Anxiety: Refinements and Recommendations. The Christian Librarian, 60(1). https://doi.org/10.55221/2572-7478.1007
[3] Bawden, D. & Robinson, L. (2020). Information Overload: An Overview. In: Oxford Encyclopedia of Political Decision Making. Oxford: Oxford University Press. doi: 10.1093/acrefore/9780190228637.013.1360
[4] Tenopir, C. (1990). Online information anxiety. Library Journal, 115(3), 62–65. https://trace.tennessee.edu/utk_infosciepubs/321/
[5] Parry, D. A. (2019). Permanently online, permanently connected: living and communicating in a POPC World. Information, Communication & Society, 22(12), 1841–1844. https://doi.org/10.1080/1369118X.2019.1590441
[6] Matthes, J., Karsay, K., Schmuck, D., & Stevic, A. (2020). “Too much to handle”: Impact of mobile social networking sites on information overload, depressive symptoms, and well-being. Computers In Human Behavior, 105. https://doi.org/10.1016/j.chb.2019.106217
